Ottův slovník naučný/Kapitol

Ottův slovník naučný
Kapitán	Kapitol	Kapitola

Údaje o textu
Titulek:	Kapitol
Autor:	Ladislav Brtnický, redakce
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 963–964. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kapitol

Kapitol (Mons Capitolinus, nyní Campidoglio), jeden ze 7 pahorků, na nichž vystavěn Řím. Objemem jest z nich nejmenší a dosahuje výše 46—49 m n. m. Táhne se na lev. břehu Tibery zlomenou linií od s. k jz. Na jeho východě leží forum (v. t.), jehož jedna budova, tabularium (ve starověku archiv státní), přiléhá na samý K. Na záp. někdy příkře spadal na pole Martovo. Jeho starší název byl mons Saturnius, pak mons Tarpeius; poslední název utkvěl na části K-u, na skále Tarpejské, s níž ve starověku shazováni byli zločinci. Složen jest ze dvou vrcholků, oddělených hlubším sedlem (intermontium, nyní Piazza del Campidoglio). Ač původně nenáležel k nejstarší osadě římské, založené na Palatinu, byl k ní záhy připojen. Dle pověsti již zakladatel Říma Romulus otevřel v intermontiu asyl pro stíhané uprchlíky, aby jimi své město zalidnil. Pahorek již tehdy byl opevněn hradem, jehož Sabiné dobývali. V VI. stol. př. Kr. král Tarquinius Priscus položil na K-u základy k velikému chrámu Jupiterovu. Při kopání jich nalezena prý lidská hlava, z čehož věštěno, že Řím bude hlavou světa a odvozováno jméno K. (caput, hlava). Starší svatyně z toho místa při nové stavbě odstraněny, avšak odstranění dvou nedopustily prý auspicie; proto Terminus (meze) a Juventas (mládí) podrželi své oltáře uvnitř nového chrámu. Spatřováno v tom znamení, že říše bude věčně mladou a hranice její neustoupí. Ve stavbě pokračovali nástupci Tarquiniovi, ale teprve v 1. roce republiky (509 př. Kr.) byl chrám vysvěcen. Mocnými substrukcemi, jejichž zbytky zachovány, upraven pahorek pro stavbu; v nich byly podzemní chodby favissae, ve kterých uloženy byly knihy Sibylliny a jiné poklady. Chrám sám, nejváženější to svatyně starého Říma, spočíval na podstavci asi 59,2×54,9 m velikém, maje v předu 3 řady po 6 dórských sloupech, po stranách po jedné řadě. Obrácen byl skoro k jihu. Měl tři celly: v prostředni byla hliněná socha Jovišova, natřená suříkem, oblečená purpurovým šatem, který snímali a na se oblékali vítězní vojevůdcové při triumfální slavnosti; druhá zasvěcena Minervě, třetí Junoně. Chrám původně jednoduchý znenáhla vyzdoben kořistí válečnou, tak že časem byl přeplněn sochami a zbraněmi. Obklíčen byl sloupovou ohradou, taktéž naplněnou sochami, oltáři a trofejemi; i smlouvy s cizími národy do desk vyryté tu bývaly ukládány. V celle Jovišově scházel se někdy senát k poradám slavnostním; jmenovitě 1. ledna, když noví konsulové úřad svůj obětí zahajovali. Nově odvedení branci tu skládali přísahu a mladík oblékající „mužskou tógu“ na znamení plnoletosti zde obětoval. Po prvé vyhořel chrám do základů za Sully r. 83 př. Kr.; knihy Sibylliny při tom zničeny. Byl znovu vystavěn dle původního plánu, však s větší nádherou a vysvěcen od Q. Lutatia Catulla r. 69 př. Kr. Místo staré hliněné sochy zaujala jiná ze zlata a slonové kosti. Znovu vyhořel chrám r. 69 po Kr. v bojích občanských za císaře Vitellia. Vystavěn byv s korintskými sloupy přesně na témž místě, zničen požárem již r. 80 a 2 léta na to od Domitiána s velikou nádherou po čtvrté vztyčen. Jen pozlacování na této stavbě stálo 12.000 talentů (asi 28 mill. zl. r. m.). Domitiánova stavba přetrvala starověk. Po úpadku pohanství Stilicho (kol r. 400) uloupil z chrámu bronzové dvéře a r. 455 král vandalský Geiserich odnesl část pozlacených bronzových tašek střechy.

Kdežto chrám Jovišův dodával posvátnosti vrcholu jižnímu, zvanému také v užším smyslu K., měl severní vrchol velký význam jako tvrz (arx). Tato obsazena byla posádkou nejen v době války a vnitřních bouří, nýbrž i za shromáždění lidu, comitii, aby město, an lid sněmoval, nezůstalo bez obrany. Pak na znamení hotovosti branné vlál s tvrze červený prapor. Na tvrzi postaven (r. 344 př. Kr.) chrám Junony, příjmím Monety (napomínatelky), při němž zřízena později mincovna (odtud ital. moneta, mince). Vedle toho byla na K-u celá řada menších svatyň. Jupiter Feretrius měl chrámek již od Romula k tomu zasvěcený, by tam vůdcové římští ukládali zbroj vůdci nepřátelskému v boji osobně uloupenou. Jupiter Tonans (hřímatel) obdržel svatyni od císaře Augusta, když v Hispanii blesk zabil otroka před ním pochodeň nesoucího císaři samému neublíživ; Ops, Venus Erycina, Concordia a mnoho jiných bohů a bohyň mělo tu své stánky. Na K-u bylo i auguraculum, místo, s něhož augur, pozoruje let ptactva na nebi, zkoumal vůli bohů před důležitými podniky státními; pak curia calata, budova, z níž kněz na počátku měsíce oznamoval dny všední a sváteční. Při háji, v němž Romulus byl zřídil asyl, měl chrámek Vejovis. — Přístup na K. ve starověku byl jen se strany východní; na západ spadal pahorek příkře a čněl výše než dnes, kdy před ním jest půda stoletími vyvýšená. Mezi carcerem a chrámem Concordie na toru vedly vzhůru ke tvrzi schody, scalae gemoniae; mezi chrámem Saturnovým a Vespasiánovým stoupala šikmá cesta, clivus Capitolinus, ku chrámu Jovišovu. Ještě jižněji umožňovaly výstup {{Prostrkaně|centum gradus (sto schodů).

I nynější K. vyniká památ. budovami. Na místě chrámu Junonina stál již v IX. st. kostel S. Maria Araceli; nynější podoba jeho datuje se od r. 1464. Na troskách svatyně Jovišovy, které za středověku téměř zmizely, postaven v XVI. stol. palác Caffarelli, nym sídlo velvyslanectví německého; v jeho sousedství jest budova archaeologického ústavu něm. Sedlo uprostřed pahorku proměněno v XVI. st. třemi stavbami Michelangelovými v pěkné náměstí. Jeho hlavní stranu tvoří proti západu obrácený palác Senátorský, postavený na základech starého tabularia; jest to městská radnice římská, s jejíž věže je pěkný rozhled po městě. Uprostřed náměstí stoji antická, bronzová socha jízdní císaře Marka Aurelia, která kdysi stávala blíže Lateránu. Sev. stranu náměstí zavírá Kapitolské museum, na opačné straně shoduje se s ním zcela stejné průčelí paláce konservátorů. Čtvrtá strana, nad svahem pahorku, jest uzavřena kamenným zábradlím, které okrášleno antickými sochami (Castor a Pollux, císař Konstantin, starořímský milník).

Kapitolské museum (Museo Capitolino) obsahuje vzácné sbírky klassických starožitností. Nejsou sice tak bohaty jako sbírky vatikánské, avšak pro množství antik vzácné ceny umělecké (na př. Afrodité kapitolská, Umírající Gall a j.; na schodišti zazděny úlomky mramorového plánu Říma, pocházejícího ze starověku) a pro krásné uspořádání náleží museu kap. místo hned po museu vatikánském. Bylo zbudováno r. 1644 Girol. Rainaldim. Základ ku sbírkám položil papež Innocenc X., sbírky pak rozmnožili papežové Kliment XII., Benedikt XIV., Kliment XIII. a Pius VI. Pius VII. obdržel až na malé výjimky nazpět sochy, jež Francouzové z Říma byli odvezli. Museum jest nyní majetkem municipia římského. Katalogy a publikace: Nuova descrizione del Museo Capitolino compilata per cura della commissione archeologica comunale (Řím, 1882); Helbig, Führer durch die öffentl. Sammlungen klass. Alterthümer in Rom, I, str. 305—413; Righetti, Descrizione del Campidoglio (Řím, 1835—50). Nové kapitolské museum čili palác konservátorů dal zbudovati papež Mikuláš V. okolo r. 1450. V l. 1564—68 byla budova ta Prosperem Boccapadulim a Tom. de’ Cavalieri dle plánů Michelangelových přestavěna. Jest rovněž majetkem municipia římského a obsahuje hlavně památky umělecké, jež objeveny byly při zakládání ulic ve vých. čtvrti městské, dále mnohé skvostné bronzy (vlčici kapitolskou viz Etruské umění, 786, Spinario), fasti konsulárni a triumfální, obrazárnu, sbírku poprsí slavných učenců (protomoteca), úřední místnosti městské, slavnostní síně a j. Katalog: Helbig, Führer durch d. Samml. in Rom, I., str. 414—482. red. — Nejsevernější čásť pahorku Kapitolského přeměňuje se ve velikolepý pomník Viktora Emanuela, sjednotitele Italie. Najpohodlnejší přístup na K. jest nyní se strany západní. Tu vedou schody ke kostelu S. Maria Araceli; pohodlná šikmá cesta, cordonata zvaná, končí se přímo proti paláci senátorskému a podle ní vede serpentina vozová (via delle tre pile). Srv. Jordan, Topographie der Stadt Rom im Alterthum (Berlín, 1885, 1 sv.); Baedeker, Rom.

Die vzoru chrámu kapitolského v Římě zřídila mnohá města v Italii a provinciích chrámy, zasvěcené jmenované triadě božstev. Chrámy ty zbudovány byly, kde toho poloha místa dopouštěla, na místě vysokém, význačném. Odtud si vysvětlíme, že pozdější spisovatelé užívají slova K. ve významu tvrz, citadella. Tak na př. známe taková Capitolia ve Veroně, Pompejích, Beneventu, v Cirtě a Lambaesi v Numidii, v Besançonu a j. Ve Washingtonu slove tak sněmovna Unie Severoamerické. Srv. Braun, Die Capitole (Bonn, 1849); Kuhfeldt, De capitoliis imperii Romani (Berlín, 1883). -tn-