Ottův slovník naučný/Kancionál
| Ottův slovník naučný | ||
| Kancellovati | Kancionál | Kancléř |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kancionál |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 910. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Kancionál |
|
Kancionál (z lat.) slove ve středověké literatuře české sbírka nábožných, jmenovitě kostelních písní, systematický spořádaných a opatřených také notami, k nimž nezřídka přidávány i modlitby, žalmy a p. (odtud také jmenovány graduál, speciálník a p.). Největšího významu a rozšíření došly k-y ve straně husitské a zviáště v Jednotě bratrské, ježto se tam zpěv vedle čtení bible stal hlavní častí bohoslužby domácí i veřejné a písně byly nejen výronem duše zbožně rozrušené, ale také zrcadlem věrouky i rádcem života. Odtud Bratří věnovali k-ům jako bibli tolik péče, svěřujíce jazykovou i básnickou úpravu jejich předním svým mužům (Blahoslavovi, Komenskému), odtud také snaha zdobiti je i pro oko jak skvostným písmem, tak i nádhernými iniciálkami, miniaturami atd. V té příčině náležejí tudíž k-y k nejdůležítějším památkám nejen duchovního básnictví, ale také písma, knihtisku a umění miniaturního (viz Čechy VI., str. 380) a také k památkám nejčelnějším, ježto po příkladě Bratří také ostatní náboženské strany a zvláště kůry literátské opatřovaly si skvostné k-y (viz Píseň duchovní[red 1] a Zpěvník). Nemenší význam mají k-y také v dějinách hudby české.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Heslo „Píseň duchovní“ Ottův slovník naučný ve svých dílech 1–28 neobsahuje.