Ottův slovník naučný/Kain

Ottův slovník naučný
Káim-makám	Kain	Kain (ves)

Údaje o textu
Titulek:	Kain
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 753–754. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související:	Kain
Heslo ve Wikipedii: Kain

Kain, podle biblického vypravování (Genese, IV.) syn Adamův a Evin, jenž první zemi vzdělávati počal a bratra Abela zabil, poněvadž oběť jeho Bohu se líbila, načež za trest vypuzen před tváři Hospodinovou a zvláštním znamením (znamení Kainovo, IV., 15) před mstou krevní chráněn jako poběhlík zemí blouditi musil, až na konec usadil se v zemi Nod, založil město, vysokého věku zde dosáhl (dle některých žil prý až do potopy) a stal se praotcem Kainitů (IV., 17—24), lidu, jemuž se připisuje vynález umění a řemesel v míru kvetoucích, hudby a kovářství a j., jež život krášlí, a od něhož teprve později oddělila se čásť kočovná (viz Lamech). V tomto biblickém vypravování splynuly patrně dvě různé postavy, z nichž první, K. bratrovrah a tulák, je zjev ryze palestinský, obraz kočovníků žijících na jejím pomezí, kdežto K., stavitel města a zakladatel kultury usedlé, náleží snad východnímu kruhu pověstí. — Podle K-a jmenovala se v II. stol. po Kr. blouznivá sekta gnóstická Kainité (v. t.). Figura K-ova, prvního vraha, jímž smrt na svět přišla, byla často předmětem umění výtvarných i poesie. V nejprvnějších dramatech středověkých je spracovávána již tato látka, jejíž nesčetné variace vlekou se dramaty biblickými a školskými až do XVII. stol., postrádají však zvláštní ceny literární, podávajíce prostě biblickou tradici. Moderní literatura teprve zmocnila se filosofického jádra a problému v látce této složeného (otázka po vzniku a původu zla) a Byronovým „mystériem“ o 3 aktech Cainem (1821, přel. J. Durdík) a básní stejného názvu Leconta de Lisle („Poèmes barbares“) řešila ji způsobem titánsky velikolepým a protichůdným orthodoxii křesťanské.