Ottův slovník naučný/Křepelka
| Ottův slovník naučný | ||
| Křepelec | Křepelka | Křepenice |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Křepelka |
| Autor: | Bohumil Bauše (část), Josef V. Černý (část) |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 126. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Křepelka |
|
Křepelka: 1) K., Coturnix, nejmenší rod kur se zobákem krátkým, u kořene poněkud povýšeným; 3.—4. letka jsou nejdelší, velmi krátký ocas z 12 per přikryt jest úplně krycími péry; krátký běhák destičkovaný jest bez ostruhy a zadní prst velmi krátký. Z 25 druhů jest jen jediný, k. obecná (C. dactylisonatis), po střední Evropě a Asii rozšířený, ostatní obývají v subtropickém a tropickém pásmu Starého světa. K. obecná má peří hnědé se skvrnami rzihnědými a černohnědými; na ostnech jsou bílé podélné pruhy. Po stranách hrdla má sameček obloučky načernalé a oblouk bílý, samička hrdlo jen bělavé. Délka těla 18, křídel 10, ocasu 4 cm. K. žije v úrodných rovinách, hlavně pšeničných. Na podzim sdružuje se v ohromné houfy a táhne pak daleko až do tropů, kdež jednotlivě se i hnízdí. V Itálii, Španělích a již. Francii chytá se jich v tahu na tisíce pro chutné maso. V čas páření ozývá se známý hlas samečka »pět peněz« zvláště před západem slunce. Samice snáší 8—14 žlutohnědých skvrnitých vajíček do prohlubně země. Jiné druhy k-lek s hlavou napříč páskovanou jsou: australský Synoecus australis, 8 per rýdovacích má čínská k. (Excalfactoria chinensis), velmi pestrá jest k. howajská (Margaroperdix madagascariensis), v horách žije úhledný zákrsek východoindický (Microperdix erythrorhyncha). V Zadní Indii žije tmavozelený rulrul (Rollulus roulroul) a k. černá (Melanoperdix nigra). Bše.
2) K. v českých honbištích vyskytuje se v počtu skrovnějším a obyčejně ulovena bývá vyhledaná ohařem při polovačce koroptví. Kde je jich více, mívají myslivci k jich lovu zvláště vycvičené psy, křepeláře, anebo chytají je do zvláštní síti, tenátek nebo přivlačem. črn.
3) K., český národní tanec pohybu mírného, zajímavý po hudební stránce střídáním se dvou taktů dvoudobých se dvěma třídobými. Al. Jiránek spracoval jej ve »Dvou suitách z čes. tanců«.