Ottův slovník naučný/Křen

Ottův slovník naučný
Křemžská běloba	Křen	Křen (osoby)

Údaje o textu
Titulek:	Křen
Autor:	František Sitenský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 124. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Křen selský

Křen, botan., viz Armoracia. K. pěstuje se pro výnosný kořen, význačný sladkou štiplavou chutí, v mnohých krajinách i ve velkém, na př. v Čechách u Malína. Nejvhodnější pro kulturu jeho jest výslunná poloha a dobře rigolovaná, hluboká, kyprá, humosní, písčito-slínitá půda se zpodinou prosakavou. Pole, na němž se k. pěstuje, ročně se hnojí, nejlépe kravskou mrvou. Z jara se ještě pole dobře zryje a když se půda trochu slehla, sázejí se do řad vždy ve vzdálenosti 80 cm řízky z vedlejších kořenů (Fechser), asi 25 cm dlouhé a jako prst nebo aspoň jako brk tlusté do šikmých děr, takže vršek jejich jen mírně jest zemí zakryt. Země se pak řádně přitlačí. Během léta okopává se i pleje, koncem června se obnaží kořeny, a vedlejší kořínky odstraní se do hloubi as 30 cm. Na podzim se buď v prvním nebo příštím roce vybírají kořeny ku potřebě a prodeji a vedlejší kořeny odřezané uloží se pro jarní setbu na zimu ve sklepě do písku. Na 1 ha bývá 24.000—26.000 kořenů, 30—35 cm dlouhých, 2.5—5 cm silných po 0.25— 1.5 kg těžkých. Sit.