Ottův slovník naučný/Křemže
| Ottův slovník naučný | ||
| Křemyž | Křemže | Křemžská běloba |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Křemže |
| Autor: | Jiří Stanislav Guth-Jarkovský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 123-124. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Křemže |
|
| Související články ve Wikipedii: Kremže |
|
Křemže (Krems): 1) K., městys v Čechách na potoce t. jména v hejt. a okr. krumlovském; má 92 d., 719 ob. č. (1890), far. kostel sv. Michala arch., 5tř. šk., četnickou, pošt., telegr. a želez. stanici spol. Rak. míst. drah (Č. Budějovice-Zelnava), 6 mlýnů, popl. dvůr. K. je střediskem výroby dřevěného hospodářského zboží, zejména dřeváků. Tam, kde dnes se říká na »Hradišti«, stávala tvrz, rodné sídlo rodiny z Křemže, z níž byl hejtman táborský Jan Smil od Oldřicha z Rožemberka na Krumlově umořený, jenž pak od jeho synů koupil K-ži s několika vesnicemi. Synové Oldřicha z Rožemberka prodali (1451) dvůr v K-ži s podacím kostelním bratřím z Chlumu. Na to drženo městečko tehdy K. ke Krumlovu a tvrziště s kostelem a dvorem ke Chlumu. R. 1787 i chlumská čásť K. přikoupena ke Krumlovu. K. bývala za starodávna městečkem, ale časem zpustla na pouhou ves. R. 1840 velkou části vyhořela. R. 1863 povýšena opět na městys.
2) K., město a sídlo hejtmanství křemžského, soudu krajského a okresního v Rakousích pod Enží, 60 km západně od Vídně, nedaleko levého břehu ústí řeky Kremže do Dunaje a na tratích K.-Alsdorf rak. st. dráhy a K.-Herzogenburg rakouské společnosti drah lokálních. Leží půvabně na úpatí Mannhartsberku u Dunaje, který šumí skoro přímo pod hradbami kremžskými a záhy učinil K-ži čilým městem obchodním i průmyslovým. S předměstími Und, Kremsthal, Hohenstein a Gartenau, s nimiž K. je spojena dvěma mosty, čítá 11.042 ob. Ve městě je pš., telegr., 4 kostely, radnice s archivem, museem (z r. 1884) a městskou knihovnou, gymnasium, reálka, učitelský ústav, vinická a obchodní škola; v průmyslu vyniká K. fabrikací oceli, octa, a zejména hořčice zvané kremžské; jistý druh zemin spracuje se na tak řečenou křemžskou bělobu. Vinný vrch Frauenberg u K. jako vůbec všechen okolní kraj rodí výtečná vína rakouská. Dunajským přístavem křemžským je vlastně město Stein, 2 km od K. Mezi K-ží a Steinem leží zmíněné předměstí Und (odtud lidový vtip: »Krems und Stein sind drei Orte«) s bývalým kapucínským klášterem, který je teď přeměněn ve vojensky špitál. Na promenádě ve Steinu pomník poln. podm. Schmidta, který zde padl v šarvátce s Francouzi r. 1805. Výše na Dunaji mezi K-ží a Melkem překrásné údolí Wachau. — K-ži obléhali již r. 1485 Uhři, r. 1645 dobyli ji Švédové, načež r. 1646 císařští jim ji vzali; r. 1741 zde přešli Dunaj Bavoři pod hr. Tövringem; r. 1805 postříleno silně od Francouzů. — Okr. hejtmanství kremžské má na 1151.32 km2 84.249 obyv., 153 obcí a 329 míst; okresní soudy Gföhl, K., Langenlois, Mautern, Pöggstall a Spitz. Srv. Kinzl, Chronik der Städte Krems, Stein u. dessen Umgegend (K., 1870); Kerschbaumer, Gesch. d. St. Krems (t., 1885). Gh.