Jordán, hebr. ha-Jardén, arab. Šeríat el Kebír n. Nahr eš Šeríat (málo známo jest jméno el Urdun), hlavní, v tradici i dějinách proslulá řeka Palestiny. Vzniká z několika pramenů, z nichž nejzápadnější, zároveň nejdelší jest Nahr el Hásbáni, pramenící se asi 3 km ssz. od Hasbeje na záp. svahu Hermonu u výši 520 m n. m. Povšechný jeho směr jest jižní. Po deštích bývá velmi vodnatý, v létě vysychá. Mnohem dále k jv. pramení se na jižn. svahu Hermonu oba druhé prameny J-u. Západnější z nich Nahr el Leddán prýští se hned jako mocný pramen na Tell el Kádí u výši 154 m n. m. Několik km dále na východ pramení se ve výši 329 m Nahr Bánijás u proslulé dříve jeskyně, kdež Héródés vystavěl chrám Panovi (Paneion). Později zde byla vystavěna kaple sv. Jiří. Oba prameny tekou směrem jihových. a spojují se 8 km na j. od Hasbeje. Hned na to splývají u výši již jen 43 m n. m. s Nahr el Hásbáni. Hledíme-li k síle pramenů — a to zvláště v těchto končinách rozhoduje —, musíme pokládati za hlavní pramen J-u Nahr el Leddán (Tell el Kádí), jenž jest dvakráte tak silný jako Bánijás a třikráte silnější než Hásbáni. Spojené prameny protékají nyní směrem jižním bažinatou
krajinu Ard el Húle a tvoři 20 km pod Baníjasem malé jezírko Bahrat el Húle, jehož hladina leží pouze 2 m n. m. Josephus Flavius nazývá jezírko to Semachonitis; mnozí stotožnují je s jezerem Meromským Starého Zákona. Jezero jest 5—6 km dl., a J. opouští je v již. cípu, načež ihned vstupuje do proslulé depresse palestinské a vlévá se po toku asi 7 km do druhého, většího jezera, Bahr Tabaríja (jez. Tiberias n. Genezarethské, zv. též mořem Galilejským), jehož hladina nalézá se již 208 m p. m. Tok řeky mezi oběma jezery má ráz peřeji. J. teče tu mezi rákosím a oleandry, stísněn s obou stran vysokými čedičovými stěnami. Spád toku od Hasbeje až k jez. Tiberiadskému obnáší 8 m na km. Jezero toto opouští J. v šířce asi 45 m při hloubce 1 m. Výtok nalézá sc v jz. cípu, 20 km pod vtokem. Šířka údolí J-u mezi jezerem Tiberiadským a Mrtvým mořem, kamž nyní spěje, obnáší 10—15 km. Nedaleko před vtokem J-u do Mrtvého moře šíři se na 20 km. Po obou stranách jest lemováno příkrými horami, z nichž východní, strmější, dosahují výše 700—800, západní 300—400 m. Údolí to zvali staří Židé Arabá, Rekové a Římané Aulon, moderní Arabové nazývají je Gór či Rhór. Jméno Arabá zachovalo se pro část depresse palestinské na jih od Mrtvého moře. Pouze na 2 místech přerušují peřeje nyní velmi klidný tok J-u, ale i přes tyto mohly lodice badatelů býti přetaženy. Přímá vzdálenost mezi jez. Tiberiadským a mořem Mrtvým obnáší 110 km. Do Mrtvého moře vlévá se J. jako řeka 75 m široká a 1 m hluboká. Množství vody, jež Mrtvému moři přináší, nebylo nikdy přesně měřeno, odhaduje se však na 30—70 m³ za vteř. S leva i s prava přijímá J. na své poslední trati několik přítoků. Přítoky s levé strany jsou větší. Jsou to Šeríat el Menádire č. Jarmuk, jenž se vlévá několik km pod jez. Tiberiadským u výši 255 m pod m., a Nahr ez Zarká č. Jabbók tekoucí do J-u dále v jihu. S pravé strany vlévá se Nahr Džálúd, vádí Fária a vádí el Kelt, nad nímž leží Jericho. Množství vody v J-u velmi kolísá; v deštivé době J. značně roste a zaplavuje nejbližší své okolí, v létě však mizí úplně v křoví, jež kryje jeho břehy. Voda bývá na jaře a poč. léta následkem tání sněhu špinavá, v létě značně průhledná a příjemná k pití. Celé údolí J-u mezi 33° 15' a 31° 45' s. š. má v délce 215 km směr úplně jižní. Vlastní vývoj řeky, jež má tok tak maeandrovitý, jako málokterá
jiná, lze však páčiti třikrát až čtyřikráte výše. Překročiti lze J. mezi jez. Tiberiadským a Mrtvým mořem v 54 brodech, z nichž se nalézá 5 v dolním toku u Jericha, ostatních 49 severně od ústí Jabbóku. Z mostů nalézá se
jeden starý »džizr benat Jakub« (most dcery Jakubovy) severně od jez. Tiberiadského, jeden nový z r. 1885 sev. od Jericha; 4 jiné starší mosty vzaly za své. Od r. 1897 jezdí od jez. Tiberiadského do Jericha (při ústí do Mrtvého moře) plochý parníček. Údolí Gór jest následkem povahy půdy neúrodné, zvláště dolní jeho čásť. Vlastní koryto říční jest na posledních 4 km před Mrtvým mořem prázdno všeho života. Ježto J. tvoří nejhlubší rýhu v tomto údolí a umělých prostředků se zde vůbec nedostává, nelze vody jeho užívati k zavlažování okolí. Pouze výše položené a sladkou vodou svlažované části Góru jsou úrodnější: na lev. bř. rov. Tell er Ráme, Tell el Kefrén a Tell el Nimrín, na pravém rov. u Jericha, rov. Fasá'il (Phasaelis), Busélije (Archelais) a Beth Sean u Bésany. Tektonicky jest údoli J-u z nejzajímavějších krajin světa, jest to nejsevernější a nejhlouběji ponořená čásť podélné propadliny, pokračování veliké africko-erythrejské, jejíž jižní konec lze hledati až na jižní polokouli. Skleslé vrstvy křídové jsou zde zakryty usazeninami bývalého jezera Jordánského, jež se skládají ze světle šedého slinu křídového, sádry a solnatých hlin. Dle poloostrova Lisanu v jižní části Mrtvého moře nazvali je geologové Lisanskými vrstvami. Na záp. svazích údolí vidíme ložiska slinu u výši 30, 60 až 120 m. Označují bývalou pobřežní čáru rozsáhlého jezera zdejšího, z něhož dnes zbývají jen uvedená 3 jezera a poříčí J-u. Výzkum řeky a jejího údolí náleží teprve tomuto století. R. 1799 Francouzi z výpravy Napoleonovy první navštívili některou jeho část, v l. 1806—18 byli zde Seetzen, Burckhardt, Irby a Mangles, r. 1835 Schubert první konstatoval ohromnou depressi zdejší pod hladinou mořskou, r. 1847 poručík Molyneux a r. 1848 Lynch pluli po J-u od jezera Tiberiadského až k Mrtvému moři a podali první přesnou mapu této části řeky. Pro výzkum zdejší měla tato americká výprava význam zrovna epochální. Od té doby výzkum řeky i jejího údolí souvisí těsně s výzkumem Palestiny vůbec. — Srv. Lynch, Narrative of U. S. Exploring Expedition to the River J. etc. (Filadelfia, 1849, něm. př. Lipsko, 1850 a 54); Official Report of the U. S. E. E. to the River J. etc. (Washington, 1852); Memoirs of the Survey of Western Palestine; Hull, Mount Seir, Sinai and Western Palestine (Londýn, 1885) a j. Šv.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jordán