Ottův slovník naučný/Joncières

Ottův slovník naučný
Jonathan	Joncières	Jonckbloet

Údaje o textu
Titulek:	Joncières
Autor:	Josef Boleška
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 603. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Victorin de Joncières

Joncières [žónsjér] Felix Ludger (Victorin de J.), hud. skladatel a kritik franc. (* 1839 v Paříži), syn žurnalistův, nabyv hudebního i literárního vzděláni vstoupil v 16. roce do atelieru Picotova, pomýšleje věnovati se malířství, avšak příznivá kritika, jíž dodělal se malou komickou operou Le Sicilien ou l'a-mour peintre, pohnula jej k návštěvě pařížské konservatoře, kde byli učiteli jeho Elwart v harmonii a Leborne v kontrapunktu. Pro kontroversi, do níž zapředl se s Lebornem o Richarda Wagnera, opustil ústav dříve, než mohl vpustiti se v soutěž o velkou cenu komposiční. R. 1862—64 napsal hudbu k Shakespearovu »Hamletu«, první opery své Sardanapale (1867) a Le dernier jour de Pompéi (1869) s dost skrovným úspěchem provedl v »Lyrickém divadle«, po jehož zániku marně namáhal se proklestiti opeře Dimitri (1876) cestu do »Velké opery«. Přitěžující okolností byla nepochybně činnost J-rova jako feuilletonisty žurnálu »La Liberté«, v němž při nadšení svém pro Wagnera a něm. hudbu bezohlednými posudky franc. mistrů vzbuzoval nemalé pohoršení u svých krajanů. Pokročilé intence svoje, hlásané pérem kritickým, nebyl J. schopen vtěliti tvorbě vlastní, trpící nedostatkem původnosti. Mimo uvedené napsal ještě opery La reine Berthe (1878), Le chevalier Jean (1886, v Nár. divadle r. 1890 jako »Jan Lotarinský«) a Lancelot, houslový koncert z D-dur (1869), Ouverture de concert (1870), Symphonie romantique (1871), Sérénade hongroise (1880), suitu Les Nubiennes, Fantaisie-marche a j. pro orchestr, symfonii La mer (se sbory, 1881) a j. ♭