Ottův slovník naučný/Jindřichovice

Ottův slovník naučný
Jindřichov	Jindřichovice	Jindřichův Hradec

Údaje o textu
Titulek:	Jindřichovice
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 535. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Jindřichovice
Související články ve Wikipedii: Jindřichovice (Blatná), Jindřichovice (Kolinec), Jindřichovice (okres Jihlava), Jindřichovice (okres Sokolov)

Č. 2091. Znak města Jindřichovic

Jindřichovice: 1) J. (Heinrichsgrün), město v Čechách na již. svahu Krušných Hor, 649 m n. m., v hejt. a okr. kraslickém, má 277 d., 1734 ob. n. (1890), far. kostel sv. Martina bisk. (z r. 1658), radnici, 4tř. šk. obec., odb. šk. krajkářskou, pš., telegr., lékárnu, koželužnu a jest střediskem průmyslu a obchodu krajkářského (několik faktorií). Alod. statek (J. se Schönlindem a Kraslicemi) zaujímá 8560.47 ha (z toho 7827.35 ha lesů) se zámkem, dvorem, pivovarem, vel. oborou na vys. zvěř a náleží Erv. hr. Nostitz-Rienekovi. V oboře lovecký zámeček »Favorité«. Založení J-ic souvisí asi s otevřením zdejších hor, ves pak náležela ještě r. 1273 ke klášteru tepelskému, ale již ve XIV. stol. byla hlav. místem soujmenného zboží. S Hroznětínem dostaly se J. v držení Šliků, za nichž ve zdejších horách usilovně kutáno na rudu hlavně olověnou, na jejich asi přímluvu J. na městečko povýšeny, při čemž vysazeny a potvrzeny různé svobody (skrze Viktora hr. Šlika r. 1537) a dán jim znak (vyobr. č. 2091.): ve stříbr. štítě na zel. pahorku běžící jelen přirozené barvy, nad štítem křížem položený hornický kopáč a hrábě. Roku 1627 koupil J. s jinými ještě statky Ota z Nostic, při jehož rodině zůstaly do dneška. Matriky počínají r. 1615. Roku 1672 postaven na místě tvrze zámek; dolování na olov. rudu úplně zaniklo. — 2) J., ves t., hejt. a okr. Klatovy, fara a pš. Kolinec; 44 d., 284 ob. č., 4 n. (1890), kaple sv. Václava. Alod. statek (211.59 ha) se zámkem a dvorem náleží Rud. Fürstlovi ryt z Teichecku. Samota: Jindřichovícký mlýn. J. byly pův. statek vládyčí s tvrzi, na níž seděl r. 1479 Vintíř z Vlčkovic, později Mikuláš Ucháček z Kračína, jehož dcerou dostaly se J. Sczimovi Prostibořskému z Vrtby. Potomci jeho seděli tu do r. 1689. Po té připomínají se tu Janovští z Janovic do sklonku XVIII. stol., v XIX stol. Helversenové a od r. 1845 rodina Fürstlova. — 3) J., ves t., hejt. okr. a pš. Blatná, fara Záboří; 25 d., 150 ob. č. (1890). Samota Rošice se dvorem, myslivnou a hájovnou. Ves připomíná se r. 1228, později byla vládyčim statkem, jejž Herka prodal (1399) Častovajovi ze Záboří. Později seděl (1407) tu Vlašek z Kruhu, před r. 1540 Barbora Zálezská z Jelenova a její synové, po nich Václav Zmrzlík ze Svojšína, Jindřich Radkovec z Mirovic a Bořivoj ze Strojetic (1567).

4) J., ves na Moravě, hejt. Dačice, okr. Telč, fara Krásonicc, pošta Želetava; 42 d., 206 ob. č. (1890), samota Havlíšův mlýn.