Ottův slovník naučný/Jimramov
| Ottův slovník naučný | ||
| Jimlín | Jimramov | Jince |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Jimramov |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 512–513. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Jimramov |
|
| Související články ve Wikipedii: Nový Jimramov |
|
Jimramov: 1) J. (Ingrowitz), městečko v záp. Moravě při samých hranicích zemských, při ústí fryšavského potoka do Švarcavy, v hejtm. a okr. novoměstském; má 207 d., 1337 ob. č., 3 n. (1890), kostel Nar. P. Marie, 4- a 3tř. šk., soukr. šk. pro ženské ruč. práce (zal. r. 1888 od hr. Belcrediho), dět. opatrovnu, »Christianeum« šk. sester (N. D.), evang. faru helv. vyznání, lékárnu, četn. st., pš., telcgr. a malou výrobu vlněn. zboží. Alod. panství (1623.2 ha) s pěk. zámkem, dvorem a pivovarem náleží od r. 1778 hr. rodině Belcredů. Záp. J-a nad fryšavským potokem strmí rozvaliny hradu Skály č. Stárkova. J. založen od některého pána Jimrama (Emerana) z Pernštýna, ve XIII. st. náležel pánům z Kunštátu a Pernštýna, jichž potomci připomínají se tu do r. 1588. Roku 1350 jmenuje se J. městečkem s farním kostelem a tvrzí (hrad Jimramův), ku které náležel tehdy dvůr se mlýnem. Vilém z Pernštýna vyprostil (1500) poddané z povinnosti čepovali vrchnostenské pivo a na přímluvu Jana z Pernštýna udělena (1537) městečku cís. Ferdinandem I. výsada dvou výroč. a týden. trhů. Mimo to pánové z Pernštýna darovali poddaným lesy: Padělek, Holý vrch a Prosičku, a od toho času vyskytují se ve městském znaku 3 vrchy, které později v hroty změněny. R. 1588 prodali pánové z Pernštýna J. ještě s jinými osadami Pavlu Katharinu z Katharu. R. 1589 lehlo městečko popelem a že nemohlo znovu pivovar postavili, ponechalo jej vrchnosti, začež bylo osvobozeno ode všech robot, a rok na to počato se stavbou radnice na pozemku od vrchnosti darovaném. Od pánů z Katharu koupil (1603) panství Vilém Dubský z Třebomyslic, z jehož nástupců Václav účastnil se vzpoury stavovské proti králi Ferdinandu II., začež mu J. zabrán a prodán (1623) král. komořímu Štěp. Schmidtovi z Freihofu. Ten dobře nehospodařil, pročež panství jeho J., Dalečín a Bojanovice přejala (1631) Anna Marie hr. Šliková, ale již násl. roku je prodala Jiřímu hr. z Náchoda. Válkou 30letou utrpěl J. mnoho. Nepřátelé i vojska císařská zde loupili a drancovali. Tehdy tu ještě stála tvrz a městečko bylo opevněno. R. 1643, ač Švédové přijali výpalné, městečko zapálili, a při tom bezpochyby vzala i tvrz za své. Fara za té doby byla v rukou protestantských. R. 1669 usadil se na J-ě Jan Václav Novohradský hr. z Kolovrat, jenž velice pečoval o to, by zpustlé panství uvedl do dobrého stavu. R. 1680 zuřil zde mor, po němž měšťané vystavěli votivní kapli. R. 1696 nastala rozepře mezi obyvateli města Poličky a J-a o pozemky na české straně ležící a urovnána až r. 1713 císařem Karlem VI. Od r. 1808—1826 farářoval zde Josef Sychra. V blízké vsi Odrance padly (1612) povětrné kameny, což lid tehdy vykládal si za zlé znamení. Srv. J. Havránek, Paměti J-a (Polička, 1898). — 2) J. Nový, také Hutě (Neu-J.), ves t., 39 d., 156 ob. č. (1890), zal. ok. r. 1660, kdy tu byly v činnosti panské skelné huti, které později zrušeny.