Ottův slovník naučný/Jihlava (Iglau)

Ottův slovník naučný
Jihlava	Jihlava (Iglau)	Jihlavka

Údaje o textu
Titulek:	Jihlava (Iglau)
Autor:	Jaromír Čelakovský, Matouš Václavek, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 353–356. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Jihlava

Jihlava (Iglau), král. město v záp. Moravě při řece Jihlavě a samých hranicích českých, 519 m n. m., má 4117 ob. č., 19.325 n. a 17 jiné nár. (s voj. posádkou 1187 mužů; 1890), vlastní statut, krajský a měst. del. okr. soud, hejt, okr. soud, cejch, úřad, fin. ředitelství, celního úřadu, četn. velitelství, stan. pošt., telegr., telefon, stan. Česko-mor. transvers. dr. (J.–Tábor–Ražice–Domažlice) a Rak. sev.-záp. dr. (Znojmo–Něm. Brod). Jest zde vyšší gymnasium a vyšší zemská reálka, kupecká pokrač. a průmysl, pokrač. šk., 2 měšť. šk., čes. zimní hospod, šk., 5tř. obecná česká šk., opatrovna Ústř. Matice šk., 10 šk. obec. něm., 1tř. soukr. něm. katol. šk. sirotčího spolku, městské museum, divadlo, všeobecná nemocnice (115 postelí) s kaplí sv. Kříže a vojen. nemocnicí, 4 lékárny, chudobinec, kongregace milosrdných sester s kostelem Srdce Ježíšova, donucovací pracovna s kaplí sv. Josefa, měst. spořitelna a jiné peněžní ústavy, továrna na stroje, mechanické spracování kamene, zvláště výroba mlýnských kamenů a brousků, továrny na kamna, hliněné a cementové zboží (2), na tabák a doutníky (2330 dělnic), na výrobu étherických olejů (2), parostrojní měšť. pivovar a sladovna, lihovar, raffinerie lihu, 2 octárny, parní mlýny, výroba cukrovinek a čokolády, továrna na dýmky z mořské pěny, na žalusie a rolety, na lepenku, obuv, hřebeny, zápalky, nábytek z ohýbaného dřeva a truhlárna, veliká parní pila, přádelna na vln. přízi, továrny na sukna a vln. látky, výroba houní, koberců, pokrývek, lodenů, na barvení nití, dále appretury vln. zboží, asi 50 soukenických rukodílen, továrna na jutu, kůže, na výrobu oděvů, 3 knihtiskárny, plynárna, Svatojanské lázně. V blízkém Vilémově údolí raffinerie skla a u »Dlouhé stěny« kam. lomy. Jihlavský městský deskový statek zaujímá 1871 ha, z čehož 1701 ha připadá na les. J. jest po Brně nejlidnatějším městem Moravy, má 3 předměstí, velké čtverhranné prostranné náměstí se sochou Panny Marie (z r. 1679 na památku moru), značný obchod s obilím, dřívím, lnem, vlnou, suknem a vynikající výr. trhy. Přes ř. Jihlavu kamenný most. Z jesuitského kláštera zřízeny kasárny. -red. — Z kostelů vyniká děk. chrám sv. Jakuba v got. slohu ze XVI. stol. s krásným obrazem t. svátého z r. 1777. Byl r. 1257 farní, r. 1523 lehl popelem. Chrám sv. Ignáce na náměstí náležel pův. jesuitům r. 1625 do J-vy uvedeným; je kostelem vojenské posádky a kasárny zaujímají budovy kláštera jesuitského a býv. dominikánského. Tento s kostelem sv. Kříže založil prý jeden z držitelů Rokštýna. Farní chrám Nanebevzetí P. Marie při klášteře minoritském se starou křížovou cestou stál zde již r. 1243. Dle kroniky uvedeni sem dominikáni králem Přemyslem Otakarem I. z Italie. Mimo to býval zde klášter kapucínů, jejž r. 1632 Blanka Polyxena hr. z Collalta s kostelem vystavěla. Na starém hřbitově kostel sv. Ducha z r. 1572. R. 1860 vystavělo město pomník polic, ministru generálu Kempenovi, jenž nyní přenesen ke starému hřbitovu a jeho místo zaujala (1881) socha Josefa II. Dále jest zde prot. kostel sv. Pavla (z r. 1875), synagoga a radnice. Na východní straně města jsou příkré stráně v pěkné sady proměněny, jež slují »Heulos«. Velepamátná vně města je také kaple sv. Jana, o níž se bájí, že již r. 799 byla založena; patřila řádu Něm. rytířů, kteří v J-vě měli statky až do r. 1233. Za dřívějších dob vedlo do města 5 bran: Špitálská, Matky Boží (r. 1508 opravena, dosud stojí), Brtnická, Česká a Křížová.

J. připomíná se poprvé v listinách z r. 1174, kdy moravský vévoda a brněnský kníže Václav potvrdil výměnu lesa »Borku« na moravských hranicích za Stonařovem u J-vy; tehdy byl v J-vě královský úředník a J. byla střediskem vlastní župy a za Přemyslovců sídlem údělných knížat. Rovněž dolováno zde na drahé kovy a doly jihlavské po obou březích Jihlavky byly nejstaršími na půdě českomoravské. Na konci XII. a poč. XIII. st. povoláni sem němečtí kovkopové a pak hojně nadáni výsadami a svobodami, jmenovitě král Václav I. (1230—53) dal nově založené osadě zvláštní právo městské a horní (v. níže). R. 1227 uvádí se J. jako město horní se řádně zřízeným horním soudem. Do doby té spadá asi udělení městského znaku, jenž vypisuje se takto: v červeném poli český lev se zlatou korunou, a v XVI. stol. přidán do znaku červený ježek v bílém poli. Časem Jihlavané tak pokročili, že ve věcech obecních značné vymohli si samosprávy, avšak po bitvě na Moravském poli poddali se císaři Rudolfovi I. Roku 1278 zaslíbeny zde děti krále Otakara II. a císaře Rudolfa a svatba jejich konána zde násl. roku. Dne 6. čna 1436 prohlášena v J-vě na valném sněmu stavů českých amor. kompaktáta basilejská. Za válek husitských byla J. důležitou pevností; odrazila (1423) útoky husitů a přestála tuhá obležení za krále Jiřího z Poděbrad (1458—70). Jihlavané jsouce úhlavními nepřáteli husitismu nechtěli Jiřího za krále uznati, začež od něho přísné potrestáni. Když však německý protestantismus šířiti se počal, stali se horlivými jeho přívrženci. Když r. 1594 padl Ráb, pracovalo na opevnění J-vy 1000 dělníků, by J. návalu tureckému mohla odolali. Zbytky této trojnásobné zdi hradební až na naše časy se dochovaly. Po bitvě bělohorské Jihlavané přísně potrestáni, poněvadž město úplně evang. podporovalo Bedřicha Falckého. Cís. vojevůdce Bouquoy přitrhl r. 1620 k J-vě, která se mu bez odporu vzdala, když jí slíbeno, že bude soukromého majetku šetřeno; přes to J. vydrancována od cís. vojska a tím nadobro ochuzena. Ku konci války 30leté dobyli Švédové J-vy, v níž se pak celé dva roky a 9 měsíců proti vojsku cís. bránili a do okolí konali loupeživé výpravy. Na poč. XVII. stol. měla J. 13.000 ob., avšak r. 1647 po morové ráně napočítáno tu okolí na několik mil úplně zpustošeno. Kdežto ještě král Jan r. 1325 uznal J-vu za první horní město v království Českém, hornictví zdejší záhy zemětřesením (1328) a povodní (1376) valně poškozeno, až pak za náboženských sporů a konečně válkou 30letou úplně zašlo. Na jeho místo pak nastoupilo soukenictví, za jehož největšího rozkvětu (1570) pracovalo tu na 700 mistrů s roč. výrobou 50.000 kusů suken. Rovněž stala se J. tržním střediskem na vlnu okolních míst. Spotřeba stoupla za největšího rozkvětu ročně na 60.000 centů. K povznesení obchodu a zvýšení svých příjmů uvedl markrabí Karel do J-vy Židy; ale záhy ozvaly se stesky na neblahé jich působení, jmenovitě na jejich lichvářství, takže z nařízení biskupa olom. Konráda a některých stavů všecky desítileté jich dluhy zrušeny (1411). Avšak ani to nepomohlo a r. 1426 musili Židé J-vu docela opustiti, zanechavše tam jmění movité i nemovité. Usadili se pak v sousedních městech a vesnicích. R. 1561 měla J. již české školy a městský písař musil dobře česky znáti. Usnesením sněmu všechna úřední korrespondence města s nejvyššími úřady zemskými byla česká. J. sama měla i české úředníky. Od r. 1586—1621 byl zde čes. syndikem Jan Hynko z Velíma, jenž vydal (1595) mapu Moravy. Rovněž byli v J-vě čeští kazatelé P. Dominik (1577), Jan Hloušek (1622), Jiří Plachý, jesuita a spisovatel, a český kostel sv. Václava naproti kostelu sv. Jakuba. Po bitvě bělohorské byli Jihlavané násilím přinuceni navrátili se k víře katolické, red. Od r. 1562 počíná se řada nehod, jimiž město bylo stíháno a blahobyt jeho ničen; neboť toho roku, jakož i v l. 1571, 1574 a 1624 zuřil zde mor a požáry, kdy větší část lehla popelem, r. 1523 přes 30 domů, r. 1551 čásť předměstí Špitálského, r. 1645 zapálili Švédové 3 předměstí, Švédové od r. 1645 až do 1648 dokoná město na zmar přivedli, 189 usedlých měšťanů (všeho všudy 299 osob) a 234 domů většinou ještě opuštěných. Zdejší R. 1693 řádily zde kobylky, zničily celou úrodu. Rovněž loupili město Francouzové r. 1805—06. Také to přivádělo bohaté někdy město ke koncům zlým, že správa obecní byla v rukou několika jen rodin bohatších (patriciů), z čehož vznikaly ustavičné sváry a různice. Nemálo přispívalo i to, že dřívější rovněž proslavené soukenictví jihlavské zastíněno bylo později zbožím brněnským. Konečně není také s prospěchem pro město, že železnice jest od něho trochu vzdálena. Na věčnou paměť královské přísahy, kterou Ferdinand I., jeda do Čech ke korunovaci, zde na hranicích dne 30. ledna 1527 stavům českým učinil, stojí na levém břehu Jihlavky »královský kámen«, památník, jejž stavové moravští r. 1649 a 1830 dali opraviti, kaplička to slohu renaissančního. O dva iónické sloupy opírá se mříž chránící výklenek, v němž jsou nahoře tři koruny; uprostřed je dvojhlavý orel černý bez koruny. Nápis lat. hlásá dole, proč památník tento postaven. Dne 5. pros. 1805 zvítězil u J-vy arcivévoda Ferdinand nad Bavory, kteří spolčeni byli s Napoleonem I. — Krajina při J-vě je chudá a jednotvárna. Pahorkovitá půda rodí popředně zemáky, len, oves a žito. J. a její okolí tvoří také nejzápadnější ostrov německý na Moravě. Co do nářečí obyvatelů něm. blíží se bavorsko-rakouskému, kterým se mluví v poříčí Dyje. Němci jihlavští jsou sice otužilí, avšak odkázáni jsouce na skrovnější potravu, jsou mnohem slabšího těla než obyvatelé podél Dyje, kteří se vyznačují vysokým vzrůstem a silným tělem, jemuž hovějí dobrou a vydatnou stravou. Vck.

Jihlavský okresní soud a hejtmanství má 5072 d., 29.190 ob. č., 7590 n., 4 jiné národ.; ze 36 840 přít. obyv. 35.683 katol., 387 evang., 769 ž., 1 jiného vyznání; z těch 17.929 muž., 18.911 žen.

Jihlavské právo městské a horní mělo svůj základ v písemném stvrzení práv a obyčejů dávnějších, kterého sobě měšťané a horníci jihlavští r. 1249 vymohli na králi Václavu 1. a synu jeho markraběti Přemyslu Otakaru, použivše chytře rozepře mezi nimi r. 1248 vzniklé. Přidrželi se totiž krále proti synu, jenž se byl s části šlechty opřel špatnému hospodaření otcovu s majetkem a právy královskými, a prokázali mu platné služby společně s branným lidem jiných měst při obléhání hradu Pražského, začež obdrželi pro sebe i pro všechna města v Čechách i na Moravě, při nichž se hornictví provozovalo, netoliko potvrzení práv a svobod, jež pět let před tím měšťanům brněnským byly uděleny (viz díl IV., str. 722), nýbrž i značné jich rozmnožení. Zakládací tato listina jihlavská, jejíž originál se posud chová v městském archivu jihlavském, není listinou sepsanou v kanceláři královské, nýbrž, jak Tomaschek přesvědčivě ukázal, sepsáním práva měšťany asi jihlavskými samými pořízeným, k němuž král i syn jeho Přemysl, kterému tehdy právě Morava jakožto markraběti byla postoupena, pečeti přitiskli. Rozpadá pak se na tři části. V první udělují se měšťanům jihlavským a také všech měst, při nichž se doluje, tytéž svobody (libertates civium), jaké Brnu před tím byly uděleny a výsady ty se rozmnožují. V každém městě královském má soud nad obyvateli městskými příslušeti rychtáři a přísežným konšelům a zemští i krajští soudcové nemají do městského soudnictví zasahovati. Městskému rychtáři náleží i šlechtice stavovati v městě pro dluh a konšelé městští společně s horními mají právo dávati statuta s obecnou platností. V druhé části obsaženo jest 54 městských snesení (statuta civilia), jež v Jihlavi od samého založení města větším dílem platila a nyní jsou stvrzena. Samospráva obecní se jimi u větší míře zabezpečuje, nežli v listině brněnské, arci na prospěch toliko usedlých měšťanů. Rychtář městský je odkázán na spolupůsobení konšelů z měšťanstva obíraraných, z nálezu soudu městského připouští se sice odvolání ke králi, ale všemožně se ztěžuje; konšelé mohou z úřední povinnosti žaloby podávati a i rychtáře před králem obžalovati pro nedopomáhání ku právu. O pokuty ze zločinův dělí se s ním, svoboda osoby a majetku měšťanů se uznává a odumřelé statky nespadají na krále, nýbrž třetinou na záduš a dvěma třetinami na obec, která arci dostala se tímto způsobem do rukou malého počtu patricijských německých rodin městských, které nabyté moci dovedly na svůj prospěch a proti obecnému lidu větším dílem slovanskému bezohledně využitkovati. A to jak v J-vě, tak i v jiných městech, kde toto jihlavské právo platilo. Konšelé jihlavští obdrževše právo statutárně ihned ho v tomto směru užili. K statutům králem potvrzeným připisovali si do samé listiny nová statuta, na př. že král má rychtářem městským ustanoviti toliko usedlého měšťana, že králi nenáleží právo konfiskovali jmění zločince, že obecný člověk nemá práva podávati žaloby před soudem městským, leč se svolením starších obecních po čtvrtech města volených atd. Podobný sobecký ráz mají v třetí části obsažená práva horní, jak k tomu na jiném místě (díl XI. str. 618. násl.) bylo poukázáno. Měšťané jiných měst v Čechách i na Moravě a to královských i poddaných snažili se záhy o to, aby jim právo toto jihlavské městské i horní od vrchností jejich bylo uděleno. Potvrdili je v Čechách r. 1278 bratři z Lichtemburka měšťanům Brodu Německého (srv. IV. str. 734), Přemysl Otakar II. a Václav II. městům Čáslavi, Chrudimi, Kolínu, Kutné Hoře a j., a na Moravě větší čásť měst na jihozápadu ležících v zakládacích listinách je tímto právem obdarována. Jihlavští dávajíce si každé naučení ve věcech právních dobře zaplatiti odpírali podřízeným sobě městům dávali úplné přepisy svého práva a posílali toliko odpovědi k předloženým sobě otázkám v jednotlivých případech. Poněvadž naučení taková byla zatmělá a toliko ku prospěchu starousedlých měšťanů směřující a lid obecný takovouto neochotou a tajemnůstkářstvím k velikým škodám a útratám přicházel, rozhodnul se král Václav II. zjednati nápravu aspoň ve věcech horního práva vydáním brzo po r. 1300 proslulého horního zákonníka královského (srv. XI. str. 620), jenž měl býti každému přístupen a jímž všichni horníci v zemích českých, tedy i v J-vě, měli se spravovati. Zajisté se ho i v J-vě jako podpůrného pramene napotom užívalo, ačkoli ustanovení jeho králi, král. úřadům horním a lidu hornímu příznivá snaženo se všelijak obcházeti. Bylať i nadále po celé XIV. a i XV. stol. brána v horních věcech naučení v J-vě netoliko z Čech, nýbrž i z Moravy a Slezska a konšelé tamější těšili se dlouhou dobu pověsti nejlepších znalců horního práva. Jihlavského práva městského se zákonník horní krále Václava II. nedotýkal a vyvíjelo se i nadále dosti samostatně autonomní činností soudu i úřadu městského, jakož i obce jihlavské a ve styku s jinými horními městy. Karel IV. r. 1345 výslovně potvrdil Jihlavským, že jejich soudní stolice má zůstali vyšším soudem městským a že města, kde se hornictví provozuje, mají se v pochybných věcech k nim obraceti. Založeny jsou také brzo na to v J-vě zvláštní knihy nálezův a naučení jak v právních věcech městských, tak i horních, z kterých patrno, že netoliko na Moravě a ve Slezsku, nýbrž i v království Českém, jak moravský podkomoří Jiří z Vlašimě ještě r. 1500 napsal, »v J-vě jest všem horniem právóm vrch a najvyššie místo«. Bralať tam naučení města z Čech: Kutná Hora, Čáslav, Kolín, Jílové, Polná, Přibyslav, Chotěboř, Počátky, Ústí nad Lužnicí; z Moravy: Jemnice, Telč, Třešť, Vel. Mezeříč, Římařov, Hory Medelské a ze Slezska: Opava, Reichenstein, Cukmantl, Lubuš, Býtoň atd. Soudní stolice jihlavská a při ní zaměstnaní písařové městští měli následkem toho příležitost přispívati k sjednocování práva městského ve většině měst českomoravských a stala se v tomto ohledu zvláště vynikající činnost notáře jihlavského mistra Jana z Gelnhausenu v době kr. Václava IV. (srv. díl IV. str. 680 a 723 a IX. str. 1005). Mistr tento přepsal důležitější materiálie práva jihlavského do skvostného kodexu »liber juris privilegiati necnon communis Iglaviensis«, jenž je největší ozdobou archivu jihlavského, přeložil mnohé památky právní do jazyka německého a přičinil se o to, aby města spravující se právem brněnským a pražským užívala týchž pramenů právních jako J. Následkem toho začalo se v J-vě užívali brněnského Municipálu a pramenů obecného práva jako podpůrných pramenů. Když ale po válkách husitských dolování kolem J-vy přestávalo a ve městech podřízených začalo se užívati výhradně českého jazyka na soudech, tu význam vyšší stolice soudní jihlavské pozvolna začal klesali. Jedno město po druhém od ní odpadalo. Král Jiří r. 1467 osvobodil Kutnou Horu od brání naučení v J-vě, povýšiv ji na vyšší právo pro horní města česká, příkladu Kutné Hory následovala Čáslav a jiná města česká. Zejména Kolínští r. 1545 poslali Jihlavským přípis, že už více k právu jejich zření míti nechtějí, poněvadž prý jim na appellane k nim učiněné zatemnělé a nesrozumitelné odpovědi dávají. Na to Jihlavští odpověděli jim dosti zhurta po česku, že je rádi propouštějí, »poněvadž sme prve vás v takových věcech žádostiví nebyli i ještě nejsme«. Takovým způsobem přestala působnost vyšší stolice jihlavské v Čechách a i na Moravě zůstávala obmezena na několik poddaných měst a vesnic. Zřízením appellačního soudu v Praze r. 1548 obmezena jest samosprávná činnost vyšších soudů městských a tedy i J-vy, jež sice některý čas hájila si právo, že z jejího soudu městského má jiti odvolání toliko ke králi a nikoli k appellačnímu soudu; avšak konečně musila docela se soudní této vyšší královské stolici podřídili. Tím zároveň samostatný vývoj zvláštního práva jihlavského byl přerušen, obecné právo i na soudě jihlavském opanovalo a zavedení r. 1680 a 1697 Koldínova zákonníka městského i v J-vi jako v ostatních městech moravských bylo převratu toho přirozeným důsledkem. Literatura. D’Elvert, Geschichte der königl. Bergstadt Iglau (Brno, 1850) a Beiträge zur Gesch. der königl. Städte Mährens (t., 1860); Tomaschek, Deutsches Recht in Oesterreich (Vídeň, 1859), Der Oberhof Iglau in Mähren (Inšpruk, 1868) a Das alte Bergrecht von Iglau (t, 1897); Pátek, Okresní hejtmanství jihlavské (Vel. Mezeříčí, 1888). JČ.