Ottův slovník naučný/Jiříkovo vidění

Ottův slovník naučný
Jiříkovice	Jiříkovo vidění	Jiřín

Údaje o textu
Titulek:	Jiříkovo vidění
Autor:	Václav Tille
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 558–559. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jiříkovo vidění

Jiříkovo vidění, staročeská povídka o pouti uherského šlechtice Jiříka do očistce svatého Patrika, zapsaná v rukopise XV. stol. veřejné knihovny pražské pod značkou XVII. E 2. Jiřík, syn pána jménem Crysaffanus, po nemoci chce činiti pokání za své ukrutnosti, jde do Říma se zpovídat, putuje pak k sv. Jakubu do Španěl, odtud do Ymbernie, kde se svolením klášterníků vstoupí do podzemního očistce. Prochází různými místy hrůzy, kde vyvázne z pokušení ďábelských jen vzýváním Kristova jména. Přijde pak za krásnou zdí do ráje, archanděl Michael jej provádí a dovede konečně k východu zpět. V Irsku, v království Ulster, u Lough Dergh (Červeného jezera) byla již za dob keltických vskutku jeskyně, v níž se věštívalo, z níž vycházely sirné páry, atd. Po obrácení Irska vystavěn tam klášter, vchod do jeskyně považován za vchod do podsvětí, připínány k němu povídky o očistci, pekle a ráji, až sláva jeho vzrostla, načež na konci stol. XII. vypracována podrobná zpráva o pouti rytíře Oweina do očistce sv. Patrika. Že jest jen uměle sestrojena (ze zpráv u Řehoře Velikého a Bedy), viděti z toho, že ráj klade též pod zem jako očistec. Kostra této povídky sloužila za podklad latinské povídce o uherském rytíři Jiříkovi (»uherský« rytíř zde omyl písařský a překladatelský). Líčením však hrůz pekelných i rajských slastí se povídka o Jiříkovi dokonce liší od Oweinovy cesty a čerpala asi prameny z jiných hojných zpráv vizionářských o nebi a pekle ve středověku. Z textu latinského vznikl pak překladem text český. – Srv. »Listy filolog.« VI, 30; XVIII, 358; Eckleben, Selmar, Die älteste Schilderung vom Fegefeuer des hl. Patricius (Halle, 1885). Tille.