Ottův slovník naučný/Jevišovice
| Ottův slovník naučný | ||
| Jeviněves | Jevišovice | Jeviště |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Jevišovice |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 251. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Jevišovice |
|
Jevišovice (Jaispitz), město na Moravě v pahorkaté krajině při Jevišovce v hejt. a okr. znojemském, má 218 d., 1174 ob. č., 3 n. (1890), far. kostel sv. Josefa, 4tř. šk., četn. stan., pš., telegr. a opodál města dva dvory: Německý a Pavlický. Alod. panství zaujímá 3457,55 ha půdy (z toho 2716,95 ha lesů); náleží k němu zámek, dvůr, mlékárna a mlýn v J-cích, majetek Gabriely hr. Lovatelli a Anny hr. Ugarte. Ještě na poč. našeho věku stál asi čtvrt hodiny od J-ic far. kostel, při němž býval klášter sv. Prokopa. Listina z r. 1519 označuje soudobého majitele panství jevišovického, L. Zajímače z Kunštátu, jako majetníka zaniklého kláštera. U býv. kostela nalezeno základní zdivo a praví se, že J. až sem sáhaly. Dosud místo zove se »za klášterem«. Ve XIII. stol. náležely J. i s hradem řádu templářů a ve XIV. stol. pánům z Kunštátu, z nichž v dějinách znám Jindřich Jevišovický z K. příjmím »Suchý Čert«, jenž v době válek mezi Joštem a Prokopem ku konci XIV. a poč. XV. stol. byl postrachem okolí. Za válek husitských (1421) kníže rakouský Albrecht dobyl hradu jevišovického a zajal posádkou tu ležící tábority. R. 1423 dobyli táborité hradu opět a drželi jej ještě rok; r. 1431 zmocnili se opět J-ic pod vůdcovstvím Prokopovým a drželi je až do zaniknutí husitského hnutí na Moravě. Král Ladislav udělil kol. r. 1456 majetníku J-ic svolení zpustošený hrad i městečko znovu zbudovati. R. 1468 byly J. tlupou uherských válečníků vydrancovány a zpustošeny. R. 1647 bylo panství J. v držení cís. Ferdinanda III., od něhož koupi r. 1649 přešlo na Ludvíka ze Souchesu. Nový majetník postavil t. zv. starý zámek s kaplí. Jeho vnuk Karel Jos. ze S. postavil »nový« zámek s parkem. Nynější far. kostel vystavěn mezi r. 1823—30. Až do nedávná stával zde pivovar. (Srv. »Náš Domov«, č. 12, Olomúc 1897.)