Ottův slovník naučný/Jesenice

Ottův slovník naučný
Jesenic	Jesenice	Jeseník

Údaje o textu
Titulek:	Jesenice
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 275. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Jesenice
Související články ve Wikipedii: Jesenice (okres Praha-západ), Jesenice (okres Příbram), Jesenice (okres Rakovník), Jesenice (Okrouhlá), Jesenice (Příbram), Velká Jesenice

Č. 2054. Znak Jesenice

Jesenice: 1) J., pův. Jasenice, Jeseník (Jechnitz), město v Čechách v hejt. podbořanském, má 198 d., 50 obyv. č., 1358 n. (1890), okr. soud, vikářství, děk. kostel sv. ap. Petra a Pavla (r. 1350 farní), 4tř. šk., lékárnu, radnici, četnickou st., pš., telegr., st. Plzeňsko-březnické dráhy (Plzeň–Duchcov), spořitelnu, zálož. ústav, parní pilu, výrobu cvočků, chmelařství. Samoty: Horní a Prostřední mlýn. Kdy a kým J. založena, neznámo; ale již r. 1385 jmenuje se městečkem, kde byl far. kostel a vládyčí statek stejnojm. rodu. Později městečko příslušelo ke hradu Petršpurku, od jehož majetníků obdrželo důležité výsady. R. 1599 byla J. z části v držení rodiny z Landštýna, od níž jí rozmnoženy výsady. Na poč. XVII. století byla na přímluvu svého pána Jaroslava hrab. Liebštejnského z Kolovrat od císaře Rudolfa II. do poctu měst vřaděna, při čemž znakem rodiny Kolovratské nadána. Znak (obr. č. 2054): v modrém štítě v pravo hledící orlice, jejíž polovina pravá stříb. barvy a levá červ. se zlatou pružinou, drápy a zobákem; nad ní helma s červ. a bílými pokryvadly a feflíky, dvěma křídly, zpod stříbrným a na vrchu červeným. Pod helmou položeny křížem dva zlaté klíče. Od r. 1628 nalézáme J-ci v držení hr. Černínů, kteří město novými svobodami nadali. Roku 1684 a 1715 zuřily zde veliké požáry, při nichž všecky staré listiny na zmar přišly. R. 1687 postaven nový kostel. — 2) J. (Gassnitz), ves t., hejt., okr. a pš. Cheb, fara Trejnice; 46 d., 233 ob. n. (1890). — 3) J., osada t. u Konětop, hejt. a okr. Příbram, fara Slivice, pš. Milín; 14 d., 92 ob. č. (1890). Na Čížovém vrchu naleziště molybdaenitu. J. náležela ve XIV. stol. proboštství Pražskému. — 4) J., far. osada t. u Nedrahovic, hejt. a okr. Sedlčany; 39 d., 309 obyv. č. (1890), kostel N. Trojice (r. 1350 far., 1799 obnoven), 5tř. šk., pš., mlýn. R. 1400 byl zde farářem Mikuláš biskup Laurentinský a J. náležela tehdy ke hradu Zvěřinci. Po r. 1550 příslušela k Nedrahovicům a po r. 1622 k Vys. Chlumci. Po bitvě bělohorské fara osiřela, r. 1763 ustanoven tu kaplan a teprve r. 1846 zřízena opět fara. V kostele náhrobek Jana Černína z Chudenic a na sínci z venku náhrobek Diviše Černína z Chuděnic, jenž 21. čna 1621 na staroměstském náměstí zemřel rukou katovou. — 5) J. (plur.) u Prahy, ves t., hejt. Král. Vinohrady, okr. Jílové, fara Jirčany; 82 d., 733 ob. č. (1890), 3tř. šk., pš., arcibiskupský dvůr. J. připomínají se v zakl. listu vyšehradském (1088); kostel vyšehr. měl tu několik popluží. Později byly majetkem různých kostelů pražských, až r. 1759 arcibiskup praž. Manderscheid koupil je k Břežanům. Ku konci XIV. st. narodil se tu M. Jan z Jesenic (v. t.). Na vyvýšenině »u Křížků« konal se r. 1419 tábor č. hromada, k níž se sešlo neobyčejné množství lidu husitského. — 6) J. Velká, pův. jen Jesenice, far. ves t., hejt. N. Město n. M., okr. Č. Skalice; 134 d., 841 ob. č. (1890), kostel Nanebevzetí P. Marie (r. 1384 far.), 3tř. šk., záložna, spolek pojišťující proti ohni, pš., zastávka Jih.-sev. něm. spoj. dr. (Josefov–Libava), mlékárna a sadařství. Samota: Končiny a dvůr Rozkoš. J. v nejstarší době patřila z části ke hradu Veselici a ku konci XV. st. dostala se z větší části k Opočnu. Čásť pak byla rozdělena na statky vládyčí, při jednom pak stávala tvrzka (nynější č. 54.), již Kunat ml. z Dobřenic prodal (1527) Voj. z Pernštejna, načež připojena k panství novoměstskému. Jiná čásť byla v držení různých rodů, z nichž od dcery Jana Albr. Estereicha z Jiměřic odprodána k Nov. Městu. V XVII. st. 6 chalup a dvůr tvořilo nějaký čas samostatný statek.