Ottův slovník naučný/Jeníkov
| Ottův slovník naučný | ||
| Jenike | Jeníkov | Jeníkoves |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Jeníkov |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 219. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Jeníkov |
|
| Související články ve Wikipedii: Golčův Jeníkov, Jeníkov (Čechtice), Jeníkov (okres Chrudim), Jeníkov (okres Teplice), Malý Jeníkov, Velký Jeníkov, Větrný Jeníkov |
|
Jeníkov: 1) J., osada v Čechách, hejtm. Chotěboř, viz Jeníkoves. — 2) J., ves t., hejt. Chrudim, okr. Hlinsko, fara a pš. Kamečka[red 1]; 102 d., 583 ob. č. (1890). — 3) J., ves t., hejt. Ledeč, okr. Dol. Kralovice, fara Zhoř, pš. Čechtice; 42 d., 341 ob. č. (1890), kostel sv. Kateřiny, mlýn s pilou. Fil. kostel se tu připomíná r. 1350 a ves patřívala kapitule Vyšehradské. — 4) J. (Janegg), far. ves t., hejt. Teplice, okr. Duchcov, pš. Košťany; 62 d., 29 ob. č., 528 n. (1890), kostel sv. ap. Petra a Pavla (1363 far.), kaple na starém hřbitově sv. Anny a na novém sv. Kříže, 5tř. šk., stan. Duchcovsko-Podmokelské dr. (Liptice–Osek), hnědouhel. doly, sklárna, 2 mlýny, pila a popl. dvůr. Ves byla v nejstarší době majetkem rodu z Oseka, později jako statek kláštera oseckého. Jiný statek manský, který tu stával, příslušel ke hradu Oseku a r. 1415 a 1454 seděl na něm Václav z Jeníkova. I tento statek přešel na jmenovaný klášter. R. 1551 postaven tu nový kostel. Nyn. kostel (z r. 1763) vystavěn nákladem oseckého opata Kajetána Březiny, r. 1860 nákladem kláštera a řízením Jos. Hellicha obnoven. R. 1583 počínají zde matriky.
5) J. Golčův, město t. na Městském potoce, hejt. Čáslav, okr. Habry; 267 d., 2158 ob. č., 75 n. (židů) (1890), děk. kostel sv. Františka Ser. (z r. 1827—28), kostel sv. Markéty na hřbitově (r. 1350 plebanie), radnice, žid. synagoga, 5tř. obec. šk. a 3tř. měšť. pro chlap., 5tř. obec. pro dív., 4tř. soukr. žid. šk., pošta, telegr., stan. Rak. sev.-záp. dr. (Praha–Jihlava), četn. stan., mlýn, výroba rosolek, koželužna, továrna na nepromokavé látky zvl. plachty, značný vývoz obilí, jetelových a lněn. semen za hranice. Alod. panství zaujímá 1874.2 ha půdy; náleží k němu zámek s parkem, dvůr, parostr. pivovar, lihovar (stojí); jest majetkem Rosalie Ottové z Ottenkronů. samoty: »Lucký« mlýn, obora, Vohančice, někdy zvl. statek, nyní popl. dvůr a Volšina. Až do r. 1657 jmenoval se pouze J., ale od 10. kv. t. r. nazýván Golčovým ke cti majet. panství bar. z Golče. Znak městský, jak lze soudili dle městské pečeti, obdrželo město od cís. Rudolfa II., při čemž rovněž na město povýšeno. Znak (vyobr. č. 2034.): v modrém štítě stříbr. kostel s got. okny, červ. střechou a věží, na jejímž nejvyšším bodě zlaté makovice s křížem; po stranách střechy dva zlaté kříže a nad nimi dva zl. kalichy. Původně rozkládala se při býv. zámku ves Zábělčice s far. kost. sv. Markéty. Pány J-a ode dávna byli pánové z Chlumu a Košumburka, z nichž Albrecht Slavata prodal (1580) J. Václ. Robmhápovi ze Suché, jenž ves Zábělčice připojil k J-u a rok po té prodal obé Janu Libenickému z Vrchovišť. Po jeho nástupcích uvádí se (1601) Šebestián z Říčan, při jehož rodině J. zůstal do r. 1630, kdy jej drželi Hrobčičtí z Hrobčic, po nich Jan Rud. Trčka z Lípy. Když pak Trčkům statky zabrány Ferdinandem III., darován J. Martinovi Max. sv. pánu z Golče, jenž vystavěl nyn. zámek, špitál, Loretánskou kapli, a po něm pozůstalá vdova při kapli založila residenci pro jesuity, kteří zde vystavěli kostel sv. Františka Ser., a vyprosila městu výr. trhy. Potom tu seděl Jan Jetřich z Ledeburu, Karel Leop. hr. Millesimo (1677), Filip hrab. Areo (1692), Frant. Ant. hr. z Halveilu (1698), Frant. Karel ze Schmiden (1701), hr. Arco, Frant. Jos. Trauttmansdorff (1716), Frant. Ant. Pachta z Rájová (1720), rodina Ulefeldův, Leop. hr. Krakovský z Kolovrat (1773), za něhož zřízena ze zámku továrna na tabák, která však odtud přenesena (1712) do Sedlce. Po zrušení řádu jesuitského zřízena (1775) při kostele fara. Po smrti Leop. hr. K. z K. ujala se J-a Marie AI. z Herberšteina-Moltke, jeho dcera, po ní její syn Otto, jenž celé zboží prodal (1830) hr. Terezii Trauttmansdorffové, od níž je koupil ryt. Bedř. Neupauer.
6) J. Větrný (Windig-Jenikau), starobylé městečko a far. expositura t. na malém potoce, hejt. Něm. Brod, okr. Humpolec; 135 d., 1033 ob. č., 13 n. (1890), kostel Nar. P. Marie (r. 1384 připomínaný), 4tř. šk., pš., 2 mlýny, několik škrobáreň, samota Obora. Alod. statek J. V. s Branišovem zaujímá 1971.11 ha půdy; náleží k němu zámek s parkem, dvůr, pivovar (stojí), škrobárna, majetek spořitelny v Liberci. Kdy J. V. na městečko povýšen a znakem nadán, neznámo. Znak (obr. č. 2035.): v červen. štítě na zel. zpodku čtverhranná hradba se střílnami a stínkami, uprostřed otevřená brána s vyzdviženou mříží, na bráně věž s 2 okny a čer. zvonovitou střechou a na ní zlatá makovice. J. V. připomíná se r. 1226, kdy náležel z části až do válek husitských klášteru želivskému. Potom dostal se Trčkům z Lípy, kteří jej drželi až do zabrání jejich statků. R. 1637 darován Filipu Breunerovi. Potom vystřídalo se několik majetníků, z nichž ryt. Jan z Minetti nastoupil r. 1719, vystavěl tu (1735) kostel a odkázal J. V. Vlaskému špitálu na Menším městě pražském. Po zrušení (1838) špitálu toho koupil (1840) J. od státní správy Karel hrab. z Rumerskirchenu. R. 1793 obdrželo město výsadu na výr. trhy.
6)[red 2] J. Malý, ves na Moravě, hejt. a okres Dačice, fara Olšany, pš. Strmilov (Čechy); 30 d., 170 ob. č. (1890), mlýn. J. býval samostatným statkem, ale r. 1698 úplně zpustošen a v našem stol. obsahoval jeden dvůr. — 7)[red 3] J. Velký, ves t.; 22 d., 138 ob. č. (1890). R.1664 připomíná se tu dvůr s ovčínem.