Ottův slovník naučný/Jegorlyk

Ottův slovník naučný
Jegorjevsk	Jegorlyk	Jehla

Údaje o textu
Titulek:	Jegorlyk
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 181–182. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Prostřední Jegorlyk

Jegorlyk, též Jagorlyk: 1) J. Velký (Bolšoj J.), řeka v ruské gub. stavropolské, pramení se z několika potoků na výšinách Těmnolěských v újezdě stavropolském, teče povšechně k s., uklánějíc se dvakráte k z. a jednou k v., a vlévá se u Novojegorlyckých Dvorců do ř. Manyče. Délka řeky obnáší na 300 km, obyč. šířka 10—30 m, hloubka ¾ až 2 m, avšak za jarních povodní naplňuje se celé říční údolí vodou, hloubka pak roste na 2—5 m. Údolí J-a jest nepříliš široké a omezené příkrými horskými stráněmi, půda jeho jest hlinitá, dno řeky bahnité, břehy vápencové, voda kalná a nechutná, ryb málo. Na řece leží několik lidnatých osad, přítoky jsou s prava: Tatarka, Ruskaja, Tašly, Kugulty, Tok; s leva: Bengilějevka, Kalaly, Razsypnaja a Sandata, mimo to táhnou se k řece úžlabiny naplněné vodou pouze z jara. — 2) J. Střední (Srednij J.), řeka tamže na hranici území donského vojska, pramení se v několika úžlabinách při osadě Sredně-Jegorlyck, teče k sv. a vlévá se do Manyče po toku 80 km dlouhém. Břehy jsou mírně skloněné, tok volný s četnými mělčinami, přítoků není. Tšr.