Ottův slovník naučný/Jedy
| Ottův slovník naučný | ||
| Jedwabne | Jedy | Jeeze |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Jedy |
| Autor: | Josef Reinsberg |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 176–178. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Jed |
|
Jedy zoveme látky, které lučebným způsobem úkonnost ústrojí tělesných ruší a tak zdraví poškozují a i život zničiti mohou; jsou to hojné látky organické a anorganické, jichž příroda poskytuje a jež i uměle vyráběny bývají. Mnohých těchto látek užívá se k všelikým účelům v domácnostech a živnostech, i jako léků. Kromě těchto jest sem vpočísti i takové látky, které vznikají v těle zvířecím životní činností některých choroboplodných organismů, tak na př. bacillů difterie, tetanu a j., jež produkují z bílkovin jedovaté látky t. zv. toxiny.
Poškození zdraví, které nastalo lučebným účinkem kterékoliv z látek těchto, nazýváme otravou (intoxikace neboli toxikosa). Jelikož otravy nastávají nejen j. ze zevnějška v tělo vpravenými, ale i j. v těle vznikajícími, jest všeobecně rozeznávati otravy nebo toxikosy exogenní (t. j. otravy v užším smyslu) a endogenní. Mluvíce o jedech máme tu na zřeteli jen škodlivé a zhoubné látky ze zevnějška v tělo vpravené. J. tyto mohou býti různými cestami do těla vpraveny: nejčastěji bývají požity, v ústrojí zažívací vtěleny, méně často vznikají otravy tím, že byl jed vpraven do konečníku nebo do rodidel nebo do kůže, do vaziva podkožního nebo přímo do krve, dosti častý jsou otravy vdýcháním jedovatých plynů. Účinek jedů co do rychlosti i co do intensity a zhoubnosti závisí hlavně na množství a jakosti jedovaté látky, dílem i na části těla, do níž byly vpraveny, a na některých individuálních okolnostech.
Nemáme jedů, které by vždy a v jakémkoli množství projevovaly škodlivý nebo zhoubný účinek, účinek takový dostavuje se teprve po jisté dávce, již nazýváme dávkou otravnou, nejmenší pak dávka, která může usmrtiti, sluje dávka otravná smrtelná (dosis toxica lethalis); výška těchto dávek shoduje se u mnohých jedů s velikostí a váhou těla a vyznačujeme dávku otravnou obyčejně v poměru ku 1 kg váhy těla. Co do kvality jedů jsou důležity jakost lučební sloučeniny a skupenství, u mnohých jedovatých látek i to, je-li čerstvá nebo stará (obzvláště u rostlin, jež delším uschováním pozbývají úkonnosti, ale i u některých praeparátů, na př. u roztoku kyanovodíku a kyanidu draselnatého), u rostlinných jedů záleží i mnoho na místě a na jakosti půdy, v níž rostlina vyrostla; tak působí na př. oměj a náprstník vyrostlé v horách prudčeji, než v zahradách pěstované. Jak velkého významu jest jakost lučebního sloučení, nejlépe viděti na arsénu a kyanidech, z nichž jest kyanovodík a kyanid draselnatý prudkým jedem, kyanidy pak železnatodraselnatý a železitodraselnatý (žlutá a červená krevná sůl) účinkují zhoubně teprve za působení mocnějších lučebních činidel. Dle skupenství projevují nejrychlejší a nejprudší účinek plyny (arsenovodík, kyanovodík, sirovodík a kysličník uhelnatý), pak roztoky, u nichž závisí mnoho na rozpustidle, které může působnost i zvýšiti (na př. kyanidy rozpuštěné s přídavkem kyseliny) i snížiti (na př. alkaloid rozpuštěný v odvaru kávy nebo v nějakém roztoku kyselinu tříslovou obsahujícím). Jest zřejmo, že mnoho působí stupeň koncentrace; poměrně nejpomaleji působí j. ve skupenství pevném.
I čásť těla, do níž byl jed vpraven, jest důležitým činitelem hlavně u některých jedů; tak obzvláště u kurare a jiných jedů šípových, jež, vpraví-li se do ranky kožní nebo ve vazivo podkožní, působí rychleji a v mnohem menším množství než tehdy, když jich bylo požito. Mimo j., které srážejí bílkoviny, účinkují skoro všechny, nejrychleji, vstříknuty-li jejich roztoky do žil.
Z individuálních okolností jsou v příčině účinku jedů nejdůležitější, byl-li jed vpraven do žaludku sytého nebo lačného a u některých jedů úkonnost ledvin, jimiž j. vylučovány bývají. Není pochybnosti, že i věk a výživa mohou míti jakýsi vliv na účinek jedu; dosti důležitou okolností jest též navyknutí některým jedům, tak obzvláště opiu, morfiu a arseniku; osoby jedům těmto uvyklé potřebují k otravě mnohem větších dávek jedů, jimž zvykly, než jiné.
Zhoubný účinek jedů záleží dle jejich povahy buď v místním porušení částí těla, s nimiž přímo ve styk přišly, nebo v porušené úkonnosti vzdálenějších částí po vstřebání; i tu jde větším dílem o kontaktní účinek (druhotný). J. přímo místně působící vedou k povrchnímu nebo hlubšímu umrtvení tkáně koagulační nekrosou (tak j. leptavé, kyseliny a zžíraviny), nebo k zánětu (j. ostré, jako jsou olej krotonový, kolocynthy a sabina); j. vstřebané působí buď v krev, porušujíce, ničíce úkonnost rudých krvenek (na př. chlorečnan draselnatý a nitrobenzol), nebo v centrální čivstvo, tlumíce úkonnost kory mozkové a důležitých center zejména centra dýchacího (na př. morfium, alkohol), zvyšujíce zvratnou dráždivost (strychnin), jiné porušují úkonnost srdce účinkem na centra mozková nebo na středy v srdci samém se nalézající, anebo na obojí (na př. náprstník), jiné ochrnují obvodové konce čivů hybných (na př. kurare), konečně projevuje celá řada jedů účinky degenerativní; u mnohých jedů setkáváme se s porušením různých systémů.
Co do průběhu rozeznáváme otravy prudké (akutní) a vleklé (chronické); se stanoviska soudního lékařství pak rozlišujeme otravy zúmyslné a to vražedné nebo sebevražedné a otravy nezúmyslné, nahodilé, jež dělíme v medicinální, t. j. takové, které vznikly, že bylo omylem užito jedu na místě léku, nebo že byl vzat lék v přílišné dávce — živnostenské a oekonomické. K soudnímu lékařskému důkazu otravy vede kromě úvahy o příznacích onemocnění nález pitevní, lučební, po případě i drobnohledný a spektroskopický; při mnohých otravách jest nález pitevní tak význačný, že sám o sobě k důkazu stačí, tak poleptání sliznice žaludku při otravě kyselinami a zžíravinami, změny v krvi při otravě kysličníkem uhelnatým a chlórečnanem draselnatým (kteréž ovšem i spektroskopicky zjistili jest), degenerativní změny při otravě fosforem a j.; jindy jest nález pitevní negativní nebo málo význačný a tu jest vždy vésti důkaz otravy lučebním rozborem; k ohledáni lučebnímu jest uschovati žaludek a střevo s obsahem, ledviny, moč a části ostatních útrob i krev. K důkazu, jde-li tu o otravy zúmyslné nebo nezúmyslné, jest uvážiti jakost jedu, ve kterém způsobu a množství byl vpraven a za kterých okolností se otrava stala. Co se týče přispění otráveným viz Otrava a Odjedy.
Prodej jedů jest v Rakousko-uherském mocnářství upraven nařízením minist. ze dne 21. dubna 1876 (říš. zák. č. 30.). Za j. jsou tu prohlášeny: arsén a sloučeniny jeho, kysličníky antimonu a sloučeniny jeho s chlórem, kysličníky rtuti a její sloučeniny s iódem, chlórem a brómem, fosfor, bróm, kyanovodík, kyanidy kovů vyjímajíc železo, praeparáty z jedovatých rostlin a zvířat, jako jsou alkaloidy, kurare, kantharidin a j. Kdo chce s j. obchod vésti, prokaž, že odbyl nižší střední školu nebo školu odbornou, nebo že nabyl delším zaměstnáním v obchodě s j. nebo jedovatými drogami nebo v lučební továrně dostatečných vědomostí o jedech a jak jest s nimi zacházeti. Jed smí býti vydán jen živnostníkům k prodeji jedů oprávněným, vědeckým ústavům, veřejným učilištím a osobám, které mají úřední dovolení ke koupi jedu. Dovolení to uděluje politický úřad a vydá žadateli povolení k jedné koupi, po případě licenční list na delší dobu platný; majitel listu takového jest zodpověděn za každé zneužití. Živnostníkům k prodeji jedů oprávněným jest vésti zvláštní knihu, do níž se každý prodej jedu zanáší; j. musí býti odděleny od ostatního zboží, řádně uschovány i uzamčeny a nádoby, v nichž se nalézají, nadpisem »jed« nebo umrlčí hlavičkou poznamenány. Prodané j. jest vydati zapečetěné a řádně označené. O zásilkách jedů po dráze jsou zvláštní ustanovení vzhledem k obalu a deklaraci. Rg.