Ottův slovník naučný/Jaroměř
| Ottův slovník naučný | ||
| Jaromar I. | Jaroměř | Jaroměřice |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Jaroměř |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 88–89. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Jaroměř |
|
| Související články ve Wikipedii: Jaroměř (Malonty) |
|
Jaroměř: 1) J., Jaromíř, král. věnné město v Čechách v hejt. královédvorském, má s předměstími: Dolní a Horní Dolce, Jakubské a Pražské předměstí 589 d., 6806 ob. č., 101 n. (1890), ze 6925 přít. obyv. 6674 katol., 187 evang., 59 žid., 5 j.; okr. soud, kommíssařství fin. stráže, četn. stan., stanici pošt., telegr., stanici Josefov–J. Rak. sev.-záp. dr. (Brod N.–Pardubice–Libava), starožitný got. děkanský kostel sv. Mikuláše s náhrobkem litevského knížete Dimitra Sanguszka r. 1554 v J-i zavražděného, kostel sv. Jakuba ze století XIV., v XVII. stol. přestavěný, kapli sv. Anny (1750), radnici, špitál, měst. museum, 5tř. obec. (se 3 parall.) a 3tř. měšť. šk. pro chl. a dív., stát. řemeslnickou a prům. pokrač. šk., nemocnici, lékárnu, spořitelnu, obč. a okr. hospod. záložnu a zastavárnu, kasárny zem. obrany, vodovod, měst. pivovar, přádelnu na jutu, přízi a len, velkou továrnu na koberce, barevnu, tiskárnu a úpravnu, 3 válc. mlýny, 2 pily, mechanickou tkalcovnu na bavlněné zboží a sukna, výrobu mušlového zboží, tovární výrobu svršků a sodové vody, slévárnu železa, 2 knihtiskárny a kamenotiskárnu, sušírnu na čekanku a šindelku, přes Labe řetězový a železný most a železnou lávku. U J-e počíná Labe býti splavným až do Mělníka pro pltě. Město J. leží ve velmi úrodné krajině na levém břehu Labe ve »Zlatém prutu« a obyvatelé jeho provozují výnosné zemědělství a drobná řemesla i obchod. Zdejší trhy na obilí jsou vyhlášené po celých východních Čechách. Tu a v okolí pěstuje se hojně výborná zelenina, která odváží se i do Německa Za městem lázně u sv. Anny a na Úpě. Městský znak (vyobr. č. 2024.): v červeném poli stříbr. lev král Českého a na štítě trnová koruna zlaté barvy. — O J-i jako hradu knížecím činí se zmínka r. 1126, kdy zde držán Břetislav, syn Břetislava II., od Soběslava ve vazbě. Byl dřevěný a příkopem obehnán. Ve XIII. stol. povoláni sem kolonisté z Němec, hrad nadán městskými právy a opevněn městskou zdí a kol r. 1300 vřaděn do počtu král. měst. Na poč. XIV. stol. jmenuje se J. král. věnným městem králové Alžběty Polské, což se později opakovalo, že byla J. věnným údělem královen českých. V témž stol. založen tu klášter augustiniánský, později dominikánský na Kameních přízní arcibiskupa pražského Arnošta, který kostel sv. Mikuláše i s podacím témuž klášteru daroval. R. 1404 klášter přeložen ke kostelu sv. Mikuláše. Poněmčení J-e bylo příčinou, že J. na poč. válek husitských stala se střediskem úhlavních nepřátel husitů, kteří proto vypravili proti J-i vojsko. Měšťané vidouce veliké nebezpečí nabídli husitům vydáni města, bude-li životů jejich ušetřeno. Husité však, sotva vkročili do města, nemilosrdně Jaroměřským spláceli jejich provinění; měšťané pobiti nebo vrženi do ř. Labe a na náměstí upálen kněz, jenž byl rozněcoval zuřivost proti husitům. Tito drželi J. do r. 1434, potom zastavil ji Sigmund králové Barboře, která potvrdila městu svobody králem Václavem IV. udělené. Avšak Jaroměřští brzy se vzbouřili proti králové a ta zastavila město Jiříkovi z Poděbrad (1445). J. musila se poddali Jiříkovi v pravé člověčenství až do jeho korunování (1448). Za tou příčinou udělal Jiří z domu proboštského hrad, později hrad tento zastaven. Za krále Ladislava potvrzena městu privilegia a vysazen městu výroční trh (1497), r. 1504 clo a výroč. trh přidán. Město poč. XVI. stol. velice vzkvétalo, důchody obce velmi se vzmáhaly, takže i okolní statky kupovalo. J. zůstala věrna učení Husovu a r. 1547 Ferdinandovi odepřela pomoci; proto po bitvě u Mühlberka ztrestána J. velmi krůtě na statcích, ale i na penězích, a k tomu ještě město r. 1548 vyhořelo i s kostelem. R. 1564 a 1575 obdrželo město různé výsady a svobody. V čas války 30leté neušetřena J. pohromy a že r. 1618 účastnila se povstání, konfiskovány ji statky, ale později opět jí navráceny. R. 1625 zavedena tu přísná reformace. R. 1639 pohubili strašně Švédové město, r. 1645 dobyl ho generál Torstenson, při čemž spálen bohatý archiv městský. R. 1670 město opět vyhořelo, r. 1753 sesula se věž kostela sv. Mikuláše. Za válek slezských měli zde rakouští generálové své tábory, r. 1780 pobyl zde císař Josef II. zakládaje pevnost Ples, r. 1788 zaveden zde magistrát a r. 1813—14 táhla tudy spojená vojska ruská a pruská proti Napoleonu I. R. 1831 vystavěn tu železný most. Kostel sv. Jakuba na Jakubském předměstí se hřbitovem pochází z dob husitských. Na »Ostrově« zbudována nedávno nová budova školní. V našem století stala se J. střediskem obchodu a průmyslu a při značném stavebním ruchu i populace se zdvojnásobila. — Okresní soud jaroměřský zaujímá 217.2 km2, obsahuje 46 polit. obcí, 3868 d., 30.333 ob. č., 5137 n., 14 j.; z 35.621 přít. ob.: 34.510 katol., 833 evang., 198 žid., 80 j., z těch: 18.795 muž., 16.826 žen. Srv. Ant. Knapp, Paměti kr. věn. města J-e (t., 1887).
2) J., Jaromíř (Jamirn, Jormirn), ves t., hejt., okr. a pš. Kaplice, fara Blanské; 61 d., 5 ob. č., 289 n. (1890), 3 mlýny.