Ottův slovník naučný/Jáchymov
Ottův slovník naučný | ||
Jáchym | Jáchymov | Jáchymovská mincovna |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Jáchymov |
Autor: | Jindřich Ladislav Barvíř, neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 1018–1020. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD anon 70 PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Jáchymov (rozcestník) | |
Související články ve Wikipedii: Jáchymov, Jáchymov (Náklo), Jáchymov (Velká Bíteš), Nový Jáchymov |
Jáchymov: 1) J., též někdy Jachymovské doly, v čes. listinách Jochmstál (Joachymsthal, vlastně St. J., původ. jen Thal), král. svob. horní město v Čechách nad potokem Bystřicí v Krušných Horách při hranicích česko-saských 733 m n. m., má 586 d., 12 ob. č., 5705 n.; s předměstími: Dürnberg, Elbecken Freudenstein (Schlossberg), Hengstererben, Maria Sorg, Neustadt, Werlsberg, Werlsgrün a Zeileisengrund 762 d., 12 ob. č., 7025 n. (1890), jest sídlem hejtmanství, okr. soudu, horních a hutních úřadů, správy dolů, panství a lesů, kommissařství fin. stráže, cejch. úř., čet. okr. velit., pošty, telegrafu, vikářství. Jest zde děk. kostel sv. Jáchyma, kostel Všech Svatých, kaple sv. Anny, sv. Barbory (z r. 1777) a sv. Jana, kongregace milosrd. sester sv. Karla Borom., starožitný měst. špitál, hřbitovní kostel sv. Ondřeje, radnice, všeobecná nemocnice, lékárna. Průmysl a obchod zastupují hlavně státní doly a montánní závody, pak továrna na tabák (z r. 1860) a doutníky, papírna, 4 mlýny a měšť. pivovar; dále živí se obyvatelé prací v dolech, pletením krajek, hotovením rukaviček, zpracováním korku na různé potřeby, hlavně po domácku. Poblíž města zříceniny hradu Freudensteinu (v. t.). Deskové panství, majetek města J-a, zaujímá 3321.84 ha (z toho 3050.28 ha lesů). Mimo to jest zde stát. lesní panství ve výměře 6589.73 ha (z toho 6476.03 ha lesů) a veliké rašeliniště (53.74 ha), kde se do roka na 1,050.000 cihel vyrábí. V předměstí Maria Sorgu jest kapucínský hospic s kostelem, četně navštěvované poutnické místo. red.
Zpodek půdy okolí jáchymovského činí svor hrubě plastevnatý, ale hornina, na které J. sám stojí, jest svor velmi jemnozrný, grafitický, barvy černošedé až černé, málo lesklý a podobá se velmi fyllitu. Často obsahuje přimíšen drobounký pyrit, některé pak vrstvy jeho jsou křemité. A právě jemnozrný onen tmavý svor jest rudonosný. Jos. Flor. Vogl rozeznal zde 2 rovnoběžná rudonosná pásma, mající směr asi vých.-záp. a oddělená od sebe pásmem rudami chudým. Rudy zdejší vyskytly se na žilách, celkem asi na 36, dílem bohatších, dílem chudých, a sice v okrsku na 3.2 km dlouhém a 1.3 km šir. Pracováno bylo hlavně dílem ve městě samém, dílem západně odtud. Směr 21 žil jest asi sev.-jižní s úklonem na záp. nebo na východ, ostatní mají směr vých.-západ. s úklonem k severu. Nyní však doluje se jen málo. Výplní žíly ty jsou příbuzny žilám i některých znamenitějších míst v sas. Rudohoří, jako jest Schneeberg, Annaberg, Johanngeorgenstadt. Zajímavo jest, že i horniny samé žíly rudní chovající obsahují v sobě stopy mnohých kovů, na žilách v rudních nerostech se vyskytujících, zejména také kobalt, nikl, měď a arsén, některé také uran, ba i sledy olova a stříbra. (Srv. článek F. Babánka ve Vesmíru 1885, str. 90.) Nerostů rozmanitých na žilách jest velmi mnoho. Podrobný výpočet jest v Klvaňových »Nerostech král. Českého«. Stříbronosné jsou na př.: argentit, stephanit, polybasit, tetraedrit, pyrargyrit, proustit, sternbergit, argen topyrit. Jiné důležité jsou: nickelin, smaltin, vismut, arsén, arsénopyrit a nyní technicky nejdůležitější nasturan (uranová ruda). Ku vzácným náležejí: akanthit, schröckingerit, rittingerit, mixit, johannit, uranothallit, falkenhaynit a j. Dříve bývala v J-ě hojnost stříbra, dílem v rudách, dílem i ryzího. Okolí bylo sice ještě v XI. stol. pokryto lesem a jen málokde těženo něco málo stříbra. Hlav. však výtěžek doly zdejší skýtaly v XVI. stol. V r. 1516—77 bylo zde dle hrab. Sternberga vytěženo asi 1.670.000 hřiven stříbra, prům. ročně skoro 27.000 hř., a dalo dolování přes 4½ mil. dolarů čistého užitku. Tenkráte r. 1518 byly zde raženy první tolary a žil zde lékař a zasloužilý badatel o hornictví a nerostopis Jiří Agricola. V r. 1578—94 vytěženo v J-ě asi 61.000 hř. stříbra, prům. ročně asi 3600 hř., r. 1756 až 1851 asi 305.000 hř., průměr, roč. jen skoro 3200 hř., a podobně již i pozdější léta, avšak od let sedmdesátých našeho stol. klesla výroba stříbra ještě více, až r. 1895 nevyrábělo se stříbro ani jako vedlejší výrobek, ba netěženy již žádné rudy kobaltové ani niklové, ani arsén. Dolování v J-ě děje se nyní toliko na uranové rudy. R.1895 bylo zde dolováním zaměstnáno 263 (resp. 255) dělníků a vydobyl erár 280.5 q rud uranových, saská společnost pak 30.5 q, dohromady tudíž 311 q v ceně 51.761 zl. Rudy ty byly zpracovány v erární huti v J-ě, jež r. 1895 vyrobila 44.7 q uranových praeparátů v ceně 64.009 zl. a zaměstnávala 11 dělníků. Produkty rozprodala dílem doma, dílem do ciziny. Geologické poměry jáchymovské krajiny popsal dr. G. Laube v Geologii českého Rudohoří (v Arch. pro přírodov. výzkum Čech). Bv.
Celá krajina kol nyn. J-a byla až do XV. stol. pokryta lesem a náležela k panství ostrovskému, s nímž ji cís. Sigmund daroval (1437) svému kancléři Kašparovi hr. Šlikovi z Holiče. Na zámeckém vrchu zv. Schottenburku začalo se dolovat! v XV. stol. (ne-li dříve), ale prý na želez. rudu. Proti Schottenburku rozkládala se vesnička Konradsgrün se mlýnem, hamrem a kostelíkem, jež vše náleželo pánům z Hazlova. Vlastní založení J-a stalo se ve století XVI. R. 1515 sestoupilo se pět horních podnikatelů, mezi nimi vedle Štěpána Šlika i Hanuš Pflug z Rabštejna, kteří ihned otevřeli důl sv. Jáchyma a s velikým úsilím počali dolovati. V dobu tu spadá (1516) založení hradu Freudensteinu (v. t.) a J-a, v jehož stavbě tak rychle pokračováno, že do prosince t. r. zbudováno asi 400 domů. Štěpán Šlik povolav sem osadníky hlavně ze Sas z Annaberku, Marienberku a Schneeberku, Durinska a Míšně, udělil jim hojné výsady, vydal horní právo ve 106 článcích pro město a horníky a veliký výtěžek stříbra přiměl ho k založení (1518) vlastní mincovny, z níž pocházely oblíbené té doby »Jáchymovské groše«. Rod Šlikův měl cís. majestát na ražení mince, ale jen v Němcích, ne však bez svolení sněmu v království Českém. Král Ludvík potvrdil (1519) svobody hr. Šlikem J-u udělené a povýšil jej (1520) na král. svob. hor. město, propůjčil obyvatelům s tím spojená práva a svobody, 2 výroční a téhodní trhy; pro horníky vysazena soudní stolice, Šlikům dáno právo raziti peníze a městu propůjčen znak (vyobr. č. 2002.): Štít na čtyři pole rozdělený, z nichž 1. a 4. je pošikem rozděleno v červené a zlaté pole s kráčejícím dvouocasým lvem stříbrným; ve 2. a 3. poli mezi dvěma skalami štola s domkem hornickým; ve středu štítu znak domu Rakouského se dvěma skříženými hornickými kladivy. Štít drží sv. Jáchym a sv. Anna. Za války Šmalkaldské, když hr. Šlik přistoupil ke spolku říšské šlechty na potlačení povstání, vzbouřili se kovkopové i s úředníky, zmocnili se Freudensteinu, vyplenili jej a útokem vzali radnici, kde pak všechny výsady a knihy zničili. Povstání rychle se šířilo a jen brannou mocí sousedních pánů mohlo býti utišeno, při čemž náčelníci vzbouření krůtě ztrestáni a 2 popraveni. Po pádu Štěp. Šlika v bitvě u Moháče vznikly ve Šlikovské rodině různice, jichž král Ferdinand, nepřeje jim velikého bohatství z dolování vycházejícího, použil k tomu, že Šlikové donuceni vzdáti se práva raziti peníze (1528). Ferdinand jakož i sněm král. Českého prohlásil minci za výhradní právo koruny České a Šlikům ponecháno právo raziti minci ještě deset roků, ale se jménem a obrazem krále. Ostatní horní svobody měly jim zůstati do r. 1555. Aby všechna tato ustanovení řádně se vykonávala, ponecháno králi úřadníky v J-ě dosazovati a nade všemi ustanoven král. horní hejtman. Avšak i takto ztenčené výsady byly králi trnem v očích a k tomu ještě byli Šlikové lutheráné, na svých statcích všemožně lutheránství podporovali a spoléhajíce se na své staré výsady zavedli (1541) nový horní řád, aniž si k tomu vyžádali svolení královského. Proto vyslána do J-a král. vyšetřující kommisse, která všechny Šliky zatkla a do vězení na Bílou věž do Prahy dopravila. R. 1545 podepsali Šlikové revers koruně, že se na vždy práv svých na doly i s J-em vzdávají. R. 1531 založeny matriky a vystavěn kostel (1530—44). V bouřlivém r. 1546 stáli Šlikové jakož i Jáchymovští na straně Ferdinandovi I. protivné, ba i dokonce nepřátelské vojsko do města pustili a mladší mužstvo do řad nepřátelských vojsk vstoupilo. Za doby největšího rozkvětu bylo v J-ě 1200 domů, 12.000 horníků, 400 šichmistrů, 800 lezcův a 800 dolů. Jinaké byly poměry po bitvě u Mühldorfu, kdy Bohuslav Felix z Hassištejna, který měl J. pokořiti, nalezl zde asi 1000 usedlých. Za ta všechna provinění, jichž se dopustili Jáchymovští a Šlikové proti králi, stihl je strašný soud. Výsady všechny jim odňaty a svobodné dříve město úplně podřízeno hornímu hejtmanu. Odchodem Šliků a obyvatelstva hory úplně klesly. Obyvatelstvo ze tří čtvrtin odstěhovalo se do Saska, kde založilo nové osady. R. 1579 hornictví tak pokleslo, že již ničeho nevynášelo. Později vráceny městu výsady, ale úpadek hornictví nebyl tím zadržen a i veškera péče Rudolfa II. o bývalý rozkvět města zůstala bezvýslednou. Katolické reformaci činili Jáchymovští všemožný odpor a překážky; r. 1631 se vzbouřili a vojsko královské vyhnali. Za to jim uložena pokuta 100.000 říšských tolarů. R. 1636 potvrzeny J-u všechny výsady s podmínkou, že přestoupí k víře katolické, jinak měli se obyvatelé vystěhovati. Tehdy byli v J-ě jenom 3 katolíci. Zákaz ten znamenal úplné opuštění města. Proto jednalo se, pokud možno, shovívavě; ale město i doly pustly hlavně odchodem protestantského obyvatelstva do Sas a pohromami války 30leté. Slavné někdy hornictví nyní sotva zmínky zasluhuje. R. 1855 byly lesy jáchymovské, vyjmouc les Wolfsberg, postoupeny Národní bance. Starožitná radnice byla původně r. 1521 vystavěna, r. 1538 vyhořela a nedlouho potom vystavěna nynější radnice, v jejímž městském archivu chovají se mnohé vzácné památky, upomínající na učeného humanistu a zdejšího faráře Mathesia, jemuž na radnici zasazena pamětní deska. R. 1873 stihl J. veliký požár a zničil skoro celé město i s kostelem sv. Jáchyma, jenž choval malby Dürerovy, Kranachovy a obraz od Skřety. Nynější kostel byl v r. 1874—76 postaven pod dozorem architekta Mockra, při čemž užito zdí a rázu dřívějšího chrámu v gotickém slohu. — Soudní okres jáchymovský má na 209.58 km2 24 polit. obcí, 2022 d., 38 ob. č., 16.433 n.; ze 16.519 přít. obyv. 16.458 katol., 51 evang., 8 žid., 2 jin.; z těch: 7572 muž., 8947 žen. — Okr. hejtmanství, obsahujíc okr. Blatno a J., má na 284.51 km2 3160 d., 38 ob. č., 26.803 n.; ze 26.996 přít. obyv. 26.781 katol., 198 evang., 15 žid., 2 j.; z těch: 12.477 muž., 14.519 žen (1890). — Srv. Čechy, díl X., str. 178 (Praha, 1896); Dr. G. C. Laube, Aus der Vergangenheit Joachimsthals (Mitth. d. Ver. für Gesch. d. Deutschen in Böhmen XX., 1873).
2) J. Nový, ves t. na patě Krušné Hory, hejt. Rakovník, okr. Křivoklát, fara a pš. Nížbor; 61 d., 443 ob. č. (1890), 2tř. šk., doly na žel. rudu, horní správa, žel. hamry a továrna na emailové zboží, myslivna. R. 1817 na podnět knížecího úředníka Fr. Nittingra, který jest tu pochován, založeny zde železné huti a vys. pece a ku cti lankraběte Jáchyma Egona Fürstenberka, který za nezletilého Karla Eg. kn. Fürstenberka vedl administraci fürstenberských panství v Čechách, nazvána osada J. Nový na rozdíl od města J-a. Vystavěním těchto závodů položen základ nynější obci. R. 1842 založeny od bratří Bartelmusů veliké slévárny poblíž Krušné Hory, kde je mocné ložisko žel. rudy. Výrobky této továrny záhy získaly si dobré pověsti po všech zemích Rakouského mocnářství.
3) J., osada na Moravě, hejt. a okr. Litovel, fara a pš. Náklo; 44 d., 238 obyv. č. (1890). — 4) J., ves t., hejt. a okr. Vel. Meziříčí, fara Byteška Osová, pš. Tasov; 24 d., 145 ob. č. (1890). Ves založil Jáchym ryt. ze Stettenhofenu.