Údaje o textu
Titulek: Isaak
Autor: Ladislav Dvořák, Josef Boleška
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 760–761. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Izák
Související články ve Wikipedii:
Heinrich Isaac

Isaak: 1) I. ve Starém zákoně syn Abráhámův a Sary a dědic zaslíbení, která Abráhámovi pro jeho nástupce dána byla. Jméno I. dáno mu z přímého rozkazu Božího. Když I. trochu povyrostl, měl býti od otce vlastního obětován, k čemuž nedošlo, když Abráhám poslušnost naprostou ukázal a I-ka skutečně obětovati chtěl. Manželka I-ova, Rebeka, s počátku byla neplodnou, posléze porodila dvojčata, Esaua a Jakúba. I. vynikl v životě zbožností a trpělivostí, pro kterouž zvláště sv. otcové I-a za předobrazení budoucího Messiáše považovali. Abráhámovi učiněná zaslíbení byla též I-ovi dvakráte od Boha opakována. Zaměstnáním I-ovým byla orba a chov dobytka, v obém mu Bůh velice požehnal, tak že bohatstvím svým až závist budil. Když sestárl, chtěl Esauovi, ač nehodnému, jako svému prvorozenci dáti požehnání, avšak připuštěním Božím a vinou Rebeky a Jakúba dostalo se tohoto požehnání od slepého I-a Jakúbovi, který boje se před bratrem musil do Mesopotamie prchnouti, kdež si nevěstu nalézti měl. Když se Jakúb po 20letém pobytu vrátil, zastihl svého otce I-a ještě na živu; brzy na to I. zemřel jsa 180 let stár. dk.

2) I. (Isaac, Izac, Ysach, Yzac) Heinrich, slavný kontrapunktik (*kol 1450 — †1517 ve Vídni), prodlel po delší čas v Italii, zprvu ve Ferraře, načež byl varhaníkem ve Florencii za Lorenza Magnifica z Medici v letech 1477—89, konečně obrátil se do Říma, odkud povolán ke dvoru cís. Maximiliána I. do Vídně. O původu jeho nejsou hud. historikové sjednoceni. Ambros opíraje se o tradici, jež nazývá jej I. von Prag, nevylučuje možnost, že pocházel z Prahy, jiní míní, že byl původu něm., ježto v Italii jmenován byl »Arrigo Tedesco« (Jindřich Německý). Naproti tomu odhalil Edmond van der Straeten v Brusselu I-ovu závěť r. 1516 ve Florencii sepsanou, z níž vysvítá, že byl vlastně původu flanderského s rodným jménem Henri van Hugues. To nemálo důležité jest proto, že I. není vlastně skladatelem něm., za nějž dosud pokládán, nýbrž nízozemským, čemuž ostatně nasvědčuje většina jeho skladeb, nesoucích se rázem druhé doby školy nízozemské, k níž lnul I. pod vlivem styků svých s Josquinem de Prés, Agricolou a j. Sem náležejí mše, z nichž zachovány jsou: Charge de deuil, Misericordia Domini, Quant yay au cor, La Spagna, Comme femme (vyd. r. 1506 Petruccim pod titulem Missae Henrici I..), Salve nos a Frölich Wesen (v Graphaeových »Missae XIII.«, 1539), O praeclara (v Petrejově »Liber XV missarum«, 1539), Missa solemnis, De apostolis (v I-ově Chorale Constantinum 1550), Carminum, Un musque de Biscay (v Rhawsově »Opus decem missarum« 1541) a některé rukopisné v bibl. brusselské, mnichovské a vídeňské; pak motetta zachovaná v četných sbornících XVI. stol. Jinak jest zastoupen ve skladbách I-ových živel italský menší, německý větší měrou. Tímto vyznačují se něm. písně I-ovy (pro sbor) obsažené ve sbírce »115 guter newer liedlein«, vydané r. 1544 norimberským nakladatelem H. Ottem. Mnohým z nich vytýká se drsnost v harmonii i melodii, avšak některé pro melodickou ušlechtilost ještě nyní stavěny jsou jako vzor svého druhu, na př. Mein Freud' in aller Welt, Bauern Töchterlein a j. Melodie písně Inspruk, ich muss dich lassen ve chrámích protestantských dosud se zpívá na duchovní text O Welt, ich muss dich lassen a Nun ruhen alle Wälder. I. započal i spracování officií na všecky neděle a svátky roku církevního na základě gregoriánského kantu firmu v bassu nastupujícího (Norimberk, 1555, 3 sv.), v čemž pokračoval žák jeho L. Senfl. Zajímavo jest, že ve zmíněné svrchu mši Carminum shledává Ambros vtroušeny staročeské melodie taneční, z čehož uzavírá na český původ I-ův.