Ottův slovník naučný/Iridium
| Ottův slovník naučný | ||
| Iridiová houba | Iridium | Iridodesis |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Iridium |
| Autor: | Otakar Šulc |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 727–728. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Iridium |
|
Iridium, prvek ze skupiny kovů platinových, ale vzácnější než platina. Značka Ir, atomová hmota 191.7 (H = 1). Nachází se skrovně v rudě platinové, mimo to jakožto samorodé osmiridium, kteréž obsahuje až 60% i-ia. V tomto materiálu odkryl i. r. 1804 Tenant. K výrobě i-ia slouží zbytky po spracování rud platinových, kteréž se v lučavce královské nerozpustily, nebo osmiridium, které žíhá se dle jedné z method (Wöhler) s kuchyňskou solí v proudu vlhkého chlóru, při čemž prchá chlórid iridičitosodnatý. Ten převádí se v chlórid iridičitoammonatý, jenž žíhán zanechává i. ve tvaru houby. I. celistvé barvou a leskem připomíná ocel. Má hutnotu 22.4 (po osmiu nejhutnější kov), spec. teplo 0.0326, taje nesnadněji než platina. Ze šesti kovů platinových řadí se i. svou chemickou povahou v trojici osmium, i., platinu. V sloučeninách vystupuje srovnale s platinou jako kov dvojmocný nebo čtyřmocný, mimo to dává sloučeniny obdobné solím železitým. Tak známe tři kysličníky IrO, IrO2, a Ir2O3. S chlórem spojuje se i. v červeném žáru. Chlóridy odpovídající těm kysličníkům jsou hnědý IrCl2, temně rudý IrCl4 a zelený chlórid o vzorci buď IrCl3 neb Ir2Cl6. (Různé to zbarvení solí dalo kovu jméno: iris = duha.) Chlórid iridičitý, IrCl4 poskytuje s chlóridy kovů alkalických soli podvojné jako chlórid platičitý, na př. chlórid iridičito-ammonatý či salmiak iridiový, IrCl6(NH4)2 — I-ia skrovně se užívá. Čerň iridiová dodává v žáru pěkné černé barvy sklu a porculánu. Slitina platiny s 10% i-ia, jakožto materiál nad míru stálý, sloužila k hotovení základních etalonů měr a vah metrických. Též některá platinová náčiní chemická mají v sobě podíl i-ia. OŠc.