Ottův slovník naučný/Interpunkce

Ottův slovník naučný
Interpret	Interpunkce	Interregnum

Údaje o textu
Titulek:	Interpunkce
Autor:	Josef Zubatý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 695. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Interpunkce

Interpunkce (z lat.) jest písemné dělení slov a skupin slovných pomocí zvláštních znamének, t. zv. dělidel č. dělítek, která sama také bývají jmenována i-mi. Rozsah a způsob i. u rozličných národů a v rozličných dobách jest rozličný, jelikož zakládá se na zvyku; někdy (v starých nápisech) i-cí rozdělována všecka jednotlivá slova, při čemž nedbáno dělení větového. U evropských národů doby nové v i-ci známým způsobem užívá se těchto znamének: tečky (.), středníku č. sémikóla (;), dvojtečky (:), čárky č. kommatu (,), závorek ([]), otazníku (?), výkřikníku (!), pomlčky (— nebo ...), znamének uvozovacích („“ ,‘), znaménka pro dělení slov složených nebo ve dvou řádkách psaných (-). (Srv. Dělení v mluvnici.) Ale ani těchto znamének neužívá se vždy stejně; na př. Francouz nebo Angličan často nepíše čárky, kde píšeme ji my a naopak. Ztý.