Ottův slovník naučný/Insula

Ottův slovník naučný
Insubrové	Insula	Insult

Údaje o textu
Titulek:	Insula
Autor:	Karel Cumpfe, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 678. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Insula (lat.), ostrov. Ve starém Římě slul tak o samotě stojící komplex několika budov, nebo (a to obyčejně) dům obsahující byty nájemné a oddělený ulicemi od ostatních stavení. O činžovních domech v Římě činí se zmínka již r. 456 př. Kr. Jest zřejmo, že majíce poskytovati obydlí mnohým rodinám a jednotlivým osobám byly jinak stavěny než domy rodinné, v nichž majetník sám s rodinou a služebnictvem přebýval. Zdvihaly se do výše několika pater, zvláště když na počátku doby císařské hrnulo se obyvatelstvo ze všech končin do Říma, tak že Augustus a Trajanus uznali za dobré obmeziti výšku jejich zvláštním nařízením na 70 a 60 stop (stopa = 0.296 m). Nemajíce svrchního světla opatřeny byly okny, a do jednotlivých pater vedly často schody přímo z ulice. Konečně staveny byly mnohdy s neobyčejnou povrchností a lehkovážností, tak že sřícení se domů nebylo v Římě nic neobyčejného; kromě toho řádily časté požáry, a proto hleděli podnikatelé stavěti co nejlaciněji a brali nájemné co nejvyšší, aby se pojistili proti možným ztrátám. Srv. Becker-Göll, Gallus II., str. 219. Cfe.

I. v anatomii, ostrov, jindy též i. Reilii, je čásť pláště mozkového v hloubi brázdy Sylviovy skrytá, pod níž uložena jsou t. zv. kmenová jádra mozková.