Ottův slovník naučný/Injuria
| Ottův slovník naučný | ||
| In jure cessio | Injuria | In jus rapere |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Injuria |
| Autor: | Leopold Heyrovský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 651–652. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Injuria (lat.) v římském právu znamená především každé bezpráví a tedy i urážku, jmenovitě skutkem. (Urážka slovem nazývala se původně convicium, urážka písmem pak libellus famosus.) Ale v užším smyslu jest i. bezprávný čin spáchaný zlovolně s vědomím, že se jim projevuje nevážnost k osobnosti druhého. Tento zvláštní směr zlovůle pachatelovy zove se pak animus injuriandi. I. v užším smyslu jest tu netoliko, když kdo vědomě ubližuje přímo cizí osobnosti, dotýkaje se těla, svobody nebo cti druhého, nýbrž i kdykoli někdo jen nepřímo útočí na právní osobnost druhého tím, že jeho právo (veřejné nebo soukromé) porušuje věda, že tím zároveň osvědčuje nevážnost k jeho osobě, jako když animo injuriandi brání druhému užívati věcí zůstavených obecnému užívání všech nebo vykonávati právo vlastnické, nebo ubližuje cizímu zvířeti. Podle toho, zdali animus inj. osvědčuje se slovy nebo skutky, rozeznává se i. verbální a i. reální. Zákon XII. tabulí ustanovil na jednotl. případy i-ie různé pokuty: na složení hanlivé písně zmrskání, na zmrzačení údu, nebylo-li docíleno dohodnutí, odvetu, na zlomení kosti pokutu tří set assů, na každé jiné ublížení na těle pokutu 25 assů. Ediktem praetorským byla pak pro tyto a všeliké jiné případy i-ie osobě, které bylo ublíženo, propůjčena do jednoho roku přípustná soukromoprávní actio i-rum aestimatoria na peněžnou pokutu, kterou měl soudce stanoviti podle volného uvážení svého nepřekročuje při tom summu, na kterou žalobce sám i-ii ocenil. Odsouzeného stihla infamia. Jak lex Cornelia (r. 81 př. Kr.) ustanovila, mohla i., která byla spáchána určitými násilnostmi, býti stíhána podle volby uraženého buď veřejným trestným řízením, nebo uvedenou soukromoprávní actio i-rum. Tato actio na soukromou pokutu peněžnou byla přejata i do práva obecného. Ale obecné právo ponechává to na vůli osobě, které se stalo příkoří, aby žalovala na místo o peněžitou pokutu po případě o odvolání nebo o odprošení aneb o uznání cti. Hý.