Ottův slovník naučný/Imperator
| Ottův slovník naučný | ||
| Imperativ | Imperator | Imperatoria |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Imperator |
| Autor: | Josef Miroslav Pražák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha: J. Otto, 1897. S. 539. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Imperátor |
|
Imperator (lat.), αὐτοκράτωρ. Titul ten příslušel v Římě původně každému úředníku cum imperio. Záhy však za republiky rozsah pojmu toho se zúžil tím způsobem, že právo na titul tento měl jen ten velitel, kterého vítězné vojsko na bojišti jakožto i-a akklamovalo, nebo ten, jemuž senát tento titul propůjčil. Čestný tento název nebyl doživotní, nýbrž platil jen po dobu imperia. Teprve Caesar obdržel od senátu název i. doživotně a dědičně a umístil jej před ostatními tituly hned po svém jméně (C. Iulius Caesar imperator atd.). Octavian položil jej místo praenomina a jeho příkladu následovali všichni císařové, vyjma tři jeho bezprostřední nástupce: Tiberia, Caligulu a Claudia. Tak znenáhle i. nabylo významu císař. Srv. franc. empereur. — Na nápisech vztahujících se k císařům vyskytuje se z pravidla toto jméno dvakráte. Poprvé hned na počátku, po druhé o něco dále, na př.: IMP. CAES. DIVI. NERVAE. F.(ilius) NERVA. TRAIANVS... TRIBVNIC. POTESTAT. XIIII. IMP. VI. COS. V. etc. 1. IMP. na počátku není čestným titulem, nýbrž jest to praenomen císařovo a jako praenomen píše se vždy zkratkou uvedenou. 2. Na dalším místě nápisu značí IMP. počet salutací imperatorských. Kdykoli totiž císař neb některý z jeho vojevůdců dobyl vítězství nad nepřáteli, připojena byla k titulatuře císařově jednička k dosavadnímu počtu jeho salutací imperatorských. Při tom třeba míti na paměti, že císař jíž po prvním vítězství připojil: IMP. II. (t. j. po druhé) a ne pouze: IMP. (t. j. i. po prvé), poněvadž proklamace za císaře byla pokládána za první salutací imperatorskou. V době císařské imperium spočívá výhradně v rukou císařových a tudíž každé vítězství, i to, kterého nedobyl sám, nýbrž některý z jeho vojevůdců, pokládáno bylo za vítězství císařovo, poněvadž vojevůdce nevede válku suis auspiciis, nýbrž auspiciis i-is. Naposled obdržel z necísařských velitelů titul i-a prokonsul africký Q. Iunius Blaesus r. 22. po Kr. Pk.