Ottův slovník naučný/Ilmenit
| Ottův slovník naučný | ||
| Ilmenau | Ilmenit | Ilmeňské hory |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ilmenit |
| Autor: | Karel Vrba |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 523. Národní digitální knihovna |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Ilmenit |
|
Ilmenit nebo železo titanové krystaluje ve tvarech čtvrtiměrnosti klencové soustavy šesterečné; krystaly obyčejně tabulkovité bývají zarostlé neb i narostlé, zvláště často v růžicovité shluky seskupené; i. bývá též zrnitý, miskovitý a vtroušený nebo se skytá na ložisku druhotném v podobě zrn a písku. Štípatelnost pozoruje se dle plochy zpodové a dle klence více méně dokonalá, lom jest lasturnatý nebo nerovný. T = 5–6; H = 4.56–5.21. I. jest obyčejně černý neb i nahnědlý, polokovově lesklý a neprůhledný. Dle novějších názorů jest i. soutvará směs Ti2O3 a Fe2O3 v poměrech měnivých; nejbohatší titanem jsou některé i-y norské (Krageroë Ti2O3 + ⅑Fe2O3), nejchudší některé t. zv. železné růže z pohoří Sv. Gottharda ve Švýcarsku (Ti2O3 + 5Fe2O3); zrnka i-u z jizerských luk v Krkonoších, t. zv. iserin, jsou odrůdy titanem velmi bohaté (Ti2O3 + ⅓Fe2O3). I. jest velmi rozšířený minerál jako makroskopická i jako mikroskopická součásť různých hornin, zvláště čedičů, doleritů, diabasů, dioritů, melafyrů, gabbrů a j. Zvláště pěkné odrůdy nacházejí se v okolí Miasku na Urale, u Arendalu, Tvedestrandu a j. v Norsku a na četných místech v Alpách. Vr.