Ottův slovník naučný/Hvězda (sídla a stavby)
Ottův slovník naučný | ||
Hvězda | Hvězda (sídla a stavby) | Hvězdárna |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Hvězda |
Autor: | Josef Svátek, redakce |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 947–949. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Hvězda (Hřibojedy), Hvězda (Malíkovice), Hvězda (letohrádek) |
Hvězda: 1) H., myslivna s panským revírem v Čechách u Vel. Hlavňova, hejt. Broumov, okr., fara a pš. Police n. M.; na vysokém vrchu (666·4 m n. m.) kaple P. Marie Sněžné. Původně postavil (1670) tu opat kláštera polického Tomáš vysoký kříž a na něm velikou zlacenou hvězdu. R. 1733 dal opat Otmar na místě kříže postaviti kapli a nad ní rovněž zlatou hvězdu. R. 1787 kaple zrušena a teprve r. 1855 vysvěcena a slavné kdysi pouti obnoveny. H. sama jest oblíbeným výletním místem, navštěvovaným nejen z Policka a Broumovska, ale i z Prus, Slezska a Kladska. Blízké pískovcové skály (Kovářova rokle, Panova cesta) jsou pokračováním skal teplických a abršpašských, vynikajíce při tom velikou romantičností. — Srv. W. W. Tomek, Příběhy kláštera a města Police n. M. (Praha, 1881). — 2) H. (Stern), ves t., hejt. a okr. Králové Dvůr, fara a pš. Dubenec; 34 d., 152 ob. n. (1890). — 3) H., na Rybníce H.-dě (Sternteich), osada t., hejt. a okr. Litomyšl, fara a pš. Opatov, 11 d., 61 ob. n. (1890), popl. dvůr a rybník t. jm., mlýn a pila. — 4) H., osada t. u Malkovic, hejt. a pš. Slané, okr. Strašecí Nové, fara Malkovice; 45 d., 216 ob. č. (1890), cihelna, kamenouhel. a pískovcové doly. — 5) H., oblíbené výletní místo pražské u Dol. Liboce, hejt. a okr. Smíchov, fara Dol. Liboc, pš. Liboc; obora a stanice H.-Liboc Buštěhradské dráhy (Praha-Kladno). red — Královský lovčí letohrádek H. v oboře téhož jména (viz vyobr. č. 1841.), zal. r. 1555 od tehdejšího místodržícího v království Českém arciknížete Ferdinanda, který vlastní rukou kreslil plány k této budově. Stavba má podobu šestihranné hvězdy a vedle podzemí, v němž byla kuchyně umístěna, ještě přízemek a dvě patra. Nejhořejší tvoří velikou síň, v níž hostiny pořádány bývaly (vyobr. č. 1842.b), kdežto přízemek a první patro (viz vyobr. č. 1842.a) skládají se ze střední okrouhlé síně, kol níž se táhne v rozích hvězdy patero komnat, mezi sebou i se střední síní dveřmi spojených; v šestém rohu jsou umístěny schody do vyšších pater, podél nich nalézají se ještě točité schody pro služebnictvo, které z podzemí vedou do druhého patra. Důmyslnou stavbu tuto řídili dvorní architekti Juan Maria de Speciecasa, Hanuš Tiroll a Bonifác Wolmuth, kdežto štukatorskou výzdobu na stropech přízemkových místností provedli proslulí italští štukatéři Giovanni de Spatio a Pietro de Ferrabosco, zaměstnaní též při stavbě letohrádku Belvedere v král. zahradě na Hradčanech. Štukatury tyto, představující mythologické výjevy, allegorické postavy, květiny, festony a jinaké ozdoby, náležejí k nejkrásnějším pracím toho druhu z doby pozdější renaissance a nemají v zemích předalpských sobě rovna. Výzdobou tak vzácnou dal arcikníže Ferdinand opatřiti letohrádek H.-du proto, že v něm usídlil tajně oddanou choť svoji Filipinu Welserovou, která u něho v král. hradě na Hradčanech bydliti nesměla. Pohříchu nedošlo k podobné výzdobě hořejších dvou pater, an se arcikníže r. 1566 do Inšpruku přesídlil. Za pobytu jeho v Praze byly ve H.-dě pořádány často slavnosti dvorní, což se opakovalo i za první polovice panování Rudolfa II. V den bitvy bělohorské odehrávaly se v oboře H.-dě a v tamním letohrádku poslední krvavé výjevy bitvy oné, při čemž byl vnitřek budovy velice zpustošen. Za války 30leté tábořilo v oboře několikráte nepřátelské vojsko, což se stalo též za sedmileté války r. 1757, kdy pruský král Bedřich II., obléhaje Prahu, po několik dní v letohrádku H.-dě měl hlavní stan. Za císaře Josefa II. byla H. proměněna v prachárnu pro pražskou obsádku, od kteréž doby do ní noha občanského člověka neměla přístupu a umělecká výzdoba její v zapomenutí přišla. Teprve r. 1866, za války s Pruskem, byl střelný prach z H.-dy vyklizen a Pražané mohli opět do vnitřku vzácné budovy vejíti a nádherné výzdobě její se obdivovati. Za krátko však letohrádek opět od vojenského eráru zabaven a teprve r. 1874 odtamtud sklad prachu navždy odstraněn. R. 1876 dala c. k. ústřední vídeňská kommisse pro zachovávání uměleckých památek veškeré štukatorské ornamenty okresliti a vydala je na odiv světu ve velkém díle obrazovém, k němuž i podrobné půdorysy a plány velezajímavé stavby té připojeny byly, ač již dvě léta před tím byl architekt Ph. Baum z Mohuče podobné obrazové dílo o H.-dě vydal. V posledních letech byl zpustlý letohrádek péčí zámeckého hejtmanství na Hradčanech, v jehož pravomocnost i s oborou H.-dou náleží, poněkud opraven a bývá za doby letní od Pražanů často navštěvován. Skvostný tento pomník umění renaissančního zasluhoval by však, aby důkladnou renovací byl opět v původní nádherný stav uveden. Pod letohrádkem zachována jest též velkolepá budova se stájemi pro koně lovecké, když v oboře dvorní honby pořádány bývaly. V neděli po sv. Markétě pořádá se v oboře národní slavnost Pražanů »Hvězda«, která ode dávna vždy četné návštěvě se těší a z církevní slavnosti sv. Markéty v blízkém Břevnově vznikla. Svk. — 6) H. Nová (Neustern), samota t. u Vohanče, hejt. a okr. Žlutice, fara a pš. Luky; 3 d., 22 ob. n. (1890). — 7) H. Zlatá, osada t. u Žďárku, hejt. a okr. Turnov, fara Jeníšovice, pš. Hodkovice; 5 d., 17 ob. č. (1890).