Ottův slovník naučný/Huronové
| Ottův slovník naučný | ||
| Huron | Huronové | Huronské jezero |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Huronové |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 900. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Huroni |
|
Huronové, lépe Onkvaonvé, t. j. praví muži, svého času mocný národ indiánský v Sev. Americe, usedlý vých. od jezera Huronského, sev. od jezera Ontaria a na levém bř. řeky Sv. Vavřince až po Montreal. Přináležel k záp. skupině sev. Iroků v širším smyslu a tvořil spolek 4 kmenů, k nimž později připojil se ještě pátý kmen, t. zv. Tionantové. Zřízení kmenové bylo shodné se zřízením Iroků (v. t.), u nichž požívali H. čestného názvu »otců«. Dle zpráv ze XVII. st. páčil se počet jejich na 30.000 a území jimi obydlené zaujímalo asi 6000 km2. Francouzští missionáři, jmenovitě jesuité, brzo nabyli vliv na H-ny a obrátili je částečně na víru katol. V r. 1648—50 utkali se v urputných bojích s t. zv. pěti národy ze skupiny záp. Iroků. Ve válce té H. skorem úplně byli potřeni. Čásť jich splynula s vítěznými sousedy, jiná čásť odvedena jesuity do okolí Quebeku, zbytek konečně uchýlil se do Wisconsinu a odtud pak dále do Sandusky v Ohiu, kde dostal jméno Wyandotové. R. 1832 Wyandotové vystěhovali se do Kansasu a r. 1855 přesídleni konečně do indiánského territoria v počtu asi 250 hlav. V Kanadě sídlí nyní ještě v Jeune-Lorette, 14 km od Quebeku, a r. 1881 napočítáno jich 280; druhá skupina H-nů v Kanadě, usedlá v hrabství essexském v prov. Ontariu, čítá pouze 76 hlav. Jméno své obdrželi od Francouzů, kteří nazvali je H-ny pro podobu jich účesů s hlavou divokého kance (hure). — V přeneseném smyslu vešlo v užívání adj. huronský, t. j. divoký, po způsobu H-nův; jmenovitě rčení huronský křik.