Ottův slovník naučný/Humpolec
| Ottův slovník naučný | ||
| Humphreys | Humpolec | Humpolec z Prostiboře a na Lochovicích |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Humpolec |
| Autor: | Gustav Kobliha, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 882–883. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Humpolec |
|
| Související články ve Wikipedii: Humpolec (Sušice) |
|
Humpolec: 1) H., město v Čechách v hejt. německobrodském, 530 m n. m.; má 550 d., 5911 ob. č., z nichž 4843 katol., 744 evang. a 324 židů (1890). Jest sídlem okr. soudu, vikářství, děkanství a farního úřadu evang. augšpurského a má poštu, telegraf, stanici lokální dráhy (Něm. Brod.–H.), všeobecnou nemocnici, lékárnu a veřejnou stravovnu. Děk. kostel sv. Mikuláše, vyst. poč. XIII stol. v gotickém slohu, a hřbitovní kostel sv. Jana; neveliký toleranční kostel z r. 1785 jest od r. 1862 nahrazen větším evang. kostelem na »Českém městě«, synagoga pochází z r. 1762. Katolické kněze dosazuje Želivský klášter praemonstrátů s heraleckým majitelem velkostatku. Jsou zde dvě školy obecné a dvě měšťanské, dle pohlaví rozdělené, 2tř. něm. žid. šk., evang. 2tř., Inářsko-rolnická, státní odborná tkalcovská a pokračov. průmyslová škola. — H. od pradávna jest městem soukenickým; psané toho doklady sahají do r. 1544. Dnes vyrábí v H-lci sukna 8 továren a 150 mistrů, již zaměstnávají 2000 dělníků. Roční peněžní obrat odhaduje se na 4 mill. korun. Vedle módních látek vzorkovaných vyrábějí se v H-lci zvláště lodny myslivecké, dvojité a žíhané a sukna pro naše vojsko. Vedle těchto jest v H-lci veliký pivovar heraleckého panství, parní pila a parní třelna na len—jeť H. střediskem Inářství. Již ve XIV. stol. užívali Humpolečtí zvláštního znaku, zavinuté střely (erbu pánů z Dubé). Nynější znak města jest složen ze tří částí, z nichž jest každá erbem jedné tu panovavší panské rodiny. Dole jest zavinutý šíp pánů z Dubé, nad ním zkřížené vidlaté parohy ze znaku Leskovců a mezi nimi nejvýše erb Trčků z Lípy na Lipnici, totiž štít vodorovně ve tři pásy rozdělený (vyobr. 1831. a 1832.). — Původ města jest hledali ve XII. stol. V r. 1192 až 1193 byl H. vsí na pohraniční cestě z Jihlavy přes Želivo do Prahy. Poč. XII. st. náležel řádu Něm. rytířů, kteří jej r. 1233 prodali klášteru želivských praemonstrátů. Po 20 l. koupil jej řád křížovníků s červ. hv. T. r. jal se humpolecký mincmistr Jindřich osazovati krajinu mezi H-lcem, Želivem, Zahrádkou a Melechovem. V r, 1325—1362 náležel městys H. rodině Jindřicha z Lípy, z nichž byl posledním Čeněk z L. na Lipnici. Po jeho smrti koupil H. pan Václav z Dubé, po něm jej zdědil bratr jeho Ondřej, jenž jej kol. r. 1400 postoupil svému synovci Jindřichu. Ten musil jej brannou rukou chrániti proti nepřátelským nájezdům Petra Malovce z Pacova a dařilo se mu v tom dosti zle; musilť mu jeho svak, Litomyšlský biskup Jan, veškerou svoji zbrojnou moc poslati, by mu alespoň H. byl zachován. Jindřich zemřel na hradě v H-lci r. 1416 a král Václav daroval humpolecké zboží Václavu z Dubé, Jindřichovu bratrovci, důvěrnému příteli Husovu. Asi r. 1428 koupil H. Arnošt z Leskovce, za něhož dařilo se městečku nejhůře; bylť Arnošt více v poli než doma. R. 1421 byl H. lidem Sigmundovým, táhnoucím z Jihlavy ke Kutné Hoře, téměř zničen. V bitvě u Lipan bojoval Arnošt se svými Humpoleckými na straně panské jednoty. Zaskočiv ještě s jinými Tábority, rozhodl boj ve prospěch své strany. Jeho synové Jetřich, Bohuslav a Vlachyně prodali H. r. 1496 Trčkům na Lipnici a tito zase r. 1560 Janovi z Říčan na Kosové Hoře. Vdova po Janu Jiřím, synu předešlého, prodala jej r. 1588 Krišt. Karlu z Roupova, nejvyššímu zem. sudí, jemuž celé jeho panství humpolecko-manětínsko-heralecké roku 1623 bylo konfiskováno. H. s Heralcem pak koupil Filip starší hr. ze Solmsu a podržel jej do r. 1629. Po něm vládl jimi jeho syn Filip Adam do r. 1642, pak Vilém z Talmberka do r. 1650, Voršila z Talmberka, vdova po před., do r. 1653, pak zase Filip Adam hr. ze Solmsu, vzdálený příbuzný Solmsů předešlých, do r. 1670 a jeho dcera Josefina v r. 1670—1708. Pak náležel do r. 1714 Michalu Agacovi sv. p. z Kirchnern, do r. 1717 Josefu z Gastheimu, do r. 1720 kn. Arnoštu Metternichovi, do r. 1729 jeho sestře hr. z Regálu a v l. 1729 až 1752 bar. z Deblína na Hobzí. Z toho rodu se tu vystřídali dva Maxmiliánové a František Antonín. Maxmiliánu byl H. exekučně prodán. Koupil jej sv. p. Jakub Neffzern, kterýž mnohé opravy zavedl a H-lci týdenní trhy na cís. Marii Terezii vyprosil. Zemřev r. 1783, zanechal statky svému synu Konrádovi, kterýž je r. 1804 prodal hr. Wolkenstein-Trozsburkovi. Tomuto slitovalo se města Francouzi vypleněného a propustil je r. 1807 za výkupné 8000 zl. z poddanství, prohlásiv je svobodným, ochranným městem. — Původní hrad humpolecký stával asi poblíž města na »Panském vrchu«, ale již r. 1560 byl zván »pustým zámkem«. Trčkové vystavěli nad městečkem nový hrad Orlík poč. XVI. stol. Zdeněk Trčka píše se v listině vydané 28. září r. 1559 poprvé z Lípy a na Orlíku nad H-lcem. Po třicetileté válce přenesli Solmsové sídlo do Heralce a hrad rychle zpustl. — V H-lci narodili se Em. Komers, býv. ministr spravedlnosti, Antonín Komers, proslulý hospodářský spisovatel, a František Trnka, křísitel jazyka čes. — Srv. P. Solař, Paměti města H-lce; Gust. Kobliha, H. a jeho okolí (1896). GKob.
2) H. (Kumpalitz), ves t., hejt. a okr. Sušice, fara Albrechtice, pš. Dlouhá Ves u Sušice; 18 d., 136 ob. n. (1890).