Ottův slovník naučný/Hroznětín

Ottův slovník naučný
Hroznětice	Hroznětín	Hroznice

Údaje o textu
Titulek:	Hroznětín
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 797. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Hroznětín
Související články ve Wikipedii: Hroznětín (Číhošť)

Č. 1822. Znak města Hroznětína

Hroznětín: 1) H. (Lichtenstadt), město na úpatí Krušných Hor, na ř. Bystřici, v hejt. a okr. karlovarském; má 200 d., 1887 ob. n. (1880), vikářství, farní kostel sv. ap. Petra a Pavla (od bl. Hroznaty založ., r. 1732 nově vystavěný), 5tř. šk., lékárnu, četn. stan., pš., telegr., továrnu na porculán, mlýn na rozemílání porculánové massy, parní pilu, mlýn a značné pletení krajek po domácku. H. byl původně trhová osada, založená od bl. Hroznaty na pozemcích býv. lesa, jejž mu král Přemysl jakožto výsluhu daroval. Hroznata, maje konati pout do Říma, daroval (1212) H. klášteru tepelskému. Tehdy spravovala se osada již městskými řády a brzy na přímluvu opata téhož kláštera na město povýšena a současně znakem nadána (vyobr. č. 1822): v červeném štítě na zeleném zpodku štítek s erbem bl. Hroznaty a za štítkem stříbrná věž s cimbuřím, branou otevřenou, vyzdviženou mříží a po stranách věže po černém parohu jelením. Za cís. Karla dobýval tu klášter tepelský železo na Žel. Hoře. Ve válkách husitských přešlo město na král. komoru a cís. Sigmund zapsal (1437) je Kašp. Šlikovi z Holiče i s právem, aby tu držel židy. Král Albrecht osvobodil (1439) město ode vší poddanosti a dědičně Šlikům je připsal; potomci těchto, hrabata Šlikové, připojili r. 1547 H. k panství ostrovskému. V XVI. stol. zmohlo se tu značně hornictví, které za válek husitských zaniklo, a pozdější pokusy r. 1770 a 1785 zůstaly bez výsledku.

2) H., ves t., hejt., okr. a pš. Ledeč, fara Číhošť; 15 d., 102 ob. č. (1890).