Ottův slovník naučný/Hranice (obce)

Ottův slovník naučný
Hranice	Hranice (obce)	Hranice Vojenská

Údaje o textu
Titulek:	Hranice (obce)
Autor:	Matouš Václavek, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 756. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70 PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hranice (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Hranice (Červené Pečky), Hranice (Karviná), Hranice (Maleč), Hranice (Nový Knín), Hranice (okres České Budějovice), Hranice (okres Přerov)

Hranice: 1) H., ves v Čechách, hejt. a okr. Chotěboř, fara Libice, pš. Maleč; 29 d., 177 ob. č. (1890), poplužní dvůr a mlékárna dra Fr. Riegra, mlýn s pilou, 2 rybníky: Pilský a Tvrz. Vedle nynější sýpky stávala tvrz. Na blízku stávala hájovna borová. — 2) H. (Granitz), myslivna u Bíňova t., hejt. Kaplice, okr., fara a pš. Nové Hrady; kaple sv. Antonína Pad., rašeliniště s výrobou rašel. cihel, obora s černou zvěří. — 3) H., popl. dvůr Theod. sv. p. Hrubého z Jelení t. u Bohouňovic, hejt. a okr. Kolín, fara Nebovidy, pš. Červ. Pečky. Za starých dob bývala při dvoře tvrz, krčma a náchlební mlýn. Na tvrzi seděli ve XIV. a XV. stol. vladykové z H-ic, r. 1501 Václav Mírek ze Solopisk, r. 1528 Jan Srník ze Třídvoru, r. 1534 Jindřich Smíšek z Vrchovišt. R. 1538 Jindř. z Vilémovce prodal tvrz a dvůr s mlýnem Zuzaně Pařízkové z Trojanovic, r. 1547 seděl tu již Oldřich Popel z Vesce, r. 1552 Otík Hokovský z Hokova. Následovali různí majitelé, až konečně po vymření rodu Voděradských z Hrušová připojeny (1612) H. k panství malešovskému. R. 1738 odprodány H. od Malešova a r. 1754 dostaly se k panství pečeckému. Srv. Sborník hist., III. díl, str. 156. — 4) H., ves t. na Řeplinském potoce, hejt. Ledeč, okr. Dol. Kralovice, fara a pš. Zbraslavice; 40 d., 249 ob. č. (1890), 1tř. šk. — 5) H., osada u Kozíchhor t., hejt. Příbram, okr. Dobříš, fara a pš. Borotice; 5 d., 28 ob. č. (1890), popl. dvůr Nový Dvůr.

6) H. (Mährisch Weisskirchen), město v záp. Moravě při hranicích slezských na pr. břehu Bečvy, na Sev. dr. cís. Ferdinanda (Přerov–Suchdol, Krásno–H.), 580 d., 4967 ob. č.,2367 n., 100 jiné národ. i s předměstími (1890); hejt, okres, finanč. stráž, četn. stanice, pš., telegr., želez. stanice, na náměstí úhledný far. chrám Stětí sv. Jana Křt., o němž děje se zmínka již r. 1201, hřbitovní kostel P. Marie, 6tř. obec. utrakvistická šk. pro chlapce a 5tř. pro dívky, 1tř. něm žid., 2tř. průmysl, pokrač. šk., 3tř. měšť. něm. šk. pro dívky, čes. a něm. opatrovna, něm. st. vyšší gymn., vojenská vyšší reálka s kaplí sv. Barbory, všeob. nemocnice (84 post.), lékárna, přádelny na len a vlnu, továrny na sukna a vln. zboží, závody na bílení, barvení, potiskování a appretování lněn. a bavl. přediva, tovární výroba bavln. a lněn. látek, kartonáží pro lékárny a cukráře, továrna na étherické oleje, na nábytek z ohýbaného dřeva, knihtiskárna a značný průmysl a obchod soukenický. K alod. panství H. náleží starožitný zámek, dvůr, pivovar, lihovar, cihelna, troje vápenice a váp. lomy a nedaleké lázně Teplice při ř. Bečvě, majetek Gabriely kn. z Hatzfeldu a Wildenburku. — V místech, kde leží nyní H., prostíral se druhdy hluboký les, jenž tvořil asi hranici mezi územím moravským a polským, jež na konci X. stol. až sem snad sáhalo. Něm. jméno Weisskirchen poukazuje opět na původ církevní. Z r. 1169 zaznamenáno, že olom. kníže Bedřich daroval pustinu hranickou benediktinům rajhradským, kteří už dříve vyslali sem mnicha Jurika, by krajinu zdejší vzdělávati počal. A tak ponenáhlu založili benediktini v těchto místech H., Heřmanice, Polom, Lúčky, Bělotín a j. R. 1201 odňal pojednou markrabě Vladislav Jindřich veškeré území toto benedikt. řádu a daroval je praemonstrátům hradišťským u Olomúce. Markr. Přemysl povýšil H. r. 1251 na město a brzy na to vládli na H-cích páni z Cimburka a po nich z Perštýna. Za dob husitských přilnulo město k učení Husovu a bratry českými povzneslo se na vysoký stupeň blahobytu. Že však súčastnilo se vzpoury proti Ferdinandovi II., zbaveno je všelikých výsad a darováno zároveň s jinými hrady a statky pobečvanskými kard. Dietrichsteinovi, »aby měl nějakou náhradu a potěšení za všeliké námahy, nebezpečí a oběti v době rebellie moravských stavů«. Kardinál vrátil (1626) však městu zase všechna práva, jež mívalo. S věže zámku vrhl se r. 1620 střemhlav dědičný sudí z Bělotína, když nemohl už déle držeti se proti útočícím vojákům španělským. Ale s prospěchem bránilo se město Švédům v l. 1643 a 1645. H. jsou rodištěm Jos. Galaše. Na blízku (na jv.) je léčivá voda sirková v Teplicích, která už na 280 let je známa a užívána. Rovněž památna je naproti Teplicím »Propast«, tak řeč. hranická, 70 m hlub. Ve hlubině této prýští se nakyslý pramen (kyselka), který ustavičně šumí a spojen je podzemními průduchy s vodou Bečvinou, tak že hladina propasti je stejné výše s hladinou ř. Bečvy. Do propasti možno sestoupili po schodech ve skále vytesaných. Pověst o propasti hranické viz M. Václavek, Markrabství Moravské II., p. 97 a Paměti města H. (H., 1864). — Okres hranický zaujímá 64 pol. obcí se 4808 d., 23.577 ob. č., 10.283 n., 109 j. národ. (1890); hejt. hranické obsahuje: okr. H. a Lipník, má 7744 d., 40.727 ob. č., 14.459 n., 114 jiné národ. (1890). Vck. red. — 7) H., obec židovská, ves, vlastně předměstí, města Hranic t., 35 d., 123 ob. č., 202 n. (1890).

8) H. Doubravská (Doubraner Grenze), osada ve Slezsku, hejt. a okr. Fryštát, fara a pš. Dětmarovice; 17 d., 133 obyv. čes.-pol. (1890).