Ottův slovník naučný/Houba (různé významy)
| Ottův slovník naučný | ||
| Houba | Houba (různé významy) | Houbara |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Houba |
| Autor: | Jan Böhm, Jaroslav Urban, Otakar Šulc, Jan Štěpánek |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 685–686. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Ottův slovník naučný/Houby |
 Související články ve Wikipedii:Dřevokazné houby |
|
Houba, hlíza, nákaza plicní, jest nemoc obyčejně velmi skrytě, plazivě v plicích hovězího dobytka se rozšiřující a činící tkaň plicní normální množením hmoty zánětlivé mezi drobňounkými mezerami buniček plicních nepřístupnou vzduchu a oběhu krve. Plíce stanou se tím někdy až i 40kráte těžšími, ukazují na povrchu nasedliny škraloupovité, které se mohou částečně odlupovati a, když do plic se nožem řízne, krájejí se skoro jako játra, při čemž na řezu vycezuje se bělavá, skoro zcela jasná vodnatina. Dříve se jí za tepla po zabití zvířete používalo k očkování proti nákaze plicní; dnes zákon to zakazuje. Za živa poznává se nemoc poklepem a poslechem hrudníku dle zvláštního ochablého kašle a dle toho, že stižená zvířata nelíhají a nepřežvykují, ač tyto příznaky bývají i při tuberkulose a jiném onemocnění. Jistou diagnosu lze činiti na zdechlině nebo na zvířeti poraženém. Stát dává skoro plnou náhradu za kusy pro tuto nemoc poražené. Nákaza plicní jest nemoc z domestikace; u žvykavců v divokosti se nevyskytuje. Onemocnění musí se úřadu oznámiti dle zák. ze dne 17. srp. 1892. Bm.
H. dřevní, dřevomorka, dřevokaz, botan., viz Merulius.
H. dřevní. Se stanoviska stavitelského: H. dř. usazuje se jako bílý povlak na stavebním dříví a to zejména na jehličnatém, ačkoliv nešetří ani listnatého. Při svém vzrůstu ruší dřevo úplně, odejímajíc mu bílkoviny a součásti popela (draslík, kys. fosforovou, vápno). Současně též mění se vlastnosti fysikální; dřevo hnědne, ztrácí na obsahu, zvláště tenkrát, schne-li současně, a zároveň se vrhne. Ztrácí na pevnosti a poněkud větším zatížením se láme; hřeby, skoby a pod. se uvolňují. Usušené dřevo takové lze mezi prsty rozmělniti, pružnost a únosnost mizí úplně. Dřevo houbou dř. porušené hltavě přijímá vodu. Jelikož h. dř. ku svému vzrůstu vyžaduje vody, je patrno, že obydelné místnosti takové jsou vlhky a velmi nezdravy. K tomu pak přistupuje znečištění vzduchu produkty vznikajícími rozkladem. Ale jinak přímo otravnou není. — Vznik houby dř. podporuje se použitím vlhkého dříví a vodu udržujících látek stavebních. Při starých stavbách zavléká se buď svými sporami v dřevěných konstrukcích, stavebním rumem, též dělníky, nebo jako mycelium starým nebo novým dřívím stavebním. Mycelium může se za uvedených podmínek (voda a vzduch) ihned vyvíjeti; spory však potřebují ještě přítomnosti alkalií nebo ammoniaku. Látky tyto nescházejí z pravidla nikdy při nových stavbách následkem zavržení hodného nemravu dělníků, již stavby svými exkrementy znečišťují. Rovněž mají příznivý vliv na vývoj houby dř. popel, mour z kamenného uhlí (obsahujíť alkalie), jichž se užívá k podsypání podlah, též předčasné nátěry olejovou barvou; neboť zabraňují důkladnému vysušení dřeva, způsobují nedostatečné větrání a pod. — Proti houbě dř. doporučuje se dbáti toho, aby nákaza starým rumem a starými dřevy se do stavení nezavlékala, spalovati nakažené již dřevo, netrpěti, aby stav. látky byly od dělníků znečišťovány, užívati jen čistých látek vyplňovacích a co možno suchého dřeva, dokonale vysoušeti hrubou stavbu, isolovati zdi proti vlhkosti půdy, zabraňovati promáčení půdy při domácích pracích (praní, koupání a p.) a dřevo impregnovati. Usadila-li se již h. dř. v budově, nezbývá než všechno dříví odstraniti, rovněž i vyplňovací látky; díly, jež se ponechají, řádně pak desinfikovati. Podotknouti sluší, že veškerá h. velmi nesnadno se odstraní. Zůstane-li jí přece něco, pak i při suchém dřevu, jež se použije na novo, znovu se rozšíří. V takovém případě impregnační prostředky jsou nezbytny. Vedle známých sublimatů olovnatého a chloridu zinečnatého užíván bývá prostředek Kastnerův, dále v tajnosti chované mykothanaton a antimerulion. Natírání dřeva petrolejem, korsianským olejem, dehtem kamenouhelným, dále nátěry vodním sklem s přísadou kyseliny borové a kuchyňské soli (Zerenerův antimerulin) jsou velmi užívané ochranné prostředky. V novější době nejlíp se osvědčuje Carbolineum avenarius, neboť póry dřeva ssají je dychtivě. Skládá se hlavně z látek obsahujících kamenouhelný dehet. Nátěr provádí se obyčejně před spojením dřev, aby i jich čela byla jím nasycena. Stačí úplně jediný nátěr, při čemž nanese se tolik carbolinea, kolik ho dřevo pojme. Při velmi tvrdém užívá se nátěru studeného, jinak se ohřívá; po natření nabývá dřevo barvy ořechově hnědé. Vyskytly se též napodobeniny carbolinea, jež obsahují hlavně kreosotový olej, jsou však méně působivé a snadno zápalné. Látka ta čítá se v Německu za 1 kg 32 pf. = asi 19 kr. r. č. — Srv. Hartig, Zerstörungen des Bauholzes, I.: Der echte Hausschwamm (Berlín, 1885); Gottgetreu, Die Hausschwammfrage (t, 1891). Ubn.
H. kovová díme kovům ve stavu velmi jemného rozptýlení, jak nabýváme jich za jistých podmínek, buď srážejíce je z jejich roztoků nebo vyžíhavše sloučeniny o součástech mimo kov vesměs těkavých. Oním rozptýlením, jehož molekulárnou úpravu neznáme blíže, vysvětlujeme některé vlastnosti, které kovy projevují jen jakožto houby, nikoli však jakožto celistvé kusy. Lesk schází houbám kovovým, ba i barva bývá jiná než barva celistvého kovu, z pravidla šedá až černá, neb i hnědá. H. iridiová zbývá po vyžíhání chlóridu iridičito-ammonatého, h. platinová po vyžíhání chlóridu platičito-ammonatého. Tato má mohutnost kondensační v té míře, že jest s to zapáliti vodík na ni proudící (Döberreinerovo rozžehadlo,[red 1] v. t.). H. stříbrná jest světle šedá, vzniká redukcí chlóridu stříbrnatého zinkem nebo cukry některými. H. zlatá jest hnědočervená; sráží se z roztoků zlatových prostředky redukčními (síran železnatý a j.). Dostatečným tlakem nabývají houby kovové vzhledu lesklých chuchvalců a tavením skýtají kov obvyklého vidu. Některé houby kovové na velkém povrchu svém kondensují plyny, takže dojíti může ke značnému lokálnímu zvýšení teploty a pak i k chemické reakci, jíž se h. zdánlivě neúčastní (theorie kontaktu, účinek »katalytický«). Tak vysvětlujeme si působení platinovaného asbestu a pod. Vlastnosti tyto namnoze ve zvýšené ještě míře prokazují černi kovové, rovněž nad míru jemně rozptýlené. OŠc.
H. lisovaná připravuje se k potřebě lékařské tímto způsobem: nejpěknější houby mořské učistí se úplně rozředěnou kyselinou solnou a vodou, rozřežou se na stejné kousky a ještě vlhké otočí se pevně motouzem. Před užitím odřízne se kousek veliký dle potřeby a vloží se do rány, jejíž vlhkostí h. nabubří a ránu k přání lékaře rozšíří. šnk.
H. mycí (Spongia cerata). Vybrané houby dokonale čistí se rozředěnou kyselinou solnou a vodou, osuší se dokonale a ponoří se do roztaveného bílého vosku; pak za horka se lisují a vychladnuté upravují se na tvary přiměřené. šnk.
H. pálená (Carbo spongiae, Spongia tosta), prostředek proti tlustému krku, v lékárnictví a u lidu již zřídka používaný. Rozličné odpadky hub mořských, dobře písku zproštěné a očištěné, praží se v přístrojích na pražení kávy a po vychladnutí rozemelou se na prášek, jehož pak se užívá vnitřně. Prášek dle Hagera obsahuje 30—40% uhlí, 25—30% uhličitanu vápenatého, 8—12% kyseliny křemičité, 5—10% kysličníku železitého, 8—10% zemin fosfornatých a sirnatých, 2—3% jodnatria a stopy kyanu. šnk.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Zřejmě překlep, správně „Döbereinerovo rozžehadlo“.