Ottův slovník naučný/Hostouň
| Ottův slovník naučný | ||
| Hostouličky | Hostouň | Hostounský |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hostouň |
| Autor: | August Sedláček, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 678–679. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Hostouň |
|
| Související články ve Wikipedii: Hostouň (okres Domažlice), Hostouň (okres Kladno) |
|
Hostouň: 1) H., Hostov (Hostau), město v Čechách na Šumavě, hejt. horšovotýnské, 163 d., 20 ob. č.,1232 n. (1890); okr. soud kommissařství finanční stráže, četn. stanice, pš., telegr., vikářství, děkanský kostel sv. Jakuba (ze XIV. stol.), hřbitov s kostelem Nanebevzetí P. Marie, 4tř. šk., špitál, lékárna, spořitel a zálož. spolek, pivovar, mlýn, kalounkářství, krajkářství po domácku. Zámek, dvůr, pivovar a cihelny náležejí Karlu kn. Trauttmansdorffu. — H. připomíná se r. 1238 jako sídlo panské Gumpertovo, po němž zůstali čtyři synové. Na poč. XIV. stol. potomstvo jeho (r, 1238 Pavlík, Zdeslav, Lev, Dobrohost, r. 1291 Bořislav, Dobrohost, Zdeslav, Nevlas, r. 1333 Dobrohostové dva, Protivec, Pavlík, Borník) se rozvětvovalo. Ve XIV. stol. byl tu farní kostel. Protivec z H-ně skoupil díly po strýcích; syn jeho Racek (1378—1413) držel celou H. Od r. 1423 držel H. Ctibor z Volfšteina, jenž udělil r. 1456 obyvatelům právo, aby o statcích svých řídili a svobodně se stěhovali. Z téhož rodu pak následovali r. 1462 Ctibor a r. 1482 Jiřík. Asi r. 1497 patřila H. Jindřichovi z Kolovrat, jenž t. r. svobody městečka potvrdil. Nástupce jeho Kryštof z Gutšteina postoupil (asi 1508—10) H. Janovi z Rabšteina. Tento potvrdil r. 1513 svobody městečka a r. 1539 osvobodil je ode všech robot a platů kromě povarného. Synové jeho Václav a Vojtěch drželi H. po polovici (1544) a potvrdili svobody městečka. Po onom († 1552) dědil Mauřic Šlik z Holiče († 1578), po tomto syn Jan (1571). Tento, zdědiv polovici Šlikovu, zemřel r. 1580. Skrze sestru jeho Anéžku dostala se H. v držení Jiříka z Gutšteina, manžela jejího. Tento vyprosil městečku (1587) k prvnímu trhu výročnímu ještě dva trhy takové a trh koňský, potvrdil (1598) svobody, ustanovil, aby úřadu konšelského jen Češi dosazováni byli, udělil právo ječná piva variti († 1598). Strýci a nástupci jeho Jindřichovi Lorencovi H a prodána (1622) Zdeňkovi Vratislavovi. R. 1623 následovala Krystyna Kordule Černínova z Helmaku, jejíž manžel Protiva vymohl r. 1626 královské potvrzení svobod. T. r. stvrdil i svobody městečka posledním českým listem († 1634). Dědička jich Marie Anna Černínka prod. s manželem Janem Ludvíkem ze Štarhenberka H. k panství Týnskému (1656). Roku 1731 kostel znovu postaven, — Znak: štít modrý, v něm při zpodku zeď stříbrnou z kamene tesného o 5 stínkách a v ní brána otevřená a po každé straně vrata na polo se otvírající, panty okovaná, nad branou u vrchu mříže zl. se 3 špicemi železnými. Na zdi po obou stranách brány věže střib. z tesného kamene, na každé 5 oken (dvě, dvě a jedno), krancle a střecha červ. s makovicí. Mezi věžemi štítek na přič rozdělený, spodní polovice červ. (erb Dobrohostův), ve svrchní dvě pole, pravé zlaté s čern. rohy jeleními o 14 parozích (erb pp. z Gutšteina), levé na příč rozdělené, svrchní stř., zpodní zl., přes obě lev zl ve stříbrném a stř. ve zlatém (erb pp. z Rabšteina). Sčk.
2) H., městys t., hejt. Kladno, okr. Unhošt, pš. Středokluky, 204 d , 1437 ob. č. (1890); far. kostel sv. Bartoloměje (ve XIV. st. far.), 5tř. šk., pivovar, lihovar, mlýn, koželužství. Zámek, dvůr a nedaleký dvůr Šafránov jest majetkem kapitoly u sv. Víta v Praze. Původní ves rozdělena byla ve 2 díly, z nichž jeden byl vladyčí s tvrzí: na této připomíná se r. 1417 Habart z Nedvídkova. Později spojeny obě části (do r. 1483). Na novo dostala se vladyčí část v držení křižovníků s červ. hvězdou, druhá pánům z Kolovrat. R. 1548 prodala Dorota z Vel. Lipna vladyčí část kapitole pražské, jež nabyla r. 1621 i druhé části.