Ottův slovník naučný/Hostivař
| Ottův slovník naučný | ||
| Hostišovice | Hostivař | Hostivary |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hostivař |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 677–678. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Hostivař |
|
Hostivař, Hostivaře, Hostivary, far. ves na potoce Botiči v Čechách, hejt. a okr. Král. Vinohrady; 122 d., 1326 ob. č. (1890), farní kostel Stětí sv. Jana Křt. (ve XIV. stol. farní), 3tř. obec. a hospodář. pokrač. škola, pš, telegr., žel. stan. dr. cís. Frant. Josefa (Praha-Cmunt-Vídeň), výroba hospod. strojů, cihelna, 4 mlýny, popl. dvůr (majetek král. Českého), řepařství. H. jest osadou starou; již r. 1068 rozložili se zde přátelé Jaromírovi, chtíce vymoci na jeho bratru, knížeti Vratislavovi, vyvolení Jaromíra za biskupa. R. 1132 darovala H. Přibislava, vdova po vladykovi Hroznatovi, se vším, co k ní náleželo, klášteru sázavskému. Vladyckou čásť H-e držel r. 1403 Vítek z H., dvůr klášterský přešel na Jana Rakovnického z Perče. V XVI. stol. stávala prý při dvoře tvrz, na níž seděli Hostivařští (jinak Koutští) z Kostelce. R. 1569 koupil statek H. Čeněk Mičan z Klinštejna a na H-i, purkrabí hradu pražského, a připojil je k statkům purkrabským. R. 1783 dle nejvyš. nařízení stal se H. statkem zemským. (Srv. Pam. arch., díl VII., str. 138.)