Ottův slovník naučný/Hospites

Ottův slovník naučný
Hospitalitky	Hospites	Hospitovati

Údaje o textu
Titulek:	Hospites
Autor:	Karel Kadlec
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 656. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Hospites (lat., hosté) nazývají se již ve starých franckých listinách obyvatelé měst a vesnic, kteří, nemajíce vlastních pozemků, usazeni byli na cizí půdě a platili vlastníkům za její užívání roční plat, hostisia (hostinné). Požívajíce při tom osobní svobody, nebyli připoutáni k půdě jako nevolníci. Také ve starých českých listinách vyskýtá se od XII. st. slovo h., též h. censuales, v podobném smyslu. Rozumějí se výrazem tím sedláci bezzemci, kteří užívali cizí půdy za jisté poplatky, úroky a služby, kterými byli svým pánům zavázáni. Byli to pachtýři, jejichž poměr k pánům pozemků založen byl na dobrovolné smlouvě, v určitý čas vypověditelné. Jsouce takto svobodni osobně, mohli v umluvený, pokud se týče, v obvyklý termín s půdy svého pána se vystěhovati a hledati pána jiného. Moc soudní nad nimi vykonávaly obecné úřady krajské a nikoli vlastníci pozemků. »Poměr jejich k pánům byl dle toho dosti slušný a spravedlivý, nicméně nátiskův a zádav šlo na ně drahně odjinud, zejména skrze roboty zemské, ku kterým zavázáni byli, jestli ne výhradně, aspoň nad jiné obyvatelstva třídy hojněji« (Palacký). Na počátku shledáváme h. pouze na statcích panovníkových, později též na statcích soukromých. Knížata, činíce dary církevním korporacím, postupovali jim pozemky i s pachtýři na nich usazenými. Palacký nazývá je kmety, avšak lat. výraz h. a český termin Hostivici ukazuje k tomu, že se asi jmenovali hostmi nebo podobně. Srv. Palackého Dějiny I. díl^{[red 1]} a Jirečkovo Slov. právo v Čechách a na Moravě, II. díl. -dlc.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Wikizdroje obsahují text Františka Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě.