Ottův slovník naučný/Honorace

Údaje o textu
Titulek: Honorace
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. s. 542. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Honorace (z lat.), v menších místech čelnější a váženější obyvatelé, jimž ve společnosti i v životě veřejném dostává se jistých předností.

H. ve směnečném právu jest buď čestné přijetí nebo čestné zaplacení směnky. Čestné přijetí nastává, když někdo svým podpisem na směnce nebo na přepisu směnky se zavazuje, že směnku buď nepřijatou nebo nejistou (t. zv. směnku nuznou) pro ten případ zaplatí, že by od trassáta (v. t.) nebo přímého dlužníka nebyla zaplacena. Honorantem nazývá se tu čestný příjemce, t. j. osoba, která dotčený závazek na sebe béře, a honorátem (poctěným) ta osoba, za kterou se čestný závazek béře. Čestné placení nastává tenkráte, když někdo zaplatí za některého postižníka (v. t.) směnku, kterou trassát nebo vydatel vlastní směnky nezaplatil. I zde jmenuje se čestný plátce honorantem a osoba poctěná, za kterou se platí, honoratem. Čestně směnku přijmouti nebo čestně zaplatiti zve se ve směn. právu směnku honorovati.