Ottův slovník naučný/Honorář

Údaje o textu
Titulek: Honorář
Autor: Karel Kadlec, Václav Šediva
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. s. 542—543. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Honorář

Honorář sluje odměna za práce a úkony, jež při těch, kdož je vykonávají, předpokládají vyšší vzdělání (srv. Mzda). H-em nazývána bývá zvláště odměna spisovatelova, skladatelova a vůbec autorova za vytvoření díla literárního a uměleckého, dále odměna hercova nebo zpěvákova za umělecké výkony, též odměna za práce konané obecenstvu advokáty, notáři a jejich zřízenci atd.

H. autorský jeví se nejčastěji jako odměna, kterou dostává autor od nakladatele za to, že mu dovoluje, aby jeho dílo tiskem reprodukoval a tím se obohacoval. Jest to tak zv. h. nakladatelský, který se autorovi vyplácí buď dle počtu archů reprodukovaného díla, neb úhrnně za celé dílo nehledě k velikosti jeho objemu. Ujednání nakladatelského h-e bývá předmětem nakladatelské smlouvy, v níž určován bývá h. též dle toho, zdali nakladateli uděluje se právo jednoho nebo více vydání literárního díla. Běží-li o dílo dramatické nebo hudebně dramatické, má autor též nárok na t. zv. h. provozovací, totiž na odměnu za to, že dovoluje, aby jeho dílo scénicky veřejně před obecenstvem bylo provozováno, a tím aby z díla toho bylo těženo. V dřívější době býval h. prov. vyplacen autorovi v jisté pevné sumě bez ohledu na to, kolikrát se dílo jeho provozovalo a jaký byl z něho příjem. Nyní ustálil se obyčej, že autorovi vyplácí se h. z každého jednotlivého představení, a sice v procentech čili tantiémách příjmu. Tantiémy platí se buď z úhrnného hrubého příjmu beze vší srážky nebo se odvádějí pouze z jisté části denního příjmu (z čistého výtěžku nebo ze sumy zbývající po odečtení předplatného). –dlc.

H. herecký bývá částí hereckého služného, které se dělí obyčejně na gáži, totiž na pevný měsíční plat bez ohledu na to, kolikrát herec vystoupí, a pak na h-e za vystoupení. H-e se obyčejně hercům garantují, povolí se jim totiž určitá suma platu s určitým počtem h-ů a ta se jim vyplatí, ať vystoupí tolikráte, kolik h-ů jim bylo garantováno, čili nic, leč že by onemocněli, ve kterémž případě nároku na garantované h-e nemají. –dlc.

H. advokátů a notářů. Poněvadž stavy advokátský a notářský zařízeny byly v zájmu veřejnosti státem, ustanovil tento zároveň, aby vykořisťování obecenstva nemožným učinil, sazby h-e za práce a úkony jejich (a to pro notáře sazbami připojenými k notářskému řádu ze 25. čce 1871 č. 75 ř. z. a pro advokáty sazbami připojenými k nařízení ministra práv ze 25. čna 1890 č. 129 ř. z., jež platí i pro notáře, pokud v sazbách notářských není něco jiného ustanoveno), pokud bylo lze je dle druhův a snadnosti roztřídili tak, aby bylo možno průměrnou odměnu pro ně určití. V sazbách těch jest h. určen jednak stálými částkami pro úkony stejně se opakující, jednak částkami měnícími se dle stupnice určované hodnotou předmětů, jichž se úkony týkají, nebo dle času úkonem stráveného a dle místa úkonův. Tyto sazby nesmějí dotčení právní rádcové přestoupiti leč ve případech mimořádných, jež pak jim jest náležitě odůvodniti, anebo ve případě obapolného dohodnutí. H. za úkony v sazbách neuvedené, nebylo-li o něm docíleno shody, určí k žádosti kteréhokoliv účastníka příslušný soud. H. musí býti zapraven hned po skončeném úkonu, na hotová vydání lze žádali i předem již přiměřenou zálohu. Notáři musí vedle toho účtovaný h. na každé listině zaznamenati a po zaplacení též příjem jeho na požádání na listině samé nebo též i ve zvláštním seznamu stvrdili. Šd.