Ottův slovník naučný/Holdování

Ottův slovník naučný
Holderness	Holdování	Hole

Údaje o textu
Titulek:	Holdování
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 490. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Holdování (lat. homagium), slavnostní obřad, při němž poddaní skládají svému panovníku přísahu věrnosti a poddanosti (hold), jest v nové době již jen vzácností. Dnes konají poddanskou přísahu zpravidla jen cizinci, kteří se ve státě chtějí naturalisovati, v některých státech všichni mužští poddaní při dosažení jistého věku (v německých státech od 16 do 21 let), nebo ti, kteří ve státě chtějí nabyti nemovitostí. V minulých dobách byla holdovací přísaha závazná zejména v tom případě, když nastupoval nový panovník. Tak jako panovník při nastoupení vlády stvrzoval slavnostně zemská a stavovská privilegia, tak konali všichni poddaní přísahu věrnosti a poddanosti (homagium plenum na rozdíl od h. jen částečného, v případech totiž shora uvedených, homagium minus plenum). Později bývalo h. konáno při nastoupení panovníkově obyčejně jen od zemských stavů; h. od zákonodárných sborů (sněmoven) při nastoupení nového panovníka zachovalo se i v nových ústavách. V Čechách konávalo se h. stavů králi obyčejně několik dní před korunovací a dostavovalo se k tomu též osm osob od stavů moravských. Holdovací přísaha četla se ve sněmovně nejprve v jazyku českém a pak i německém a stavové odpovídali slovy »Přiznáváme se«. V Rakousku dělo se poslední h. při nastoupení císaře Ferdinanda r. 1838. Velikou důležitost mělo h. v právu lenním. Vasal (man) skládati musil lennímu pánu (seniorovi) přísahu věrnosti, poslušnosti a zavazoval se zároveň k lenním službám. Jak se obřad h. konal, viz čl. Homagium.

H. po domech viz Žebrota.