Ottův slovník naučný/Holan
| Ottův slovník naučný | ||
| Holakovský z Proseče | Holan | de Holanda |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Holan |
| Autor: | Petr Matoušek |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha: J. Otto, 1897. s. 481. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:Václav Karel Holan Rovenský |
 Heslo ve Wikipedii: Václav Karel Holan Rovenský |
|
Holan Václav Karel Rovenský (* 1644 v Rovensku »pod Kamenicí« ve statku »pod strání« — † t.). Prvého literního vzdělání nabyl v rodišti svém, kdež byl rektorem Samuel Fidelius Kutnohorský, hudebního u Václ. Peregrinosa Turnovského, kantora a varhaníka na Týně v Rovensku. Z domova jsa katolíkem, ve školách nabyl vychování přesně katolického, vyššího pak vzdělání v jesuitské kolleji jičínské. Kde se hudebně více vzdělával, není známo, ale již r. 1662 stal se »ludimagistrem« ve svém rodišti a od r. 1664 zastával kantora i varhaníka na Týně. Mezi rokem 1664—68 byl varhaníkem v Turnově, odkudž »svévolně« odešel; pak byl zase varhaníkem na Týně a na jaře r. 1668 opustil zase o své újmě rodiště. Otec jeho Jan, rychtář rovenský, byl na kancelář hruboskalskou volán s vyhrůžkou, ať syna vyhledá (). Nepochybně, že bylo H-ovi působiště v rodišti příliš úzké; cítě se dosti sil ným a dovedným, toužil po širším poli činnosti své, a toho dosáhl útěkem třetím. V tom čase stal se varhanníkem a kapelníkem u sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, kdež sepsal a r. 1693 vydal své epochální dílo Kaple královská; tím získal si značné zásluhy o hudební umění, hlavně o církevní zpěv v Čechách té doby. Tento objemný kancionál a kniha zpěvní v jazyku českém »Svato-Václavském na všechny svátky a slavnosti výroční« vyšel v Praze u Jiř. Labauna ve fol. s předmluvou J. H. Dlauhovesského a jest pro hudební dějepis velmi důležitý. Seznamuje nás s rozličnými zpěvy, jež výši umění a vkus hudební oné doby velmi dobře charakterisují. Dále z něho vysvítá, že tehdy zpívaly se ještě s oblibou staré klassické, pravé národní, po předcích našich zděděné melodie, jež v téže době přecházely v lahodnější melodie ducha světského, a tu snadno lze poznati, že znenáhla přicházel úpadek vkusu písně duchovní. Mnohé písně složil H. sám co do textu i melodie: O pokoře počestných; K horám chvátám, dvojzpěv pro soprany; O sv. Liguriaši, s průvodem dvojích houslí a varhan; Boží Rodičko, trojzpěv pro dva soprány a bas; Všickni zvučně zpívejte, trojzpěv s průvodem houslí, basetlu a basy; Ó sem s nebe a Nikdy lepšího nebylo, pro čtvero hlasův; Requiem a Litanie pro čtvero hlasův s průvodem varhan. Mimo to opatřil H. číslovaným basem starší zpěvy české: »Svatý Václave«; »Otče náš, milý Pane«; »Ukřižovaný Kriste«; »Přišel jest k nám«; »Tři krále znamenali«. J. L. Zvonař praví o H-ovi: »Melodie zpěvů H-ových jsou půvabny, vynikají něžností a opírají se o dobrou a živou harmonii. H. měl větší nadání ke zpěvům líbezným nežli k velkým formám kontrapunktickým«. R. 1692 vydal H. tiskem Pašije na Velky pátek s notami podle sepsání sv. Jana. Za příčinou vyššího hudebního vzdělání pobyl H. před r. 1692 v Římě. Pak byl na Valdštejně poustevníkem a od r. 1704 žil v Rovensku, zanášeje se zamilovanou zábavou kamenictvím. Dosud spatřují se na prvém pilíři kostela týnského slunečné hodiny jeho rukou tesané: W : C : H : Aº 1704. Také dvoje boží muka vytesal, kruchtu r. 1708 pro nové varhany svým nákladem postavil a mnoho jiného dobrého učinil při kostele týnském. PMK.