Ottův slovník naučný/Hořiněves
Ottův slovník naučný | ||
Hořínek | Hořiněves | Hořipna |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Hořiněves |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 584. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Hořiněves |
Hořiněves, far. ves v Čechách, hejt. Král. Dvůr n. L., okr. Jaroměř; 91 d., 903 ob. č. (1890), kostel sv. Prokopa (pův. z r. 1367, znovu postaven r. 1707), 3tř. šk., pš., telegr., žel. stan. České obch. dr. (Sadová–Smiřice), cís. zámeček, dvůr a bažantnice. Připomíná se r. 1238. Záhy zde vystavěna tvrz (r. 1425 od Táborů dobyta), na níž seděli potomci rodiny z Přelouče (ku konci XIV. stol.), kteří odtud Hořiněvskými z H-vsi se psali. Po nich následoval Jindřich z Rychnova (1482); jeho dcera prodala H. Jakubu Kadrmanovi z Kelče, po jehož potomcích následoval (1588) Hamza ze Zábědovic, dále Kateřina Stošová (1612). R. 1623 byla H. konfiskována Purkartovi ze Sloupna a prodána (1624) Albrechtovi z Valdštejna, jenž se jí vzdal ve prospěch Magd. Trčkové z Lobkovic; ta ji připojila k panství smiřickému. R. 1661 držel H. opět samostatně Fr. Fer. hr. Gallas, jenž ji prodal (1674) Janu hr. ze Šporku; potomci tohoto seděli tu do r. 1790, kdy H. koupil cís. Josef II H. jest rodištěm opata Neplacha a Václava Hanky.