Ottův slovník naučný/Hermafroditismus

Údaje o textu
Titulek: Hermafroditismus
Autor: Antonín Štolc, Ondřej Schrutz
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 175. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hermafroditismus

Hermafroditismus (též bisexualismus), obojetnictví (obojňáctví, obojúdnost, cvikéřství), vyskytováni se obojích ilaz pohlavních, samčích i samicích, u téhož jedince. U mnohých živočichO bezobratlých jest h. zjevem normálním, vyskytujícím se u skupin nejnižších až k nejvyšším. Již u hub nalézáme vedle trsA s odděleným pohlavím i trsy obojaké. Mezi láČkovci vyznačuji se pravidelným obojetnictvím žebernatky, mezi slimýši jsou obojnatci slimýši sladkovodní (Hydra), ze sli' mýSovitých medus namnoze skupina Narcomedusae, výjimkou jsou obojnatci u pravých medus (rod Chrysaora), u polypfi korálových (rod sasanek mofských Cerianthus). Mezí červy jest h. zjevem častým; pravidelné objevuje se u ploštének (výjimka u čeledi Microstomidae), tasemnic, motolic (výjimku činí rod Gynaecophorus), pijavek (výjimkou jest rod Histriobdella),sladkovodních červů Štětinatých a u skupin Chaetognatha a Myzostomida. Výjimkou nalézáme obojnatce u červů oblých (u rodu Rhabditis, kdež charakterisuje zajímavý případ heterogonie) a nemertinů (rod Geonemertes). Mezi ostnokožci bývají obojetníci pravidlem toliko u sumýšů, totiž u sumýšfl usedlých (čel. Molpadiidae a Synaptidae)| výjimkou u ostatních skupin, na př. mezi hadicemi u Ámphiura squamata. Časté jest též obojetnictvi u měkkýšů. Pravidlem jsou obojetniky u třídy Amphmeura rod Neomenia a příbuzní, mezi plži jsou jimi plži plicnatí, zadožabři a ploutvonorí, výjimkou vyškytá se h. mezi přídožabrými u čeledi Marseniadae a rodu Valvata, mezi mlži jsou obojetniky skupiny Anatinacea a Septibranchia, rody Cyclas, Pisidium, Bntovalva, jednotlivé druhy rodů Ostrea, Pecten, Cardíum a nahodile rod Anodonta. U ramenonožců též jsou obojetníci, ale dle všeho převládají tvary s pohlavím odděleným, u mechovek zdá se, že jednak vyskytují se nepravidelně jedinci obojetní, jednak s pohlavím odděleným ; pláštěnci jsou veskrze obojetniky. U členovců jest obojetnictvi zjevem řídkým. Pravidelně bývá vyvinuto u většiny korýšů svijonohých a některých cizopaaných korýšů stejnonohých (Cymothoidae). Vyskytuje-li se u členovců, pravidelně různopohlavých, jest zjevem abnormálním. Tak tomu bývá na př. u některých korýšů, zejména pak u hmyzů (motýlů, brouků), kde bývá vyvinut hlavně tak zv. h. laterálnf, totiž objevují se jedinci mající na jedné straně těla žlázy samčí, na druhé samičí a příslušné k nim zevnější znaky pohlavní. H. u obratlovců pozorovaný (převládá h. laterální) jest zjevem abnormálním, toliko u některých ryb (druhy rodu Serranus) pokládán bývá za pravidelný. Tvarozpytně jeví se h. tím, že u jedince vyvinuty jsou oboje Žlázy pohlavní odděleně, i se svými vývody a ústrojím přídavným. Od tohoto obecného pravidla liší se až na jisté výjimky obojetní měkkýši, u nichž vyvíjí se jednotná žláza obojetná, vytvářející chámy i vajíčka. Normální obojetnictvi zavírá v sobě možnost úplného vývoje obou produktů pohlavních i dosaženi jich funkce. Čehož u abnormálního obojetnictvf není, nebo aspoň přesným výzkumem doloženo není. Vysvětleni h-mu nevymyká se dosud ze stadia doiAněnky. Obojetnictvi bylo by nutno k zachováni druhu u jedince, jemuž by isolaci zabráněn byl styk s jinými, čehož možnost dána jest zejména u tvorů usedlých nebo cizopasných. Případy, že v jisté skupině živočišné různopohlavé vyskytují se rody a druhy obojetné (mezi různopohlavými mlži obojetný řád Septibranchia, podřád Anatinacea, rody Cyclas, Pisidium, Entovalva, jednotlivé druhy rodů Ostrea, Pecten, Cardium), nebo naopak ve skupině obojetné tvary různopohlavé (mezi obojnatými svijonožci některé různopohlavé druhy rodu Scalpellum, různopohlavé rody Cryptophialus a Alcippe) dávají podnět k domněnce, že žlázy pohlavní v základě obojetné jsou založeny a že tato obojetnost jistými příčinami může býti udržena až do úplného dozrání, jinak Že může býti potlačena a na konec nabyti převahy buď charakter samci, buď samičí. Samoplození obojnatců není zjevem tak obecným, jak by se mohlo za to míti, a namnoze není ani přesným výzkumem doloženo. Jeví se spíše snaha jedince obojetného křížiti se s jiným, při čemž oba současné konají činnost obojího pohlaví neb jen jednoho. Samoplození konečně zamezeno u obojnatců mnohých tím, že žlázy pohlavní nedozrávají současně, tak že v určitý čas mohou vykonávati činnost jen jednoho pohlaví. Tak dozrávají napřed buď vajíčka a pak chámy (h. proterogynický, na př. u pláštěnců) nebo napřed chámy a pak vajíčka (h. proterandrícký), jak tomu jest u mnohých měkkýšů a zvláště význačné u cizopasných stejnonohých korýšů čel. Cymothoidae, kteří v mládí jsou sámečky, v stáří pak samičkami, Šc.

U vyšších obratlovců a zvláště u člověka nevyskytuje se vůbec nikdy h. tak dokonalý, aby jediný člověk v sobě slučoval i plodidla i rodidla tak vyvinutá, že by obojí ústrojí bylo funkce schopné. Možnost taková byla všeobecně připouštěna do XVII. stol.; avšak od té doby, když přesnější methody pozorovací počaly býti zaváděny do přírodních věd a do lékařství, nevyskytl se tu ni jediný případ podobného dokonalého nebo úplného h-mu. Názvu toho užívá se však přece pro označení některých celkem vzácnějších zrůdností, kdy se u téhož individua vyskytují vedle plodidel nebo rodidel tél orgány pohlaví druhého, větší nebo menší měrou vyvinuté. Úchylky tyto se zakládají na embryonálním vývoji genitálií. V pfivodním zárodečném stavu se totiž vyskytují základy genitálií vflbec ve tvaru indinerentním, nerozliSeném, a teprve po třetím měsíci života nitroděložního s dospívajícím plodem se rozhodne tvar samčí nebo samicí tím, že zárodeční žláza vytvořuje se dále buď jako varle nebo vaječník a ústroje vývodné se k nim přiměřeným způsobem přetvořují a vyvíjejí. I mOže se státi, že v případech výjimečných vytvoří se obojí žlázy pohlavní, někdy též obojí vývody, ovšem v nestejném stupni rozvoje, jindy pak se tyto vývody neshodují větší nebo menSí měrou s pohlavní žlázou (varletem, vaječníkem). I rozeznává se dle rfizného stupně rozvoje žláz pohlavních a orgánfi vývodných t. zv. pravý h. (h. verus) od lichého (pseudoh). Za pravý se považuje takový stav, kdy u téhož člověka jsou vyvinuty veškeré podstatné částky ústrojí rozplozovacího, totiž plodidel i rodidel, byf i ve tvaru zakrnělém, rudimentárním. Lichý h. vyznačuje se tím, že jsou správně vyvinuty pohlavní žlázy buď rázu samčího nebo samiČího, kdežto vývodné, zejména vnější orgány se s nimi Částečné nebo zdánlivě neshodují. Případy t. zv. pravého h-mu jsou vzácný, a tu vysicytá se poměrné nejČastěji t. zv. h. verus íateralis^ kdyŽ nalézá se na jedné straně varle, na druhé pak vaječník s příslušnými částmi vývodnými. Hojnější a prakticky významnější jsou případy lichého h-mu, kterýž se zakládá jmenovitě na nedostatečném a úchylném rozvoji zevních genitálií, stýkaje se 8 rfiznými anomáliemi, jako jsou cryptorchismus, hypospadie, íissura scroti a j. Pohlaví se tu určuje vŽdy dle povahy vyvinutých žláz pohlavních (varle, vaječník) a proto se rozeznává pseudoh. mužský čili androgynie a pseudoh. ženský Čili gynandrie, každý s příslušným roztříděním dle rfizných znaků a stupňů rozvoje. V takovýchto případech h mu nabývá i celé tělo mužského cvikéře vzhledu (habitu) zženilého, kdežto ženský cvikéř mívá celkový tvar mužský ; tomuto vzhledu připodobuje se i hlas (hrtan), vzrůst vousů a někdy i kostra, jmenovitě pánevní, kdežto vývoj žlázy prsní nebývá stejný; rovněž i náklonnosti k pracím druhého pohlaví bývají silně patrný. — Srv. Reinsberg, Nauka o soudním lékařství (2. vyd., Praha, 1806). Srz.