Ottův slovník naučný/Harcovnice
| Ottův slovník naučný | ||
| Harcovati | Harcovnice | Harcovník |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Harcovnice |
| Autor: | Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 880. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Harcovnice (odvozené od harc), hrubá střelba starodávná ve vojscích českých od 2. pol. XV. stol. užívaná na harcování (viz Harc, útok) buď v čele, vzadu nebo po stranách zástupů vojenských a vojů, též na vozích a v šicích nebo hradbách vozových. Ze železné hlavně 4 lokte (asi 3 m) dlouhé, 4 centy (225 kg) těžké, spočívající na loži dvoukolém, stříleli i librou (1/2 kg) prachu koule železné neb olověné, 2 libry těžké. Hlaveň napodobena na vyobr. č. 1650.a, lože však, či spíše lešení nebo koza, na níž je položena, je z dob nejprvnejších, nemotorná, jak potřebována na náspech v Německu, kde h-ci nazývali falkonet. (Dle jiných značí prý tento výraz českou střelbu sokolnici, co slovně by bylo správné.) Tam též se pokoušeli o přístroj ku nabíjení od zadu; k nabitému totiž od zadu kusu přišroubovali dno a jím vsunuli do náboje žhavou jehlu a tak jej zapálili (b). Později pořídili zátravku (zápalní otvor) a zavřeli dno, podobně jako dříve zášrubem. Potom slévali celou hlaveň i se dnem v jednom kuse a vyvrtali blíže dna díru k nabíjení. Po nabití ji zavírali závorem silným, ve kterém byla zátravka. Srv. Dělo, Hrubá střelba a pod. FM.