Ottův slovník naučný/Hantýrka

Ottův slovník naučný
Hantschke	Hantýrka	Hantzke

Údaje o textu
Titulek:	Hantýrka
Autor:	Rudolf Dvořák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. s. 868. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Argot

Hantýrka (něm. Rotwelsch, fr. argot, jargon, angl. slang), český název pro řeč pobudů, hlavně zlodějů. Jsouc řečí lidí pochodících většinou z nejnižších tříd, majíc dále svým účelem býti nezasvěcencům nesrozumitelnou, používá vedle mluvy vulgární jednotlivých tříd, hlavně i mluvy dialektické, dále hojně znetvořených a úmyslně zkroucených slov, cizích i domácích, i slov vlastního tvoření. V posledním ohledu vyniká namnoze vtipem a čilou obrazotvorností, nebojící se ni nejsmělejších skoků. Podobná řeč vyskytuje se více méně u všech národů, založena jsouc na mluvě domácí. Z jazyků cizích dodala hebrejština poměrně nejvíce materiálu. I mezinárodní název h. jest hebrejský: kochemer lošén, skráceně kokumlošén, t. j. řeč chytráků, neb chesenlošén, chesenkól, stejného významu. O české h-rce pojednal Puchmajer: H. čili jazyk zlodějů (Praha, 1821), o slovanské V. Jagić, Über die slav. Geheimsprachen (víd. akad., 1896). Vážně obíral se studiem h-ky Pott v Die Zigeuner in Europa und Asien (Halle, 1845, 2 sv.) a Avé-Lallemant (Deutsches Gaunerthum 1862, 3. a 4. d.). Studium samo lze sledovati již do pol. XIV. st. (různé libri vagatorum). Srv. Šercl, Z oboru jazykozpytu (jazyky zlodějské), I. st. 106 a n., 278 a n., 328 a n. Dk.