Ottův slovník naučný/Hannover

Ottův slovník naučný
Hannón	Hannover	Hannover Adolf

Údaje o textu
Titulek:	Hannover
Autor:	Ludvík Tošner, František Šembera
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 853–859. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hannoversko
Související články ve Wikipedii: Hannover

Hannover: 1) H., nejseverozáp. provincie království Pruského, do r. 1866 samostatné království. Rozkládá se k moři Severnímu při řekách Labi, Veseře a Emži mezi 53°52′—51°17′ s. š. a 11°34′—6°39′ v. d. Ohraničen jest na sev. mořem Severním, pak podél dol. toku labského, přes jehož pr. břeh přesahuje u města Dömitze, Šlesvik-Holštýnem, územím hamburským a meklenburským, na východ Braniborskem, Saskem a Brunšvickem, na jihu a jz. prov. saskou, hessko-nassavskou a vestfálskou, na záp. Nizozemím. H. sám obklopuje docela velkov. Oldenburské a stát Brémský. Zeměpisně rozpadá se na 3 díly: 1. hlavní při Labi, Veseře a Alleře, 2. část záp. po obou stranách Emže, souvisící s částí hlavní na jihu pruhem země 6 km šir., zaujatým býv. knížectvím Osnabrückým; oddělena jest od ni územím brémským a oldenburským; 3. část jižní, již. od části hlavní; oddělena jest od ní územím brunšvickým, valdeckým a lippským. Některé menší exklávy leží roztroušeně na Harcu a Veseře v území saském, brunšvickém, hesském a lippském (úřad Polle, město Bodenwerder, úřad Ilfeld), kdežto ve velkov. Oldenburském leží kraj Jade, připojený k H-u teprve po annexi pruské. Naopak zase do území hannoverského uzavřeny jsou mnohé exklávy brunšvické a hamburský úřad Ritzebüttel. Jak již tato roztroušenost území hannoverského nasvědčuje, vzniklo království a nynější provincie H. splynutím různých menších držav, jež vývojem historickým přešly na starobylý kurfirštský a později královský rod Welfů. Tak zaujímá čásť hlavní: vévodství brémské mezi ústím Labe a Vesery, zemi Hadeln blízko ústí labského, knížectví Lauenburk mezi Labem a Allerou, díl vév. Lauenburského po obou stranách Labe, vév. Verden na Veseře a Alleře jv. od Brém, kníž. Kalenberk na ř. Leině až k Veseře, kníž. Hildesheim na ř. Innerste a mezi ř. Leinou a Harcem, hrab. Hoya a Diepholz mezi Veserou a Huntou. Záp. čásť obsahuje: kníž. Osnabrück, hrab. Lingen a Betheim, čásť biskupství Münsterberského (kraj Meppen), kníž. Východofrísské a t. zv. Harlingerland při moři Severním s ostrovy: Borkum. Juist, Norderney, Baitrum, Langeoog a Spiekeroog. Do již. části konečně spadají: knížec. Grubenhagen a Göttingen a zmíněný úřad Ilfeld býv. hrabství Hohnsteinského na Harcu. Za vlády pruské přibyl kraj Jade k Oldenbursku a r. 1874 část Kommunionharcu. Za to prodejem postoupeno roku 1869 3721,82 a státu Brémskému, takže v nynějším rozsahu svém prov. H. zaujímá 38.474 km².

Horopisně netvoří H. žádného celku a třeba tu vlastně odkázati na čl. Německo. Pouze jih jest hornatý. V Harcu sem zasahujícím nalézají se nejvyšší vrcholy provincie, t. Bruchberg 926, Gr. Winterberg 902 m. Mezi Harcem a Veserou jsou kopce dosahující sotva 500 m. Na záp. od Vesery vyskytují se v území Osnabrückém 2 pásma, Teutoburský les a poh. Wiehen. Nejvyšší bod Dörenberg 356 m. Ostatní, daleko větší čásť, totiž sever celé provincie, náleží nížině severoněmecké. Dělí se v „marš“ při moři a v „geest“, k němuž se čítají i pískovcové kopčiny zaujímající největší čásť provincie. Výška jejich jest nepatrna a nejvyšší bod v celém vřesovišti Lüneburském mezi Allerou a Labem (H. Mechtin) má 188 m. — Geologicky jen rovina jest jed-notna, všecka jsouc kryta diluviem, pohoří zasahují sem pouze výběžky, jež náležejí triasu, juře, wealdenu a křídě. Srv. Německo.

Hydrograficky náleží H. téměř zcela (35.228 km²) do úvodí řek Labe, Vesery a Emže, které na ústí svém rozšiřují se v zálivy mořské, z nichž nejpozoruhodnějším jest Dollart na Emži, nejdůležitějším však aestuarium Labe a Vesery, na nichž vznikly Brémy a Hamburk. Labe (úv. v H-u 8807 km²) teče severovýchodem provincie, tvoříc hranici asi 235 km dlouhou. Na jihoz. hranici provincie teče Verra (asi 8 km) až ke stoku s Fuldou. Nejdůležitější však řekou hann. jest Vesera (úv. zde 19.816 km²), která protéká nebo dotýká se prov. v délce 260 km, tekouc asi uprostřed hlavní části. Její význam zvyšuje mohutný přítok Allera, splavná od města Celle. Záp. čásť provincie v délce 170 km protéká Emže, splavná po celém toku. Z úvodí jejího připadá 6605 km² na H. Nejdále na záp. v délce 63 km teče méně důležitá ř. Vechte. — Větších jezer v H-u není. Pozoruhodna jsou: Steinhuder Meer na hranici schaumburk-lippeské; Dümmersee v pruhu země, jímž souvisí čásť hlavní se záp., na hranici oldenburské; z jezer v sev. bažinách vytknouti jest jezero Bederkesa, u Duderstadtu leží jez. Seeburské a na Harcu ve výši 724 m Oderteich. Četné jsou za to průplavy, jichž užívá se jak ku plavbě tak i k odvodňování bažin. Jmenujeme následující: průplav Hamme-Oste, spojující Hamme (přítok Vesery) s labskou pobočkou Oste, 16 km dlouhý, ale pro plavbu bez významu; průpl. Oste-Schwinge, kanál Hadelnský, který vede z jez. Bederkesa jednak na jih ku Geestě pode jm. Ringstedter-Kanal, jednak na sever k Medemu; průplav Dortmund-Emže, jenž vstupuje na půdu Hannoverskou vých. od Salzbergenu a teče starým kanálem do Emže; jiný průplav spojuje Emži s Vechtou; Nord-Südkanal teče bažinou Bourtangskou, Treckschuitenkanal vede mezi Aurichem a Emdenem, kdežto množství průplavů méně důležitých vykazuje Vých. Frísko. Minerální prameny léčivé nacházíme u Rehburku a Rothenfelde, nejznamenitější mořské lázně jsou na ostr. Norderney a Borkum.

Podnebí. V ohledu klimatickém lze H. děliti na 4 oblasti: krajiny na pobřeží mořském, při močálech a řekách s podnebím vlhkým, krajiny na marši a bařinách s klimatem dusným a mlhavým, na rovinu s podnebím mírným a konečně na horské končiny Harcu s podnebím drsným. Celkem převyšuje průměrná roční teplota 8°, stoupajíc v městě H-u i nad 9°, jinde o něco méně. V drsných krajinách Harcu klesá i pod 8°, obnášejíc v Klausthale ve výši 568 m n. m. jen 6°. Deště jsou dosti časté vlivem blízkého moře. Množství srážek ročních v rovných krajinách vnitrozemí a mezi nízkými pásy horskými 50—60 cm, na pobřeží 70—75 cm, v Klausthale na horním Harcu 150 cm. Větry převládají severozápadní, zvláště na podzim, kdy se měnívají v prudké vichřice, u břehů mořských velmi nebezpečné. Zvláštním úkazem, který časem dostupuje významu klimatického činitele, jest dým zvaný Heer- nebo Moorrauch, povstávající z vypalování rašelinišť, který stává se v záp. nížinách mnohdy velmi obtížným, kdežto na vých. účinek jeho mizí, ač bývá někdy i v Drážďanech pociťován.

O floře a fauně H-u nelze mluviti bez ohledu na floru a faunu ostatního Německa (v. t.).

Obyvatelstvo H-u udává sčítání r. 1890 na 2,278.361 duší, prům. tedy 59 ob. na 1 km². Obyv. rozděleno jest ve 115 měst, 4023 venk. obcí a 323 velkostatky, které úhrnem čítají 315.103 obydl. domů, 4242 neobydl. domů, 1787 jiných obyv. stavení se 448.103 domácnostmi rodin., 29.724 jednotl. samost. osobami a 1772 ústavy s 45.436 chovanci. Dle příslušnosti bylo 2,270.216 Němců, 1706 Rakušanů, 102 Uhři, 2957 Hollanďanů, 226 Dánů, 319 Rusů a 2835 z jiných zemí. Přírůstek obyv. obnášel prům. od r. 1880 ročně 2,46 %, Obyvatelé jsou původem Dolnoněmci (Sasové), na sev.-záp. též Frísové, kdežto východně na hor. Labi u Wustrowa nacházíme ještě stopy obyv. slovanských; na Harcu jest hornická kolonie Franků. Řečí lidu jest po venkově dolnoněmčina, ve městech nabývá stále více půdy hornoněmčina, ač tento její postup i v hl. městě datuje se teprve z našeho století. Všeobecně převládají evangelíci, jichž jest 1,970.091 (lutheráni a reformovaní, tito v menšině, nejvíce na západu). Katolíků jest 287.407, nejčetněji na území býv. bezprostředně poddaných biskupství: hildesheimského, osnabrückého a münsterského, v kterémžto posl. dokonce převládají, tak jako v býv. hrabství Lingenském. Mimo to jest tu 15.112 židů a 5320 jinověrců. — Duchovním potřebám obyv. slouží četné ústavy vzdělávací: universita Arnošta Augusta v Gotinkách, vys. škola technická a zvěrolékařská v H-u, lesnická akademie v Mündenu, hornická v Klausthale, stavební v Nieburce a rolnická v Göttingen-Wende, vojenská v H-u, 24 gymnasia (18 evangel., 3 katol., 3 parit.), 4 progymn., 12 reál. gymn., 13 reál. progymn., 4 reálky, 12 seminářů učitelských (9 evang., 2 katol., 1 žid.), 4 přípravky a 30 vyšších škol dívčích. Z ústavů odborných nacházíme: 7 škol plaveckých, 5 řemeslnických, 3 porodnické, 5 rolnických, školu lukařskou, 5 ústavů hluchoněmých, ústav slepců a 3 blázince. Větší knihovny jsou: Gotinská universitní a králov. knihovna v H-u. O pěstování věd a umění pečuje mimo to společnost věd a umění v Gotinkách, četné společnosti hospodářské a přírodovědecké, společnost zeměvědná v H-u, spolky historické, spolek architektů a inženýrů a divadla.

V ohledu zemědělském má H. 12.599 km² (32,7 %) rolí a zahrad, 3978 km² (10,4 %) luk, 13.454 km² (35 %) pastvin a 6202 km² (16,1 %) lesů. Lze rozděliti provincii na 3 oblasti: krajiny úrodné dolnoněm. marše, kde provádí se na hlinité a naplavené půdě intensivně polní hospodářství, lukařství, zahradnictví a chov dobytka ve stájích. Dále na pastviny na lüneburském vřesovišti a ve Vých. Frísku, pak na již. pahorkatinu s Harcem, kde provozuje se lesnictví, chov bravu a zvěře a v menší míře i polní hospodářství. Menši důležitost mají krajiny geestu a rašeliniště. Na marši shledáváme veškeré severoněm. druhy obilí: žito, pšenici, ječmen, oves, s nimiž střídají se luštěniny a pícniny. Méně rozšířeny jsou tu brambory a proso, za to hojny jsou rostliny průmyslové: řepka, len, konopí a v poslední době též cukrovka, z které 44 cukrovarů spracuje do roka průměrně na 9 mill. q. Zastoupeny jsou též všeobecně zeleniny a ovoce (třešně). Zde také značný jest chov koní (vlád. obvod Stade), pak drůbežnictví, hlavně chov husí. Vřesoviště lüneburské zaujímají z větší části pastviny, na nichž pasou se veliká stáda černých ovcí; mimo to pěstuje se zde proso, kdežto borůvky jsou předmětem značného vývozu. Východ. Frísko pak má důležitost pro chov skotu a koní (vlád. obvod Aurich), a to počtem i jakostí zvířat. Na již. pahorkatině nacházíme celkem tytéž plodiny jako na marši, jenže pěstování jich není tak vydatné; v Gotinsku vyskytuje se i tabák. Velká péče věnuje se chovu ovcí, zvláště jemný brav jest v krajině mezi hlav. městem a Harcem. Na Harcu ustupuje polní hospodářství kultuře lesní, i převládají na nižších pahorcích buky, na vysokém Harcu smrky. Důležitost lesů těch zvyšuje, že daleké kraje rovin jsou úplně bezlesé. Zde chová se též hojně zvěře (v Gährde) a chytá zpěvavé ptactvo, města pak Alfeld a Andreasberg jsou proslulá chovem kanárů. Vyvážejí se odtud brusinky. Podřízené místo v zemědělství zaujímají krajiny geestu, na němž jest hl. plodinou žito, a rašeliniště, která plodí při vypalovací kultuře proso, při silném hnojení zemitém a vysoušení též žito a brambory. Celkem zaujímají obiliny ⅗ veškeré orné půdy, při čemž na prvním místě stojí žito, pak oves, pšenice a ječmen. Stav dobytka jeví se r. 1892 takto: 222.582 koní, 985.279 skotu, 1,777.616 ovcí, 1,040.990 vepřů, 221.343 koz, mimo to bylo 161.815 úlů včel. Státní hřebčinec jest v Celle. — Rybářství, zvláště mořské, provádí několik společností, ač s malým úspěchem. Pro hornictví jest nejdůležitější Harc s jižní pahorkatinou. Zde dobývají se rudy stříbrné, olověné, železné a měděné, železné mimo to v celé hornatině, uhlí kamenné a hnědé nalézáme u Osnabrücku, na Deisteru, Osterwaldu a j., ložiska soli kamenné jsou u Egerstorfshallu a Neuhallu u m. H-u a v Lünebursku. Zvláštní důležitost má kraj petrolejový, táhnoucí se již. od Celle; akciová spol. vrtá na petrolej u Ölheimu. Zvláštní továrna spracuje ročně asfaltu asi 190.000 q. V sev. krajích poskytují ohromná ložiska rašeliny nejen výhradní palivo bezlesým končinám, nýbrž dávají i značný přebytek k vývozu na jih, do Hamburku, Brém atd. Z jiných látek nerostných nalézá se zde sádra, vápno, mramor, břidlice (tabulová), jíl na dýmky, kaolin a j. R. 1892 obnášela úhrnná cena dobytých nerostů 10,15 mill. marek.

Průmysl hannoverský nedostoupil ještě k té dokonalosti jako v sousedním Sasku, zvláště v některých krajích chybí úplně a obmezuje se po celé provincii téměř výlučně na města. Nejrozšířenějším jest tkaní lnu, provozované jako vedlejší zaměstnání domácně po celém H-u, továrničky pak u Osnabrücku a Hildesheimu, kdežto nejdůležitějším jest průmysl železářský. Nacházímeť vysoké peci na spracování rudy na Harcu a u Osnabrücku, velikolepé železolijny a strojírny v m. H-u, zbrojírny v Herzberku, továrny na drobné zboží železné v městech harcských a lese Solingenském (nože, kosy atd.). Znamenitá jest též výroba piva se 447 pivovary, které produkují hlavně tak zv. Weisz- a Broyhanbier, vynález to domácí, pak líhu s 329 lihovary. Z jiných odvětví průmyslu třeba uvésti běličství, soukenictví, přádelnictví vlny (Gotinky, Hameln, Einbeck), bavlnářství (m. H.), výrobu kůže, papíru, zboží dřevěného, gummového a guttaperčového (Harburg), tabáku a doutníků (u Brém), cukru, výrobků chemických (Goslar), zboží hliněného (Uslar), skla a j. Lodi stavějí se v městech přístavních: Geestemünde, Papenburku, Harburku atd. Celkem jest jih průmyslně daleko pokročilejším než krajiny severní. — Obchod jest dosti značný, netvoří však samostatného celku. Podporován jest obch. komorami v Emdenu, Geestemünde, Gotinkách, Goslaru, H-u, Harburku, Hildesheimu, Leeru, Lüneburku, Osnabrücku a Verdenu, pak všelikými dopravními prostředky, především plavbou a železnicemi. Lodí hannov. čítalo se r. 1893: 789 plachetních o 52.980 t a 52 parních o 24.273 t. Z 39 přístavů mořských, přístupných lodím ponoru 1,5—7,5 m, jsou nejvýznačnější: Geestemünde, Emden, Pappenburk, Leer, Weener, Karolinensiel, Groszefehn a Harburk, avšak přirozeným střediskem obchodu námořního pro H. jsou Brémy, proti nimž mizí Geestemünde jako Harburk proti Hamburku. Plavba vnitrozemská na řekách a četných průplavech ztratila významu železnicemi. Středem spojení železničního jest m. H. Úhrnem má provincie H. 2209,6 km železnic, z nichž jest 1817,69 km tratí hlav. a 362,93 km vedl. Na 100 km² půdy připadá tudíž 5,67 km drah a na 10.000 ob. 9,7 km. Z tratí jsou nejdůležitější: Berlín-Brémy-Emden, Berlín-Amsterdam, Berlín-Kolín, H.-Altenbeken, Berlín-Frankfurt, Brémy-Frankfurt, Hamburk-Frankfurt a Hamburk-Venloe. Silnic má H. 10.695 km.

V ohledu správním podrženo až do r. 1885 staré zřízení zemské, dle něhož země dělila se na krajinské vlády (Landdrosteien), rozdělené opět v úřady. Avšak zákonem ze dne 6. bř. a 7. kv 1884, vstoupivším v platnost dnem 1. dub. 1885, o řádu obvodním a provinciálním rozdělena prov. dle zřízení staropruského na 6 vlád. obvodů se 78 kraji, a to: H. s 13, Hildesheim 17, Lüneburk 16, Stade 14, Osnabrück 11 a Aurich 7 kraji, dále na 7 krajinských zastupitelstev (Landschaften); zároveň uvedeno provinciální directorium. Soudně podřízen jest H. (mimo kraj Ilfeld) s některými okol. kraji vrch. zem. soudu v Celle, jehož okrsek rozdělen jest na 9 soudů zem. a 117 soudů úřed. — Vojensky náleží H. k obvodu 10. armád. sboru až na vl. obvod Stade, patřící k 9. sboru. Gener. velitelství 10. sboru jest v H-u i jest celkem v provincii 21.683 mužů vojska. Vrchní báňský úřad jest v Klausthalu, vrchní poštov. ředitelství v H-u. Do něm. sněmu říšského vysílá H. 19, do sněmu pruského 36 členů a v panské sněmovně náleží mu 10 členů. — Co do síly poplatní jeví H. následující poměry: poplatníků jest 475.722, od daně třídní osvobozeno 1,627.175, dani příjmové podrobeno 55.573 osob, mezi nimi jen 22 s roč. příjmem nad 60.000 marek. — Znakem H-u jest stříbrný kůň v červeném poli, barvy jsou žlutá a bílá. — Srov. Guthe H., Die Lande Braunschweig und H. (2. vyd. H., 1888); J. Meyer, Die Provinz H. (2. vyd. H., 1888); Ringlib, Statist. Handbuch der Pr. H. (5. vyd. H., 1885); H-land in Wort und Bild (H., 1891); Boysen, Statist. Übersichten über die Pr. H. (H., 1892); Staatshandbuch über die Pr. H.; Gotkowski, Die Gemeindeverfassungsgesetze für die Pr. H. (Berlín, 1891); A. Papen, Topogr. Karte von H. u. Braunschweig, 1:100.000 (70 listů, 1832—47). Tšr.

Dějiny. Nejstarší dějiny hannoverské spadají v jedno s brunšvickými. Jádrem obou zemí byla velfská allodia v Dolním Sasku, jež r. 1235 za Oty Dítěte, vnuka Jindřicha Lva, od císaře Bedřicha II. povýšena byla za vévodství brunšvicko-lüneburské. — Vlastní dějiny hannoverské počínají se založením mladší linie brunšvicko-lüneburské čili novolüneburské Vilémem, synem Arnošta I. Vilém († 1592) a starší bratr jeho Jindřich rozdělili se r. 1569 o země tak, že Vilém dostal Lüneburk a Celle, odkudž se i jmenoval vévodou cellským. Za vlády synů jeho H. ve válce 30leté brzo bylo na straně císařské, brzo proticísařské. Syn Vilémův Jiří ostavil 4 syny: Kristiána Ludvíka, Jiřího Viléma, Jana Bedřicha a Arnošta Augusta. Kristián Ludvík vzal si r. 1648 Lünebursko se sídlem v Celle a Jiří Vilém Kalenbersko a Gotinky se sídlem v H-u. Kristián Ludvík zemřel r. 1665, neostaviv syna a v zemi jeho uvázal se Jiří Vilém, Kalenberska č. H-ska postoupiv Janu Bedřichovi. Jiří Vilém horlivě se účastnil tehdejších událostí evropských a získal od Brunšvicka Dannenberg, Lüchov, Hitzacker a Scharnebeck. Jan Bedřich ve válce r. 1673—79 pomáhal Francouzům, kdežto Jiří Vilém stál na straně císařově. Jan Bedřich zemřel r. 1679 a nástupcem byl mu mladší bratr Arnošt August.

H. kurfirštstvím. Arnošt August (1679—98) pojal (r. 1658) za manželku Sofii, dceru zimního krále Bedřicha Falckého, a Elišky, dcery Jakuba I., i získal tudíž rodu svému právo ke koruně anglické. Způsobil mnohé opravy, zvelebil správu a finance, obmezil moc stavů, prohlásil nedílnost země i zavedl nástupnictví dle prvorozenstva, následkem čehož syn jeho Jiří Ludvík zděditi měl i země tchána a strýce svého Jiřího Viléma, vévody cellského. Ve věcech zahraničných držel se věrně císaře Leopolda, pomáhal mu proti Uhrům, Turkům a Francouzům, i byl za to r. 1692 povýšen za kurfiršta (tehdy již devátého). Ostatně viz Königsmark. Syn a nástupce jeho Jiří Ludvík (1698—1727) zdědil (1705) po smrti strýce svého Jiřího Viléma vévodství Cellské i nastoupil po smrti královny Anny r. 1714 na trůn anglický jakožto pravnuk krále Jakuba I. Mezi H-skem a Anglií byla tudy personální unie. Král odešel do Londýna i dal zemi spravovalti místodržitelem a tajnou radou, následkem čehož se tam rozmohly rozličné zlořády. O to pak, aby vliv krále-kurfiršta v Německu příliš nevzrostl, staralo se Prusko. V Anglii Jiří Ludvík nazýval se Jiří I. Účastnil se války o španělské dědictví a též i války nordické. Získal smlouvou s Dány (1715) vévodství Brémské a Verdské i byl v držení zemí těch potvrzen smlouvou štokholmskou (1719). Císaři byl věren, avšak když Rakousko a Španělsko po pádu Alberonově se smířily, pojal k nim nedůvěru i zjednal proti nim (1725) s Francií a s Pruskem t. zv. hannoverskou allianci v Herrnhausích. Syn jeho Jiří II. August (1727—60) měl nesnáze s králem pruským Bedřichem Vilémem I., jenž i do H-ska posílal najímat vojáky. Válka však (1731) odvrácena prostřednictvím Brunšvicka. Veliké zásluhy o H. získal si Jiří II. r. 1733 založením university v Gotinkách, na niž pak ministr jeho von Münchhausen povolal nejslavnější učence německé. Za války o rakouské dědictví Jiří II. stál na straně Marie Terezie. Ve válce sedmileté však držel s Pruskem, anať Marie Terezie přičiněním Kounicovým se byla spolčila s Francií. Vnuk jeho Jiří III., syn prince waleského Ludvíka (1760—1820), učinil r. 1763 s Francií mír v Paříži. Sídlil v Londýně, avšak pečoval o hmotné i kulturní zvelebení země Hannoverské. Stál na straně Pruska (1785), když císař Josef II. opanovati hodlal Bavory. Za vlády jeho účastnili se plukové hannoverští ve službách anglických války o svobodu americkou (1774—83), jakož i války proti revoluci francouzské (1792—93). V míru Lunévillském (1801) H-sko dostalo biskupství Osnabrücké, po němž dychtilo již od r. 1648. Ale za nedlouho potom povstaly mezi Anglií a mocnostmi severními různice a konsul Napoleon vyzval krále Bedřicha Viléma III., aby H. obsadil. Země tudy opanována od Prusů, kteří však opět odtáhli, když mezi Anglií a Francií započato bylo jednání, jež pak vedlo k míru Amienskému (1802). Avšak když brzy potom Anglie znova se dala do války s Napoleonem, H-sko zas obsazeno od Francouzů (1803). Tehdy množství vojínův a důstojníků hannoverských odešlo do Anglie, kdež hlavně z nich utvořena „legie anglo-německá“. Když pak velitel vojska franc. v H-sku, maršálek Bernadotte, r. 1805 povolán byl na jih do války proti Rakousku, vrazili do země Rusové, Švédové a též i dotčená legie. Avšak odtáhli, když Napoleon krátce po bitvě u Slavkova H. ku správě odevzdal Prusku (1806). Prusové tedy zabrali zemi, avšak již po něco málo měsících opanována zase od Francouzů, jižto byli mezitím Prusy porazili u Jeny a Auerstädtu (1806). Jižní části H-ska připojeny (1807) k novému království Vestfálskému a po některé době (1810) i severní, ale brzy potom kraje při ústí Emže, Vesery a Labe přivtěleny přímo k Francii (1810). Roku 1813 H-sko obsazeno od spojencův i vráceno kurfirštovi Jiřímu. Na kongressu pak vídeňském uznáno královstvím i dostalo od Pruska Hildesheimsko, Vých. Frísy a j., začež mu zas odstoupilo Lauenburska.

H. královstvím (1815—66). Král Jiří III. koncem života stižen byl duševní chorobou a vládu za něho konal nejstarší syn jeho princ regent Jiří IV. Až dotud jednotlivé provincie hannoverské měly každá svůj vlastní sněm a na ten chodili stavové: praeláti, šlechta a poslové měst, tvoříce tam zvláštní kurie. Princ regent Jiří IV., maje k radě a pomoci obratného státníka hrab. Münstera (jenž spolu s hrabětem Hardenberkem, potomním státním kancléřem pruským, s úspěchem byl hájil zájmů hannoverských na kongressu ve Vídni), svolal r. 1814 všeobecný sněm zemský o jedné komoře, a sice na základě feudálně-aristokratické ústavy, k tomu konci oktroyované. Na sněmě zasedalo 10 praelátů, 43 šlechticů, 29 poslanců z měst a 3 zástupci statkářů nešlechticů. Nejmladší syn Jiřího III., Bedřich Adolf, vévoda z Cambridge, mínil sice v řeči zahajovací, že nový sněm H-sku tím bude, čím Anglii parlament, ale předpovědění to se nevyplnilo. Po některé době (1819) vydána ústava nová se sněmem o dvou komorách. V první zasedali: 3 knížata, 3 hrabata, 2 katoličtí biskupové, 3 praeláti protestantští, pánové majorátní, někteří vysocí hodnostáři a 35 poslanců stavu rytířského. V druhé seděli: zástupci university a duchovenstva, 31 poslanců z měst a 22 zástupci statkářů nešlechticů. Práva sněmu byla celkem velmi skrovná. Za vlády Jiřího IV. (1820—30) neudálo se také nic valně důležitého. Avšak když nastoupil bratr jeho Vilém I. (1830—37), věci se obrátily. Ve Francii vypukla (1830) revoluce červencová i způsobila mocný rozruch i v H-sku. Lid se probouzel, a předáci jeho žádali ústavy lepší, zejména zastoupení na sněmu i stavu selského. Král Vilém I. jmenoval tehdy oblíbeného v zemi vévodu z Cambridge vicekrálem (1831) a nová ústava vydána dne 26. září 1833. Rozdělení sněmu na dvě komory podrženo, avšak práva sněmu rozšířena a mezi poslance dostali se i zástupci stavu selského. Přehlášena zodpovědnost ministrů a slíbena svoboda tisku. Ústava potvrzena však toliko od krále Viléma, jenž zemřel r. 1837. V Anglii nastoupila po něm na trůn neť jeho Viktorie, dcera mladšího bratra jeho Eduarda, vévody Kentského, v H-sku pak, kde byl v platnosti zákon salický, následoval po něm nejmladší bratr jeho, svrchu dotčený Arnošt August.

H. královstvím od Anglie odloučeným. Arnošt August (1837—51) ústavu z r. 1833 zrušil a zavedl ústavu z r. 1819. Od úředníků státních, od professorův a i od advokátů žádána nová přísaha králi na znamení, že novému stavu věcí se podrobují. Tomu však opřelo se sedm předních professorův university gotinské (Dahlmann, Vilém a Jakob Grimmové, Gervinus, Albrecht, Ewald a Weber), načež všickni sesazeni a tři z nich, Dahlmann, Jakob Grimm a Gervinus, i vypověděni. Vášně, jež tehdy se rozpoutaly, dovedla však vláda držeti na uzdě, a po některé době nastal i klid, obzvláště když vláda horlivě přihlížela ku zvelebení blahobytu. Ruch nový rozproudil se r. 1848 následkem únorové revoluce franc. a snahou národa německého o založení říšské jednoty a změnu veškerého dosavadního zřízení státního a společenského. Král Arnošt August slíbil (17. bř.), že oprávněným žádostem lidu vyhoví. Obnovena tedy ústava z r. 1833, povoláno liberální ministerstvo Stüve-Bennigsenovo, zavedena svoboda tisku, privileje šlechtické odstraněny a způsobeny rozličné reformy. Avšak ve příčině snah o založení říšské jednoty německé Arnošt August stavěl se na stanovisko partikularistické a velkoněmecké, proti Prusku se drže Rakouska. Když král pruský ve Frankfurtě zvolen byl za císaře, žádala druhá komora, aby se H. ihned podrobil pruské nadvládě, ale král ji za to neprodleně rozpustil. Když pak král pruský koruny německé nepřijal, Arnošt August učinil s ním a se Saskem spolek k urovnání poměrů německých. Avšak ostatní státové němečtí ke spolku nepřistoupili, i vystoupiv Arnošt August z něho, súčastnil se obnovení dřívějšího bundestagu i pracoval o založení zvláštního spolku severozápadoněmeckého, čímž ovšem Prusko velmi bylo podrážděno. Bundestag sešel se opět v září 1850 a zároveň se živly partikularistickými nové síly nabyli též živlové konservativní. Ministerstvo Stüve Bennigsenovo propuštěno a povoláno konservativní Münchhausenovo. Z posledních skutků vlády Arnošta Augusta bylo, že přistoupil k celní jednotě něm. (1851). Syn a nástupce jeho Jiří V. (1851—66) ministerstvo Münchhausenovo propustil a povolal ministerstvo konservativnější (von Schele, Bacmeister, Windhorst, Brandis, Borries, von der Decken). To hledělo ústavu změniti ve smyslu zpátečnickém, a když nepochodilo, povoláno ráznější ministerstvo Lütken-Leuthe-Wedemeyer, a když ani to nic nespravilo, povoláni k veslu zástupci strany feudální Kielmannsegge, Platen-Hallermund, Brandis, Borries, von der Decken a von Rothmer (1855). I zavedena opět ústava, jak byla před r. 1848. Některé reformy ovšem ponechány, jako zodpovědnost ministrů, veřejnost jednání soudního, zrušení práva honebního, samospráva obecní, přístup k úřadům bez ohledu na stav a rod a j. Avšak na služebníky státní a církevní vydal hrabě Kielmannsegge přísné zákony kázeňské, zrušil soudy porotní ve příčině věcí tiskových a politických, zrušil národní gardu, ztenčil práva sněmů provinciálních, které se dotud scházely vedle všeobecného sněmu zemského, a do státní rady, ze které předsedové obou komor sněmovních byli vyloučeni, povolal — policejního ředitele. Odpor proti vládě mnoho nepomáhal, neboť když se komory záměrům jejím protivily, byly rozpuštěny, a vláda si potom provedla, co chtěla. Ve věcech pak všeobecně německých držel se H. i dále směru protipruského a velkoněmeckého, a to i když r. 1862 povoláno bylo nové ministerstvo ze členů různých stran politických. Tím ovšem nenávisti mezi H-skem a Pruskem stále přibývalo a poměry obapolné zhoršily se obzvláště r. 1865, když duší nového ministerstva stal se nadaný Bacmeister, nepřítel Bismarckův. Za války r. 1866 stál H., jakož ani jinak nemohl, na straně Rakouska, a po srážce u Langensalzy (27. čna) slepý král Jiří V. donucen 29. čna ke kapitulaci. Vše bylo ztraceno, země zaplavena vojsky pruskými a král odešel do vyhnanství. Usadil se v Hietzingu u Vídně. H. pak stal se patentem ze dne 20. září pruskou provincií. Srv. Havemann, Gesch. der Lande Braunschweig u. Lüneburg (nové vyd. Gotinky, 1853—57, 3 sv.); Schaumann, Handbuch der Geschichte der Lande H. u. Braunschweig (Hannover, 1864). Šra.

2) H., král. pruské hlav. a sídelní město, hlav. město prov. a vlád. obvodu H-u, do r. 1866 sídlo královské, tvořící městský okres, na 52°22′ s. š. a 9°45′ v. d., u vtoku ř. Ihme do Leiny odsud splavné, 57 m n. m., v krajině písčité, ploché, ale dobře vzdělané. Má 42 km v obvodu a zaujímá 3955 ha plochy, z níž 599 ha zastaveno jest 8863 domy, 407 ha zaujato cestami a 54 ha vodní plochou. Stř. tlak vzduchu jest 756 mm, průměrná roč. teplota 8,5—9° kolísá mezi +28,2° a —16°, množství roč. srážek obnáší 57 cm. Obyv. má (1895) 209.116 (průměr. roč. přírůstek 4,5 %), 34.622 domácností a 164 ústavy. Dle nábož. jest 88,34 % evang., 8,57 % katol., 2,4 % židů a 0,69 % jinověrců. Posádka 6291 m. Jádrem města jest Staré město na pr. bř. Leiny, proti němu na l. bř. ze XIII. stol. Nové město, dále na pr. břehu Jilské Nové město (Ägidien-Neustadt) z r. 1747, konečně v našem stol. připojeno: Město Arnošta Augusta, Město Jiřího, Město Mariino, pak býv. předměstí Glocksee, List, Vahrenwald, Hainholz a Herrenhausen. Za Ihmou na záp. leží dosud samost. město Linden, kdežto na vých. objímá město po celé délce les Eilenriede výměry 662 ha. Uvnitř města v Markt-, Knochenhauer-, Schmiede- a Burgstrasse nalézáme budovy středověké s vikýři a vysokými štíty (dům „Isern Pforte“, „Alte Kanzlei“, Leibnizův a j.), kdežto moderní ulice, zvláště Georg- a Friedrichstrasse, jsou široké s domy palácovými, sady a stromořadími. Z pomníků uvádíme: sochu Arnošta Augusta na stejnojmenném náměstí, sloup Waterlooský, chrámek s poprsím Leibnize, bronz. sochu Schillera na nám. Jiřího, pomník Marschnerův, technol. Karmarsche a chirurga Stromayera na nám. Divadelním a pomník bojovníků v Eilenriede; zajímavy jsou bronzová kašna a Ebhardtova, pak 10 mostů. Ze 16 kostelů jest Marktkirche ze XIV. stol. s četnými náhrobky a věží 90 m vys., chrám Novoměstský chová hrob Leibnizův, katol. chrám P. Marie hrob státníka Windthorsta, kostel sv. Kříže, chrám Kristův, sv. Trojice a sv. Pavla, zvláště pak zámecká kaple se značným pokladem starožitností a ostatků; židov. synagoga jest slohu přechodního. Mezi stavbami světskými v čele stojí býv. králov. zámek s velkolepým sloupovým portálem, zámek krále Arnošta Augusta s jeho soukromými sbírkami, stará gotická radnice s nádherným sálem, král. divadlo, král. knihovna a archiv, ústav jízdní, provinc. museum slohu rom., budova soudní, pošt. a telegrafní ředitelství, tržnice a j. Zvláště vyniká ústřední nádraží z l. 1876—80 (náklad 22,500.000 m.), pak palác Welfský ve čtvrti Herrenhausen, v němž od r. 1879 jest vys. škola tech. V téže čtvrti, k níž vede nádherné lipové stromořadí, jest král. letohrad se zahradou, Welfským museem, botan. zahradou a mausoleem, na blízku pak v Georgsparku villa Solms a Jägerhof. Na vých. od města jest koncertní zahrada Tivoli a zahrada zool. Z ústavů vzdělávacích přední jest vys. škola technická s 52 doc. a 964 posl. a knihovnou o 145.000 sv., pak zvěrol. vys. škola s 15 doc. a 200 posl. Z vyšších ústavů jsou zde: 3 gymn., 2 reál. gymn., 3 reálky, vyšší škola obchod., 2 semináře učitelů a 1 učitelek, 11 škol dívčích, vojenská škola, jízdárna, škola porodnická a j. Ze sbírek vyniká: král. knihovna se 190.000 sv. a 4000 rukop., knihovna města a společ., museum Welfské, provinciální (se sbírkou starožitnickou, přírodov., histor., umělec. a galerií Cumberlandskou), museum živnost. a Kestnerovo (se starožitnostmi řeckými, římskými, egyptskými a etrurskými) a j. Divadla jsou 3: královské s dotací 400.000 m., residenční a městské; časopisů je 55, z nich 10 polit.; hojné jsou spolky: histor., přírodověd., zeměvědný, architektů a inženýrů, lékařů, umělců a pak 50 nemoc. pokladen s 19.570 členy. Mezi ústavy dobročinnými jest 8 nemocnic civ., vojenská, sirotčinec, ústav slepců atd. H. jest sídlem nejvyš. prov. úřadů: vrch. praesidia, generál. kommisse, gener. superintendenta, zem. konsistoře, ředitelstev berního, poštovního a železničního, provinc. direktoria, pak gener. ředitelství 9. arm. sboru, zem. soudu, jemuž podřízeno 16 okres. soudů, mimo to správy obvodní atd. Správa městská spočívá v rukou městského ředitele, syndika, 17 čl. magistrátu a 24 zástupců. Sbor hasičský čítá 163 mužů. H. má 2 plynárny (z r. 1826), vodárnu, elektrárnu, ústřední jatky a tržnici. Dluhy města činí 28,280.843 m. a jmění 3,342.892 m. Obchod, vzkvetlý stavbou železnic, zabývá se plodinami a výrobky domácími, mimo to jsou jeho předmětem: zboží železné, gummové a cukrové, čokoláda, víno (zvláště červená franc.), káva, rýže, obchod. knihy, kože, uhlí, koně atd. Podporován jest obch. komorou, amer. konsulátem, hlav. závodem říš. banky (obrat r. 1893: 1744 mill. m.), bankou hannov. s akc. kap. 12 mill. m.. ústavy úvěrními a peněžními, pojišťovnou, bursou a j. Dopravnictví vykazuje 38,07 km koňské dráhy, omnibusy, rozsáhlou dopravu pošt. a telegrafní (r. 1892: 48,12 mill. zásilek a 1,65 mill. telegr.), pak 1306 stanic telefonních. Nejdůležitější pro H. jsou železnice; ústí zde násl. trati: H.-Stendal-Berlín, H.-Brunšvik-Magdeburg, H.-Lehrte-Hildesheim, H.-Altenbeken, H.-Osnabrück-Rheine, H.-Kolín, H.-Geestemünde, H.-Hamburk-Kassel a H.-Visselhövede. Velkolepá jsou nádraží: ústřední, pro zboží (Weidendamm), plodiny (Möhringsberg), dobytek (Hainholz) a jihohannoverské. Rovněž průmysl zdvihl se velice železničním spojením i zaujímá H. jedno z předních míst v Německu; z větších závodů jest zde: přádelna, tkalcovna a mechan. tkalcovna bavlny, stroj. přádelna, továrna na voskované plátno, 10 strojíren, 6 železolijen, továrny na střelivo, zápalky, zboží zlaté, stříbrné, bronzové a tepané, klavíry (9), chemikálie a barvy (13), tapety (3), zboží natěračské a lampy (7), tabák a doutníky (40), 2 peci vápenné, 19 cihelen, 11 pivovarů, 26 lihovarů, 31 tiskáren atd. H. jest sídlem 25 odbor. spol. živnostenských. Znakem města jest trojlist a lev. — H. byl osadou snad již za Karla Vel., jméno H. čteme ve XII. stol. (vicus Honovere), kdy patřil Jindřichu Lvu. Po něm zdědil ho jeho syn, falckrabí Jindřich, po tomto synovec téhož, Otto Dítě. R. 1241 H. povýšen na město, r. 1267 připadl vév. Janovi a po něm synu jeho Ottu Přísnému, který jej r. 1309 obehnal zdí. Na čas stál pod lenní mocí biskupa hildesheimského, až r. 1369 přešel na vév. Magna brunšvického. R. 1371 domohlo se město shořením hradu Lauenrode úplné samosprávy, a jsouc od r. 1386 členem Hansy, zkvétalo obchodem a průmyslem. R. 1495 připadl H. vév. Erichu kalenberskému, r. 1533 násilím zavedena reformace, čímž město valně pokleslo. Nový rozkvět počal r. 1636, kdy stal se H. sídelním městem, kterýmž zůstal až do r. 1866, vyjmouc l. 1714—1837, kdy byla v H-u jen část dvořanstva a dvůr sídlil v Anglii. R. 1810—13 patřil ku král. Vestfálskému, dne 17. čna 1866 obsazen Prusy a připojen i s královstvím k Prusku. — Srv. H. und Umgegend (H., 1874); Hirschfeld, H-s Grossindustrie u. Grosshandel (Lips,, 1891); Die kön. Residenzstadt H. (H., 1892); Hartmann, Gesch. der k. Residenzstadt H. (H., 1886). — Hannoverský vládní obvod v pruské prov. H-u na území býv. knížectví Kalenberského a hrab. Hoya a Diepholz s plochou 5716 km² rozpadá se orograficky na jihovýchod hornatý (Süntel s horou Hohe Egge 441 m, Deister s Höfelerem 403 m a j.), porostlý lesy a úrodný, kdežto severovýchod jest plochý s rozsáhlými vřesovišti a bažinami; protéká jím Vesera s přítoky Leine a Aue. Ob. má 526.212 (1890) a to 489.573 ev., 29.175 katol., 6050 Židů a 169 jinověrců. Vojska jest 7304 m. Obyv. provozuje především orbu a chov dobytka, ve městech také průmysl; z výrobků hornických důležity jsou uhlí a sůl kamenná, pak láme se kámen stavební i sochařský. Obvod rozdělen ve 13 krajů. Venkovský kraj hannoverský s plochou 287 km², mimo několik skal růz. útvaru v okolí Lindenu plochý a nízký, na ř. Leine a Ihme, má 35.401 ob. (1890). Tšr.