Ottův slovník naučný/Hanno Martin
| Ottův slovník naučný | ||
| Hanno (arcibiskup) | Hanno Martin | Hannón |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hanno |
| Autor: | Antonín Truhlář |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 853. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Martin Hanno |
|
Hanno Martin, nadaný básník v latinském tovaryšstvu Jana Hodějovského z Hodějova (* 1526 v Hradci Králové — † 22. list. 1550 ve Vitemberce), vzdělával se nejprve na škole ve svém rodišti a potom od r. 1545 v Praze, kdež měl učiteli vynikající pěstitele lat. poesie Jana Schentygara a Matouše Collina. R. 1547 své veršované prvotiny předložil Hodějovskému a od té doby ve stálé oblibě u něho potrval. Na jaře r. 1549 přešel z Prahy na universitu ve Vitemberce a zabýval se jednak studiem lékařským, jednak mathematikou a hvězdářstvím, zakoušeje při tom dosti svízelů pro nedostatek hmotných prostředků. R. 1550 dosáhl hodnosti magisterské, maje promotorem Pavla Ebera Chyžického, a chystal se k návratu do vlasti; avšak náhlá nemoc životu jeho předčasný konec učinila. Práce jeho jsou všecky veršované, namnoze příležitostné, rázu výpravného nebo rozjímavého; provedením bývají jednoduché, bez obvyklého rozpřádání a jalového bombastu. Většinou svědčí Hodějovskému a tištěny byly skoro veskrze ve Farraginech, zejména četná poslání, popisy, elegie, epigrammy, apophoreta (vzkazy). K rozsáhlejším náležejí a z části též o sobě byly vydány Epistola Academiae Pragensis ad Ferdinandum regem (1549); De Academia Wittebergensi (1550); De Saxonia (1550); Hodoeporicon Borotinense (v. „Osvěta“, 1883, str. 974); Idyllion de hastiludio a serenissimo archiduce Ferdinando instituto. Epithalamion de nuptiis M. Laur. Span (1550); Carmen de agno mactato (1550) s přípisem radě města Hradce Králové a j. Smýšlení jeví se všude ušlechtilé, zbožné, vděčné a vlastenecké, ale zároveň též nedostatek vzletu a jadrnosti. Smrti H-vy želela řada předních básnířů tehdejších, Collinus, Schentygar, Banno, Mitis, Balbin Jan, Orcinus, Vabruschius, a z cizích Vít Vinshemius mladší ve Vitemberce; žalozpěvy tyto pospolu vydal Collinus, který zesnulého jako vlastního syna si byl vážil. Thř.