Ottův slovník naučný/Hann

Ottův slovník naučný
Han-lin a Han-lin-yuen	Hann	Hannay

Údaje o textu
Titulek:	Hann
Autor:	František Augustin
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 850–851. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Julius von Hann (německy)

Hann Julius, meteorolog rak. (* 1839 v zámku Hause u Lince). Gymnas. studia konal v Kremsmünstru, universitní ve Vídni, vyučoval pak na reálce v Linci a ve Vídni mathematice a fysice. Věnovav se však meteorologii, uvázal se s Jelinkem v redigování meteorologického časopisu (zal. r. 1866) a byl ustanoven za adjunkta ústř. ústavu pro meteorologii. Habilitovav se r. 1868 za docenta meteorologie na universitě, byl r. 1873 jmenován mimoř., r. 1877 řádným professorem a ustanoven zároveň ředitelem c. k. ústř. ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus ve Vídni. H. zjednal si svými pracemi záhy takového uznání, že byl již r. 1872 přijat za dopisujícího, r. 1877 za skut. člena cís. akademie věd ve Vídni, jmenován dvor. radou a vyznamenán čestným odznakem za umění a vědu. Vynikaje jako bystrý badatel, náleží H. k nejpřednějším pěstitelům meteorologie, s jehož jménem spojeny jsou mnohé její pokroky za posledních let. Hlavní zásluhou jeho jest, že při řešehí alpského problému „föhnu“ (v. t.) zavedl první užívání mechanické theorie tepla v meteorologii a že objasnil dosud nejdůkladněji úkaz zvaný „přílivem a odlivem atmosféry“, jevící se v denním kolísání tlaku barometrického. Mimo to pojednal důkladně o mnohých jiných otázkách meteorolog., jako o ubývání teploty, hojnosti páry s nadmořskou výškou a j. V poslední době vyvozuje H. z pozorování vykonaných na vysokých horách, zvláště na Sonnblicku, důležité výsledky pro theorii cyklonů a anticyklonů. Sepsav velkou soustavnou klimatologii, vykonal dílo trvalé ceny a uveřejňuje hojné zprávy klimatické, přispívá vydatně k seznání klimatických poměrů na celém povrchu zemském. O všestranné činnosti H-ově svědčí nejlépe články, zprávy a referáty uveřejňované v časopise pro meteorologii, vydávaném meteorol. spol. rakouskou a v poslední době též německou, jejž H. od počátku r. 1866 až podnes rediguje. Z meteorologie domácí uveřejnil práce vynikající nad jiné kritickou úpravou látky a přesností výpočtů, jako o dešťopisných poměrech v Rak.-Uhersku, o teplotě vzduchu v zemích alpských, o proměnlivosti teploty v Rakousku, o rozdělení tlaku barometrického ve střední Evropě. Ústřední ústav pro meteorologii ve Vídni řízením H-ovým požívá pověsti nejchvalnější; rakouská síť meteorologická byla rozšířena založením některých důležitých stanic, zvláště v Alpách, z nichž stanice na Obiru v Korutansku pojmenována byla na jeho poctu „Hannwarte“. Vzorna jest publikace ústavu „Jahrbücher“, obsahující výsledky meteorol pozorování na jeho stanicích. Na meteorol. konferencích a kongressech mezinárodních zasazoval se H. stejně jako Jelinek o zavádění přesných přístrojů a jednotných method pozorovacích, jakož i o stejné uveřejňování výsledků. Z četných prací jeho uveřejněných v časopise pro meteorologii jmenujeme: Der Föhn in den österr. Alpen (1867); Neue Arbeiten über d. Föhn (1868); Über die Reduction der Barometerstände auf das Meeresniveau (1873—74); Abnahme des Wasserdampf gehaltes der Atmosphaere; Die Gesetze der Temperaturaenderung in aufsteigenden Luftströmen (1874). Ve spisech víd. cís. akademie věd uveřejnil: Die Wärmeabnahme mit der Höhe (Sitzb., 1870); Über die Veraenderlichkeit der Tages temperatur (t., 1875); Zur Meteorologie d. Alpengipfel (t., 1878 ; Untersuchungen ü. d. Regenverhältnisse in Österr.-Ungarn. (t., 1879—80); Über den Föhn in Bludenz (t., 1882); Die Temperaturverhältnisse d. österr. Alpenländer (t., 1884); Resultate d. meteorol. Beobacht. auf dem Sonnblick (t., 1888—91); Untersuch, u. d. tägliche Oscillation d. Barometers (Denkschriften, 1889—92); Veraenderlichkeit der Temperatur in Österr. (t., 1891). Mimo to vydal: Astron. u. physikalische Geographie (Allg. Erdkunde 4. vyd. Praha, 1886); Handbuch der Klimatologie (Štutgart, 1883); Atlas der Meteorologie (Berghaus, Physik. Atlas III., Gotha, 18S7); Die Vertheilung des Luftdruckes über Mittel- u Südeuropa (Vídeň, 1887). Ag.