Ottův slovník naučný/Hanáci
| Ottův slovník naučný | ||
| Haná | Hanáci | Hanácké nebe |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hanáci |
| Autor: | Matouš Václavek |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 835–837. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Hanáci |
|
Hanáci. Od Napajedel až po Litovel, od Vyškova až po Lipník usazeni jsou v požehnané krajině H. Země jejich, protékaná řekou Moravou, vyznamenává se zvláštní úrodností a plodností. Na jihu je ohraničena a místy i prostoupena Maršovými č. Chříběcími horami a Moravskými Karpaty, na severových. a na severu Jeseníkem, na severozáp. vysočinou Drahanskou. Četné přítoky Moraviny (Haná, Bečva, Rusava a j.), jež vyvěrají z těchto hor, proplétají se územím hanáckým, svlažujíce kyprou jeho půdu.
Vesnice H-áků jsou obrazem utěšeného blahobytu. Příbytky jejich jsou výstavny, čisty a často docela moderně upraveny. Obyčejně skládá se dům z více než jedné světnice. Jedna pak světnice je po městsku zařízena. Nad okny visí dlouhé záclony, stěny jsou malovány, nářadí pěkné, podlaha prkenná, čistá, ba někde i koberci pokryta. Ale ve světnici takto upravené málo bydlí, toliko navštíví-li je host vzácný, uvádějí jej do ní a zde jej hostí. Sami obyčejně bydlí, jídají a spávají v druhé „jizbě“ nebo v kuchyních, které jsou prostranné, světlé a čisté. Hospodářská stavení jsou rovněž pěkná, dvůr prostranný a čistý. Na dvoře bývá i studně, nebo má několik hospodářů společnou studni, kterouž „obecnicí“ jmenují. Uprostřed vesnice stojí kostel nebo kaple a vedle kříž. Tu i tam viděti sochy svatých, zejména sv. Floriána a českých patronů sv. Václava. sv. Jana Nep. a j. Mimo kostel vynikají všude školy, které velikým nákladem nádherně jsou postaveny, pak radnice a obecní hostinec. Obyvatelé jsou zrostu ztepilého, krásného a silného. V pozdějším věku obyčejně tloustnou. Krásnému zrostu jejich napomáhá mírné podnebí, rovinatá poloha země, záliba v práci, veselý duch a bezstarostnost života. Co do povahy je Hanák dobrosrdečný, sdílný a upřímný, vtipný, veselý a žertovný. Ale k povaze této přimícháno také trochu těžkopádnosti a flegmatičnosti.
Nikde na Moravě nežije se tak dobře jako na Hané; což jediné vysvětliti lze z výbornosti a plodnosti půdy a vyplývající z toho zámožnosti. Dobrý samožitný chléb, dobré pšeničné „buchty s makem“ a koláče (vdolky) sýrem a povidly („trnkami“) nadívané, knedlíky („šeške“) s uzeným nebo hovězím masem a se zelím, kvasnicové knedle („pěry“) s máslem a mlékem: toť vydatné a obyčejné jídlo Hanákovo. Nejmilejším nápojem je mu pivo, někdy pívá i víno. Kořalka neměla druhdy na Hané ctitelů, nyní však i tu někde již se zahnízďuje.
H. jsou lidé nad míru pohostinní, libujíce si při tom okázati svou zámožnost; ale nejvíce dávají na jevo své bohatství a nádheru při svatbách a pak v neděli, jedouce do města do kostela.
Kroj hanácký je velmi krásný a různí se poněkud dle jednotlivých krajin, zejména barvou gatí a haleny i formou klobouku. Hanák u Kroměříže, Holešova a Prostějova má červené, široké koženky (Slováci říkají jim „baně“), pod kolenoma střapci zadrhnuté. Lýtka od kolen po kotníky oděna jsou v plátěná „velíčka“, asi třetinou z bot vystupující. Boty jsou vysoké, lesklé a nahoře vpředu vlněnou růžičkou opatřeny. Košile má široké rukávy; při rukou, na ramenou a na úzkém límečku (obojku) vyšita je černým nebo žlutým hedvábím. Vesta hanácká (frydka) je ze zeleného sukna, při dírkách pestře vyšita a lesklými (mnohdy stříbrnými) knoflíky ozdobena. Kolem těla je kožený, pěkně vyšívaný pás, asi na dlaň široký. Za chladnějšího počasí nebo jdouce přes pole oblékají „flanelku“ (špenzl), rovněž zelenou a vyšívanou, nebo berou na sebe dlouhou halenu z bílého sukna s límcem i dírkami vyšívanými. Svátečním rouchem hanáckým je dlouhý modrý plášť s hojnými límci skrabatělými; v zimě pak mimo to také dlouhý, až na paty sáhající kožich červenavý nebo hnědý. Při domě, ve společnosti („na besedě“) a u muziky bývá Hanák „bez obleku“ (jen ve vestě). Vlasy střihají si na krátko, jen vzadu jsou dlouhé, až na krk splývající. Hlavu pokrývají velikým (u Prostějova malým) širákem, nahoře zostra přikrojeným, jejž mládež svobodná červenými (u Prostějova černými) pentlemi okrášlený má. V zimě nosí starší na hlavě sobolice a beranice, mladší vydřice až třicetizlatové. U Vyškova a Jevíčka mají koženky žluté, za Olomúcem u Šternberka (kdež se Hanákům říká Podhoráci) hnědé. V Tlumačově u Kvasic mají místo bílých halen černé. Neméně se pyšní sličná Hanačka bohatým krojem svým. Nosíť sukně (fěrtochy, šorce) z plátna na černo barveného a vyhlazeného, v četné záhyby složené a z předu pod barevnou zástěrkou (fěrtóškem) nesešité. Dále má široké rukávce po lokte, okolo krku široký, na tvrdo vyžehlený obojek (krézl) v nesčetné záhyby složený; krátkou kordulku (lajdík) z damašku, portami zlatými a stříbrnými bohatě vyšívanou. Veliký červený nebo černý šátek („lipský“) kryje hlavu a zavazuje se v týle. Na nohou jsou ladné střevíce barevnými stužkami nahoře ozdobené. Krása Hanaček jest podnětem ke přísloví na Moravě běžnému: „Kdyby nebylo Hanaček, byl by z něho panáček (kněz).“ Žel však, že i tento malebný kroj hanácký hyne; městský kroj opanoval skoro již všude dědiny blíže měst. Mladší hospodáři nosí i vousy, hospodyně i dívky mají sukně dlouhé bez fěrtochů, na kordulce (šněrovačce) mají kacabajky ze sametu, hedvábí nebo z jiné vzácné látky, na hlavě malé hedvábné nebo jiné vyšívané jemné šátky, přes něž přehazují si dlouhé, drahé šály.
H. jsou přes to, že mají úrodné půdy, pracoviti a v práci vytrvalí, milují zpěv a hudbu a rádi čítají knihy a noviny. V každé jen poněkud větší vesnici hanácké je čtenářský spolek. Poněvadž dále také synky své dávají zhusta na studie a je pak domů do hospodářství brávají, jsou nejvzdělanějším lidem na Moravě. A jako vzdělaní lidé dbají pak všeho, což národu a vlasti je prospěšno: podporují všeliké ústavy národní, vědecké a umělecké a školu svou opatrují jako zřítelnici oka svého. Hanácký vojín vyznamenává se statečností a vytrvalostí v boji.
Na polích hanáckých rodí se všechny druhy obilí; řepy pěstuje se velmi mnoho; jindy pěstovával se také mák. Ovoce všude se nedaří. Z dobytka vynikají zvláště silní a bujní koňové. V posledních dobách chopili se H. i průmyslu. Četné továrny na cukr a na slad jsou toho důkazem.
Nářečí hanácké libuje si nejvíce v prodlužování dvojhlásek a v náhradě úzkých hlásek širokými; na př.: klobók, móka; bék (býk); rebe (ryby), debe (kdyby). Dlouhé í vyslovuje se krátce: měsic, vic. Neurčitý způsob končí v ť: piť, psať; v neurč. způsobu sloves první třídy mění se dlouhé é v dlouhé ý: nýsť, výsť. Přehlasovaná slabika ej zní jako é: zavolé, podé, nélepši. Přídavné jméno určité podržuje ve všech pádech ý: dobrý, dobrýho atd. Zájmeno ten má teho, temu atd.; kdo má keho, kemu a pod. Ostatně jsou odchylky v řeči v jednotlivých krajinách jako v kroji, kde je ještě zachován. Vck.