Ottův slovník naučný/Hýbl
| Ottův slovník naučný | ||
| Hyalurgie | Hýbl | Hybla |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hýbl |
| Autor: | Josef Ladislav Turnovský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 995. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:Jan Hýbl |
 Heslo ve Wikipedii: Jan Hýbl |
|
Hýbl Jan, spisovatel český (* 3. září 1786 v České Třebové — † 14. kv. 1834 v Praze), syn krupařův, nabyl vzdělání již jako hoch pilným čtením českých knih, pak v Litomyšli na hlavní škole tehdy německé a na gymnasiu. R. 1803 odebral se do Prahy na studia filosofická. Seznámiv se zde s Karlem Thamem, Krameriem, Šedivým, Štěpánkem, Rulíkem, Zieglerem a jinými buditeli literárními, uchýlil se záhy k spisovatelství, navštěvoval české přednášky prof. Jana Nejedlého a přilnul i k českému divadlu tehdy jen po ochotnicku pěstovanému. Uvázav se v redigování Schönfeldových „Poštovských Novin“, překládal při tom rozličné poučné spisy, mezi nimi dvoudílnou Pabstovu Nejnovější kroniku českou. Dále přeložil a dílem i původně sepsal některé knihy modlitební a jiné spisy obsahu náboženského. Srozumitelný, v pravém významu slova prostonárodní sloh získal H-ovým publikacím hojného čtenářstva. I sami literáti dávali mu díla svá přehlížeti a po stránce jazykové opravovati. H. první napsal také Historii českého divadla, jižto položil jako předmluvu k svému překladu Zschokkovy činohry Abelino (1813). Toho času měl H. již velmi dobrou pověst jako znalec spisovného jazyka českého i zaměstnávali ho knihtiskaři pražští korrekturami, kteréžto zaměstnání stalo se znenáhla trvalým. Vedle toho nepřestával pěstovati literaturu, přeložil řadu Schmidových povídek, přispíval do všech tehdejších časopisů českých, sám pak pustil se do vydávání Rozmanitostí, kterýžto spis ve volných svazcích v l. 1816—22 vydával a poutavým čtením zásoboval. V ten čas vydal také dva ročníky kalendáře Nový toleranční posel, v létech 1821—22 redigoval poučný časopis „Hyllos“, r. 1828 ujal se redakce Pospíšilova časopisu obrázkového „Jindy a nyní“ a zůstal při něm do konce r. 1832, kdy převzal redakci J. K. Tyl. H. byl v Praze velmi populární nejen jako publicista, který časovému vkusu hověti uměl, ale i jako rozmarný společník, jenž v kruzích tehdejších vlastenců pražských výborně bavíval. Tehdy vzali si někteří z nich za úkol navštěvovati hostince a hospůdky, v nichž obecný lid se scházíval, aby mu lásku k vlasti a národu vštěpovali. H. náležel k nejhorlivějším z nich i byl u lidu oblíben pro svou šprýmovnou výmluvnost, jížto k účelům vlasteneckým používal. Také studentstvo z okolí jeho rodiště Třebové nalézalo v H-ovi přítele a povzbuzovatele. Míval v obyčeji ke konci každého školního roku dařiti studenty na prázdniny se ubírající knihami českými, aby je mezi lidem šířili a ke čtení ho povzbuzovali. Nejednou pozval si studenty do Staré rychty, své zalíbené hospůdky na Vaječném trhu, kde k nim důtklivě promlouval a o vlasteneckých úkolech studentstva mezi lidem naučení dával. Spisů od H-a přeložených a spracovaných jest dlouhá řada a jsou rozmanitého druhu. Ještě větší počet jest spisů za jeho doby vydaných, při nichž měl pilný a k pomoci vždy ochotný H. své účastenství. Literární a vlastenecké působení jeho bylo u lidu pronikavé, účinné, i zasluhuje uznalosti potomstva. Život H-ův vypsal A. Rybička v „Osvětě“ V., 641 sl. Viz také „Čes. Pol.“ 1886 č. 245; „Světozor“ 1879, 291; ČČM. 1888, 469. JLT.