Hádanka náleží ke hříčkám vtipu. Nejmenujíc předmětu, opisuje, naznačuje jej tím způsobem, aby vtip z tohoto opisu příslušný předmět si domyslil, jej uhádl. H. jest tehdy zdařilá, jestli příslušnými znaky bezpečné stanoví předmět, ale neprozrazuje ho. Odrůdy h-ky jsou h. slabičná č. šaráda (v. t.), arithmogrif, logogrif (v. t.); příbuzný h-nce jest rébus, anagramm a palindrom (v. t.). H. jest původu prastarého a vznikla nejspíše v orientě. U Řeků pod jménem ainigma a grifos byla velmi oblíbena, zvláště při věštbách, v mluvě sfingy, při symposiích a j. Za doby alexandrinské skládány celé básně hádankovité. U Římanů došla obliby za doby císařské a odtud zdědil ji středověk. Jak hojně skládány h-ky tehdy, svědčí literatura staronordická a anglosaská (viz Herzfeld, Die Räthsel des Exeterbuchs, Berlín 1890; Schlieben, De antiqua Germanorum poesi aenigmatica, t., 1886) i středoněmecká a novolatinská (Nic. Reusner, Aenigmatographie, Frankfurt, 1602). Nová doba snaží se h-kám dodati půvabu a důrazu vytříbenější formou básnickou (u Němců Schiller, Hebel, Schleiermacher a j., u Francouzů Boileau, Rousseau a j.). Sbírky h-nek jsou četné v německé literatuře (strassburská z r. 1505, Simrockův Deutsches Räthselbuch, nově vydaný v Basileji r. 1887, obsahuje hojně starých h-nek lidových; sbírka Wolfova z r. 1817; Sphynx (Berlín, 1830—35, 6 sv.; sbírka Hoffmannova, Bötckerova a j.) a francouzské (sbírka Abbé Cotina, Ménestriera a j.). Rovněž v literaturách slovanských h. hojně se vyskytá a to umělá i lidová. Jak zvláště tato jest důležitá svým stářím, obsahem i formou, vyložil J. Krek (Einleitung in die slav. Literaturgeschichte, 2. vyd. str. 8o8}. Sbírky h-nek slovanských sestavili Dim. a Konst. Miladinovci, T. Marinov (bulh.); A. Janežič (slovin.); Stojan Novakovič (srb.); J. Sacharov, J. A. Chudjakov, D. Sadovnikov, E. Romanov, Čubinskij a j. (rus.); P. Dobšinský, A. Braxatoris, Fr. V. Sasinek (sloven.); J. Kopernicki, Siarkowski, A. Petrov, O. Kolberg a j. (pol.); Rozum, Erben, Bartoš a spolek Slavia a j. (čes.). Viz také Staročeské sbírky pohádek (v Čes. lidu 1893) od dra Č. Zíbrta. Nabádajíc ku přemýšlení, má h. také značný význam paedagogický a didaktický. – Viz Friedrich, Geschichte des Räthsels (Drážďany, 1860); Hagen, Antike und mittelalterliche Räthselpoesie (2. vyd. 1877); Hayn, Die deutsche Räthselliteratur, bibliografie h-ky (v »Centralblatt für Bibliothekswesen«, sv. 7.); J. Krek l. c. Hš.
PD old 70