Ottův slovník naučný/Gurko

Ottův slovník naučný
Gurkhové	Gurko	Gurlitt

Údaje o textu
Titulek:	Gurko
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. s. 627. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Josif Gurko

Gurko Josif Vladimirovič, ruský generál jízdy (* 1828). Pochází ze staré šlechtické rodiny ruské a vychován byl ve sboru pážat, r. 1852 stal se setníkem v pluku gen. Děbiče, ve kterém súčastnil se války krimské. R. 1863 jako plukovník bojoval v povstalém Polsku, r. 1867 stal se generálem a velitelem gardového pluku, r. 1873 velitelem gardové brigády a r. 1876 velitelem gardové divise jezdecké. R. 1877 účastnil se války rusko-turecké, ve které se mnohokráte vyznamenal. Bylo mu svěřeno velení předního voje, který měl obsaditi některé důležité průsmyky balkánské, což G. znamenitě provedl. Odtud byl jedním z nejlepších vojevůdců ruských v té válce. Ke jménu G-vu pojí se dobytí Trnova, obsazení průsmyků balkánských, zejména Šipky, porážky Turků u Uflon, Kazanlika, Zagorje, Džuranli, dobytí nepřátelských opevnění u Horního Dubňaku a Teliše, zimní přechod přes Balkán, po němž svedl třídenní udatný boj u Plovdiva (poč. ledna r. 1878) a pronásledoval rozbitou armádu nepřátelskou až ke Drinopoli. Srv. Jepančin, Očerk dějstvij zapadnago otrjada gen.-adjutanta G. (Petrohrad, 1893, 3 části). Po válce v dubnu r. 1879 jmenován G. generálním guvernérem v Petrohradě s mimořádnou mocí, ale již r. 1880 zbaven úřadu, když se mu nejen nepodařilo zameziti attentáty na cara Alexandra II., nýbrž když i udělil milost dopadeným nihilistům. Teprve r. 1882 ustanoven za velícího generála v Oděsse a r. 1883 stal se gener. guvernérem pro země »poviselské« ve Varšavě. V úřadě tom vystupoval dle intencí nového cara Alexandra III. velmi přísně proti živlu polskému, tak že jeho vláda značí vrchol násilné politiky proti Polákům, v níž policie stala se neobmezeným pánem. Po nastoupení Mikuláše II. (1894) vystřídán byl hr. Šuvalovým a odebral se na dovolenou do ciziny.